Zbehovia a pútnici

Netuším, na čom Juraj šlapal, keď točil tento film, ale musel to byť riadny ekrazit. Hlúposť zostane hlúposťou aj keď ju nazveme surrealizmom, abstrakciou, pitoresknými obrazmi a inými vzletnými názvami, ktoré žiaľ nevystihujú tento film. Vedeli vôbec neherci čo točia? Podľa mňa nie a podľa výsledku to nevedel asi ani Juraj. (15.11.2014)

Někteří filmaři pro mě zůstávají spojeni jen s jedním titulem, ostatní součásti jejich tvorby jsou buď příliš slabé, nebo se s nimi z nějakého důvodu míjím. Takovým příkladem může být Antonioni se svou Zvětšeninou, souznění, které se už nikdy neopakovalo. Jakubisko má vlastně štěstí, je pro mě režisérem dvou filmů - Sedím na konári a především Tisícročné včely. Jeho následující snímky u mě vzbuzovaly větší či menší rozpaky. Jeho ranou tvorbu jsem neznal, a tak jsem ke sledování Zbehov a pútnikov přistoupil bez předsudků. Během pouhé půlhodiny se počáteční údiv změnil v trýznivý šok. Jakubisko rezignuje na jakoukoli logiku, tohle je manýristická ulítlost, kterou nevysvětlí ani požití (jedné) drogy, jako spíš bouřlivá reakce organismu na požití několika protichůdně působících omamných látek. Jakubisko se snad chtěl po svém vypořádat s běsy 1. světové války, jenže v sobě neměl dost pokory a odstupu, aby vznikla společenská výpověď. Místo toho vše semlel v rádoby artový obrazový mišmaš. Celkový dojem: 10 %. (01.09.2015)

Vo svojom druhom celovečernom filme Zbehovia a pútnici sa Juraj, tak trochu „utrhol z reťaze” , pričom vo všetkých troch poviedkach vystupuje tajomná postava “Smrť” , ktorú stelesnil slovenský majster vedľajších rolí - Gusto Kubáň, z ktorého ide skutočný strach a hrôza. Ultra nádherná p. Vášáryová, ak by účinkovala v snímku, o čosi viac tých filmových minút, tak by 100 % dominovala na „striebornom plátne” , takto strháva väčšinou celú pozornosť tento holohlavý pán, ktorý je niečo medzi Lurchom z rodiny Addamsovcov a Smrťou, ktorá hrá šachovú partiu s rytierom Antoniusom Blockom v Siedmej pečati, švédskeho virtuóza Ingmara Bergmana. (29.12.2017)

Bože, stvoril si človeka a on raz zabíja aj teba....Tyhle těžce surrealistické filmy se těžko hodnotí a nezbývá mi než - víc jak jindy - sázet na dojmologii. Zbehovia a pútnici na mě nezapůsobili až tak silně jako pozdější Vtáčkovia, siroty a blázni a přestože v něm Jakubisko na stoličce režiséra i za hledáčkem kamery opět vytváří divy, zdál se mi film v porovnání s jeho mladším bratříčkem i řemeslně o něco slabší. Své určitě udělala kvalita záznamu (snímek nevyšel na DVD a musel jsem se spokojit s TV záznamem), ale kámen úrazu vidím v příliš rozevláté kameře, která sice tahá z rukávu výborné kompozice, jenže je na ní dost vidět, že Jakubisko neměl k dipozici žádné vymakané jeřáby a spoustu scén točil z ruky, čímž se do obrazu dostala rušivá roztřesenost. Síla Jakubiskovy imaginace však v této implicitně děsivé a hrůzyplné vizi o lidských válkách nad technickými nedostatky vítězí. ____ Rád bych si někdy přečetl nějaký odborný rozbor.... (14.02.2009)

Nedokážem tomuto filmu dať viac, ako tri hviezdičky i keď som si vedomý veľkosti umeleckého počinu, ktorý ním Jakubisko dosiahol. Divák počas sledovania filmu ani nemá možnosť sa s niektorou z postáv stotožniť, pretože sú to postavy z panoptika. Je to akási forma dokumentu o podobách ľudského zla. Leitmotív celého filmu je zreteľný v každej z poviedok. Audiovizuálna stránka filmu je bezchybná, takže jediným a veľkým problémom, ktorý s týmto filmom mám je, že obsahuje scény a obrazy, ktoré sú samoúčelné, neposúvajú dej ani myšlienku dopredu, a majú pravdepodobne iba ohromiť diváka a potencovať jeho dovtedy nadobudnutý dojem. Tak ako sa Scorsese nedokáže krotiť pri dĺžke filmu, tak ani Jakubisko sa nekrotí pri svojich feériách a vizuálnych eskapádach. (13.11.2014)