Vtáčkovia, siroty a blázni

Neustálým ujišťováním, že se vlastně jedná o film, u mě klesá hodnota na straně podobenství a obrazu společnosti. Zbývá pak jenom drama o milostném trojúhelníku v odporně přestylizovaném a kontrastním hávu, pro který je slovo kýč velmi málo. Skutečně všechno, co se dalo přetáhnout přes únosnou mez, se přetáhlo a alespoň pro mě tento fakt činí poměrně nesnesitelným pocitem z tohoto filmu, ruku v ruce jdoucí se špatným vedením. A úchylné symboly typu umírající důchodkyně v podzimním listí, vo tom žádná... (17.09.2011)

Uřvaná slátanina, která se tváří jako bůhví jaké umění. Děkuji, nechci. (01.09.2008)

dost silnej film, ovšem tak nějak anarchisticky negativní, což zřejmě odpovídalo náladě doby a Jakubiska v roce 69. Vašáryová zjevení a mnoho momentů filmu taky. (21.01.2014)

Živelná hříčka plná absurdna a bláznovství. Vtáčkovia, siroty a blázni jsou filmem půvabně groteskním i hořce vyznívajícím, je v nich patrná neobyčejná autorská ruka Juraje Jakubiska, v rovnováze s řídící ideou přinášejí zajímavé vizuální, výtvarné i herecké zpracování, a v závěru se skutečně dostavuje symbolický náznak existenciálního přesahu, byť jeho aktuálnost zůstává svázaná s kontextem doby 60. let. Hrdinové filmu se oprošťují od tradičního způsobu bytí, podnikají ztřeštěnou cestu plnou bláznivých situací a tím nacházejí skutečnou svobodu. V závěru je však - zcela v souladu s pravidly klasického dramatu - potkává tragédie. (13.03.2022)

Jo, jo, aj odporny Jakubisko prispel k tvorbe hnoja a pozeram, ze nie malou ciastkou . 5 % (15.12.2019)

A buďme jako děti, věčně nevinné, bezstarostné a bezchybné, nerozumějící složitosti světa, protože civilizace z nás dělá jenom monstra... Ale jako dobře, když pominu krátkozrakost a naivitu té myšlenky (kterou nemám náladu tady rozpitvávat, protože to dělám u každého filmu se stejným vyzněním) a budu to brát jen jako anarchistické pojetí carpe diem, tak se to celkem dá akceptovat. I s přihlédnutím na dobu vzniknu, kdy se toužilo po svobodě a Jakubisko toužil očividně po té absolutní, která nikde nemůže fungovat a kdyby se jí všichni řídili, civilizace se úplně rozpadne, ale budiž, už jsem psal, že tady to aspoň částečně dokážu pochopit. Stopáž to má dost příjemnou, ale popravdě mě ty Jakubiskovy surreální výjevy opět přišly dost kreativní, ale bavily mě jen někdy a místy jsem se u toho spíš nudil. Navíc jak to celou dobu sází na tu naprostou volnost, tak se to hodně dlouhou dobu nikam neposouvá a aby mě bavily jenom ty výjevy, na to to nebylo dostatečně... no prostě poutavé. Ale nakonec jsem z toho celkem spokojený, obával jsem se něčeho strašně samoúčelného ve stylu Sedmikrásek, ale tohle naštěstí chtělo něco říct a dokonce to i někam vedlo... Silné 3* (09.04.2022)

Je to jeden z těch artových filmových pamlsků, které nejsou určeny pro celou širokou diváckou veřejnost, ale každého může svou myšlenkou oslovit. Je to originální manifest svobody a svobodného uměleckého vyjádření. Vedle jmen autorů díla Juraje Jakubiska, Karola Sidona, Igora Luthera a Zdeňka Lišky, se musí zmínit scénograf Anton Krajčovič a jeho přirozeně vykouzlená omšelá a elegantní vznešenost, marnost a beznaděj. Časová osa je sice daná, přesto je čas pohyblivý a nestranný pozorovatel s několika vykřičníky svého chápání důležitosti historicko-společenskému významu. Z touhy po reakci na politicko-společenskou přítomnost může být vytvořeno filozofické dílo o životě, o lásce, o štěstí, o snech, o rodině, o vášni i o smrti. Jaká je míra svobody a jaký statut blázna ji zajistí? Dílo obsahuje mnoho symbolů a odkazů, které se s naléhavostí obracejí k veřejnosti s bolestivou otázkou a ještě bolestivější skutečností. Ústřední postavou je mladá dívka Marta (výrazná a šarmantní Magda Vášáryová s hlasem Soni Valentové), ta spojuje i rozděluje. Je milována, je nenáviděna, je velebena, je zatracována, je utěšována, je využívána. Je nadějí i životním štěstím. Je strachem i žárlivou beznadějí. A ona miluje život a lidi! Nejbláznivější, nejšťastnější i nejtragičtější postavou je bohém Yorick (skvělý Jiří Sýkora s hlasem Juraje Kukury) a jeho velkolepá bezstarostnost a poživačnost. Je oslavu radosti, a přesto se nedokáže smířit s později přidělenou rolí. Až majestátní patos je v jeho gestech života, smrti, svobody a beznaděje. Nejsmutnější postavou je fotograf a Yorickův kamarád Andrej (dobrý Philippe Avron s hlasem Petera Opálenýho) se smutkem v duši a s touhou v srdci. Milostný trojúhelník může být projevem svobody a láska je pouze sobecky majetnický pud. Láska rozdává polibky a rozkoš, rány a smrt. Láska plodí děti, poezii a žárlivost. Poslední výraznou postavou je dobrácký pan domácí (zajímavý Míla Beran) se svou bezstarostností, poetickou oslavu života a sžíravou touhou po nepromarněném čase. Nakonec jen blázen, a to i dobrovolný, může prožívat šťastný život. Status blázna je zárukou svobodného vyjadřování. Nenávist je hluboce zakořeněná, strach je systematicky šířený a na obzoru se začíná rozvíjet beznaděj v červáncích krve. Dílo je to osobité, ojedinělé a působivé. A elegantní ve svém způsobu provedení a vyjádření svých myšlenek. (27.08.2016)

Mám slabost pro šílenosti, ale asi poněkud jinýho druhu ;). A jak skončila chudák Magda, br... (19.02.2015)

Jakubisko ma velmi zvlastni cit pro videni sveta a jeho filmy jsou po rezijni strance napadite a oku lahodici. Ne vzdy jeho um smicha s dobrym scenarem nebo proste neumi sladit pribeh s vybornou vizualni strankou. Vtacikovia, siroty a blazni jsou toho dukazem, alespon v mych ocich. Vyborna Liskova hudba, ten chlap byl proste genius. (16.09.2017)

Křehcí a zranitelní jsou vtáčkovia, siroty a blázni. A také jsou nevinní a svobodní, jsou nezatížení „normalitou“, které je ve svém důsledku šílená, protože v běžném světě je „normální“ závidět a žárlit. Jejich bláznovství je jejich jediným způsobem, jak žít a nezešílet. Vezmete-li „bláznovi“ jeho bláznovství, donutíte-li ho žít normálně podle šablon, stává se z krásného neškodného blázna ošklivý nebezpečný „normální“ šílenec. Viděno znovu, všechno je jinak... Siroty a blázni by chtěli být nevinní, ale to špatné v sobě nepřeperou... (25.03.2008)

JvbaliufgFILMspdfasghknvůpvhrpuigherghkfdvbbstuiohbdksgJdnůpAosigziKjghsdlkfvnsoiUtkasdfgjBvůvoIrSzhgosuihs lKasjdiruOfghs skdjfh oireutz alkdjfPTÁČCI oaiuhf lkjhapoie prhdl iafzBLAup lkůfjdBLAhpaeífáBLAz apfysh pafo pfoi fpfjkdnapfiouazeft gnvblvoiz gkjvhsovuáz vm.______________________________Tak schválně. Kdo z vás někdy nechtěl napsat takto bláznivý komentář? A proč? A proč ne. Film pro mě naprostým překvapením. Oslava bláznovství, zřeštěnosti a nápadů. Do toho skvělá vizuální stránka a skvělé herecké výkony. Časovanou bombou na dortu je nečekaný konec (teda, kdyby to neřekl ten, co ten film uváděl).Pokud se mi Bathory nebude líbit, může mne hřát, že jsem viděl od Jakubiska naprostou pecku. Nevymáčknu ze sebe pádný argument. To se musí vidět. Prostě bláznivej komentář :-) (02.08.2008)

Freud by si na Jakubiskovi pošmákl...😶 (01.07.2019)

Budem vám rozprávať, ako je potrebné a zároveň márne hľadať záchranu pred životom, ktorý nepozná lásku k nenávisti, bláznivosť bez skutočného šialenstva, šťastie bez smútku a smrť bez všednosti... Tento príbeh sa skončí tragicky, ale to by vám nemalo brániť v smiechu, pretože aj hrdinovia tohto filmu sa smejú do poslednej chvíle. --- Tento snímok vo vás môže zanechať všetky možné pocity, smútok, strach, radosť, beznádej. Snový svet, ktorý nám Jakubisko ponúka treba brať s nadhľadom, keď v ňom budete hľadať zmysel a budete sa snažiť všetko usporiadať s výsledkom nebudete spokojný. Nie je to film pre dnešné publikum, ktoré dostáva priamočiari príbeh bez štipky zamyslenia. Jakubisko bohato využíva štylizáciu, absurdnosť a obrazotvornosť. Môžeme tu nájsť aj politickú iróniu (postava Marty) ale aj sebairóniu samotného režiséra, ktorý sa vysmieva sám sebe napr. slovami Fotograf! Umelec! Intelektuál! (blázon). Farebnosť toho vyjadruje tiež pomerne dosť napr. hrôzy vojny točené pomocou modrej kamery. Vo filme môžeme nájsť absurdnosť skrz farbu, konkrétne modro-šedú. Yorickove slová do telefónu: Boh nám daroval lásku, aby očistila s nami aj tých, čo nenávidia. Škoda že k vám hovorí, iba podvodník, ktorý práve - serie, (Yorick si potom sadne a za pomoci telefónnej šnúry spláchne záchod). Nie je to prvý krát čo som sa mohol stretnúť s farebnosťou kamery, toto vyžíval aj Tarkovsky a neskôr aj Kieslowski, ktorý tomu venoval celú trilógiu. Tento film mi však pripomenul Jakubiskov neskorší filmový počin a to Sedím na konári a je mi dobre, ktorý rovnako pracuje s absurdnosťou a politickou satirou, rovnako sa vytvoril začarovaný kruh dvoch mužov, ktorým naruší život prítomnosť ženy. Ku koncu by som povedal že film Vtáčkovia, siroty a blázni patrí medzi slovenské filmové klenoty, svojou inakosťou 85% (15.08.2022)

Tak som to konečne videl. Fajn. Veľmi kreatívne (Vtáčkovia), veľmi výtvarné (Siroty) a veľmi hravé (Blázni), no v otázkach slovenského filmového bláznovstva uprednostňujem Havettovu podobu. (18.09.2022)

Napoprvé jsem to nevydýchal, viz komentář rozhněvaného mladého muže níže. A pořád je mi ten film hluboce nesympatický tím samým, čím jeho jediná skutečná postava Yorick (všichni ostatní jsou v jeho světě jen živé kulisy): povrchovou suverenitou, pod jejíž kouřovou clonou přenáší své vnitřní zmatky (to skutečně není obraz politické situace, ale v prvé řadě obraz čehosi těžce nevyřešeného v duši autorově) na okolí (Yorick na filmovou realitu kolem sebe, Jakubisko na diváka). Citlivými bytostmi manipuluje charismatický duševní mrzák, hrající si na život a emoce, kterým sám nemůže přijít na kloub, ale jakousi podivnou ironií přírody či pánaboha je jejich zdrojem pro ostatní, do jejichž kůže se není schopen vžít, plně zaměstnán sám sebou. Dokud své hračky nepoláme. — Takže proč teď najednou místo jedné rovnou čtyři? Protože to ten syčák umí. Protože mě naštval jako snad ještě filmem nikdy nikdo a zároveň se mi zavrtal pod kůži tak, že mě ten biják od té doby přitahuje jak můru plamen. Protože v sobě cítím kus Yoricka i kus jeho oběti, a skoro bych řekl, že to tak nějak podobně bude mít každý z nás, a filmů, které takto silně postihnou něco těžko definovatelného všelidského, je třeba si vážit, i když jednoho naštvou. (14. 11. 2013) — Původní jednohvězdičkový komentář: Svet je hnusné zlé miesto, áno. Pán Jakubisko je taký malý slovenský Fellini a nová vlna je, keď sa naciká na hromadu celuloidu, áno, áno. Ani kontext doby vzniku u mě nemůže omluvit tu záplavu negativismu, nevkusného rýpání se v číchsi pubertálních obsesích (děkuji, nechci, stačily mi mé vlastní) a povrchní hry na provokaci. Co si s tím má divák počít? Může leda tak uznale pokyvovat hlavou nad tím, kolik má pan režisér originálních nápadů, jak je dokáže pěkně protlačit až na plátno a jak mu v tom ti hezcí herci hezky hrají. To u mě vystačí tak akorát na jednu hvězdičku. (09.02.2010)

"...a prečo iba smútok je na svete to krásne, čo pretrvá?" Jeden z mojich najobľúbenejších filmov (a filmových výrokov) vôbec. (17.11.2009)

Na rozdíl od takových Sedmikrásek mi siroti příjdou jako spíše nepovedený a plochý experimentální novovlný film. Příliš klasická zápletka, přílišné vyžívání se v divnosti, příliš okaté vyústění. Zklamání jako hrom. (21.04.2011)

(84/2017) / Jakubisko je majster scény a záberu a to čo dokázal v tomto filme spolu s kameramanom Lutherom je výnimočné. Nemyslím si, že existuje slovenský film, ktorý by bol vizuálne porovnatelný, či už originalitou alebo kvalitou. K dokonalosti filmu dopomohol aj dobový kontext a tiež herci, ktorí nezabudnutelne stvorili tri klasicky bizarné a bláznivé Jakubiskove postavy. Je možné, že toto bude jeho najlepší film. (9/10) (13.04.2017)

Jakubisko je čistý blázon. To je asi najšialenejší film, čo som dokázal pozerať. Iba pozerať, nie vnímať a pochopiť. Nikomu ale neberiem, že sa mu to môže páčiť, podobne ako Sedmokrásky. Komunisti ho tiež museli zakázať, lebo každý si tam nájde podobenstvo, aké chce a to je nebezpečné. Asi nebezpečnejšie ako nahá Magda, ktorú scenzurovali zvláštnym spôsobom zmenšenia obrazu, nech aspoň nevidno detaily. (19.11.2014)

No byl to nářez, začátek skvělý , ale pak už jsem se dost nudila. Jako obraz vynikající, jako film neúplné - něco zásadního mi tam chybělo, jen tak přijít na to co :-) Viděla jsem lepšího Jakubiska. (01.07.2008)