Un homme de tętes

Totální střeštěná blbina a vrchol filmové poezie, která ještě bydlela v kojeneckých letech filmu, světlem zachycena na páscích. Meliès ví přesně kde mu hlavy stojí, na jedné hlavě mu nezáleží, předkládá nám, už víc než sto let, 58 vteřin čistého kinematografu. Nezabívej se směšnou zápletkou, nadchni se sledem rozpohybovaných obrazů a zapomeň proč se objevily. Nauč se dívat na to co je před tebou. Máme oči a nevidíme, hlavu a nevnímáme. (26.03.2023)

Láska mága Mélièse ke kouzlení s hlavami je všeobecně známá. V tomto případě se jedná o nekompromisní útok na bránice diváků, při kterém na ploše necelé minuty mistr ukazuje hromadu předpotopních triků, promixovaných s tak zábavným poskakováním často bezhlavého kouzelníka, že tohle může odzívnout pouze profesionální morous. (12.07.2011)

Já si prostě nemohu odepřít poznámku. Pantomima a choreografie jsou jeho silnou stránku. Konečně mohu někoho zařadit po bok svého oblíbeného Charlieho Chaplina. Sice jsou to od něj kratičké filmy, ale každý má nějakou tu hodnotu ke shlédnutí. Nevím jak to vymýšleli, jsou prostě originální. Tento je vyjímečný, sundávání hlavy. Přitom jeho je tak hezky začernaná. Zajímalo by mě jestli to ti lidé viděli, nebo nechtěli vidět, protože na kino dali poslední peníze. (01.10.2008)

Jakkoli hodnotit se mi zdá tenhle kraťas zcestný. Buď budu tolerantní k době vzniku a budu předstírat, že jsem si nevšiml té černě místo hlavy, která Georgeovi lezla i na hrudník, ale i potom se budu tvářit všelijak, pač pitvoření a tak zrovna o ničem nevypovídá... Anebo budu netolerantní, ale zato upřímný, a řeknu, že hodnotit vysoko tenhle kraťas jen proto, že má 112 let, je kravina na entou a velkou pózou, kterou si odpustím. Pač ten kraťas mě nijak emocionálně nenaplnil. Bohužel. A proto nehodnotím a jen řeknu, že ano, jsem vůl, ano, jsem blbec, že to nechápu, a taky ano, vím, jakou zásluhu Mélies má. Tak. P.S. ty hlavy na stole zpívají, nikoliv zívají :) (25.11.2010)

Vlastně si tu hlavu ve skutečnosti sundá čtyřikrát, třikrát ji položí na stůl a dvě z nich zničí úderem banja. Třetí rovnou odhodí a nasadí si tu, kterou položil na stůl jako poslední. Mezitím hraje něco jako pantomimu nebo tak. Je to hodně v divadelním nebo revuálním duchu, prostě hodně ztřeštěné. Dovedu si představit, jak tehdy publikum padalo smíchy, když to viděli. A určitě ještě dlouho po zhlídnutí si ty ctihodný dámy a bohatí manželé říkali, jak to kouzlo asi provedl. Zajímalo by mě, co by tehdejší lidé říkali dnešním filmům a trikům. A co by na to asi říkal Meliés? Tomuhle chlapíkovi patří velkej dík nás všech, protože bez jeho iniciativy a nápadu bysme byli hodně ochuzení. (16.02.2006)