Mimo zákon
-
Down by Law
-
Mimo zákona
Komedie / Drama / Krimi
USA / Západní Německo, 1986, 107 min
Česko-Slovenská filmová databáze
ČSFD projekce My
Arctic: Ledové peklo - Bratislava
Arctic: Ledové peklo - Praha
Na DVD
od:
myc-hal
Fascinuje mě, jak se Jarmusch vědomě vyhýbá možným akčním scénám a nechává herce jenom mluvit, mlčet, tvářit se... A když už se k nějaké akci schyluje, nemá problém se na ni vykašlat. Zajímavé, že úplně stejně to vyřešil o dvacet let později v Hranicích ovládání. Milovníkům akčních filmů rozhodně nedoporučuji, milovníkům pomalých filmů zdánlivě o ničem rozhodně doporučuji. Mimo zákon na mě prvních čtyřicet minut působilo jako nějaká retro noirovka, pak se půl hodiny nehneme z jedné místnosti a na závěr ani ne útěk jako spíš putování tří zbloudilců životem. Na konci jsme měl trochu pocit, že Jarmusch občas postavil kameru a řekl - tak mi něco zahrajte - a vlastně mi to ani nevadilo. Toma Waitse jako hudbeníka zbožňuju a už několikrát mě přesvědčil, že hraje jako zpívá. No a Benigni... jeho příchod do cely je naprosto geniální nekončící záběr. (DP, 27.11.2010)(29.11.2010)
freddy
Na začátku filmu jsem si říkal, jaký špatný film jsem si to tentokrát vybral ke sledování. Nemohl jsem se dostat do děje a vlastně jsem ani netušil, co mohu nebo mám čekat dál. Naštěstí se příběh postupně rozjíždí a netrvá to dlouho a děj se přesouvá do věznice, kde to je teprve ten pravý zážitek. Toto byla bezesporu nejvtipnější část filmu, u které jsem se velmi příjemně pobavil, ať se jedná o scénku s nakresleným oknem nebo například trapné ticho po prvním příchodu Roberta Benigniho do cely, tak celá tahle vězeňská etuda byla hodně vtipná a hodně originální. Jakmile se toto trio vězňů dostává na svobodu, tak vtipu postupně ubývá (zde je asi nejvtipnější scénkou samomluva Roberta Benigniho, když nad ohněm vaří králíka a vzpomíná na svou matku), ale pořád to bylo hodně osobité a dost originální. Takže když si vezmu, jaké jsem měl ze začátku rozpačité pocity a obavy o svůj zbytečně promrhaný čas s tímto filmem, tak nakonec musím s velkou úlevou a k mé upřímné radosti konstatovat, že tenhle film je pro mě velmi příjemným překvapením a já osobně jsem z něj ohromně nadšený. A k tomu zajisté přispěl nejen zajímavý příběh, ale také kvalitní herecké výkony tria hlavních herců, kteří si zaslouží mou hlubokou poklonu. Z mého nadšení je tedy zřejmě patrné, že budu hodnotit nadprůměrně, avšak na pět hvězd by mě ten film musel zaujmout hned od začátku, a to se nestalo, ale čtyři hvězdy už považuji za optimální hodnocení pro tento film a také mu je tímto uděluji.(14.7.2010)
mortak
Jednoduchý příběh o dvojici ztroskotanců, kterým zdánlivý prosťáček ukáže cestu z vězení - nejen toho skutečného, ale i z toho duševního. Zatímco pro Zacka a Jacka je vězení jen další místností, kde se nic neděje a čas se ubijí sněním o minulosti (Zack) či o budoucnosti, která nikdy nenastane (Jack), jen tu jsou mříže a chybí prudící ženský, Bob napřed nakreslí okno a pak... / Jen ty improvizační scény jednotlivých představitelů jsou trochu dlouhé (jízda autem, opékání králika).(24.10.2009)
joker.george
Proč si nepřipadám ošizen!? S hlavním trojlístkem strávíme většinu času, ale dají se charakterizovat jednou vlastností. Přesto si jisté (nemalé) sympatie získali. Příběh se rozmotává pomaličku, skoro až líně a nikdy nepřijde strhující pasáž. Přesto jsem z obrazovky nedokázal odtrhnout oči. Důležité momenty se vyřeší střihem nebo na řadu přijde šťastná náhoda. Proč tedy zhlédnutí nelituji!? Možná díky pokojné atmosféře ve vážném prostředí, ostrovtipu i nečekaně nabytému přátelství.(9.9.2018)
castor
Nesesaditelný (a stále nesvázaný s Hollywoodem) vládce amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch na poli melancholické tragikomedie vypráví příběh trojice vězňů, jenž se rozhodnou pro společný útěk. Společně s dvorním kameramanem Robby Múllerem tak minimalisticky snímá osudy neznámých herců (později hvězdný Roberto Benigni) a hudebníků (zde Tom Waits)..(29.1.2007)