-
-
Jim Jarmusch, Tom Waits, John Lurie a Roberto Benigni sa dali na jeden deň regulérne zavrieť do väzenského bloku, pričom ani strážnici, ani väzni v okolí nevedeli, že v skutočnosti nie sú trestanci.
(agency)
-
-
SPOILER: Nicoletta Braschi představující italskou ženu, kterou trojice najde po útěku z věžení v bažinách, je manželka herce Roberta Benigniho (Roberto).
(MadBigMax)
-
-
Věta, kterou Roberto (Roberto Benigni) pronese při prvním setkáním s Jackem (Tom Waits): ''Je to smutný a nádherný svět,'' vznikla nedorozuměním. Robero měl říct: ''Je to smutná a nádherná píseň,'' avšak špatně větu pronesl. Režisérovi Jarmushovi se natolik zalíbila, že ji ve filmu nechal.
(MadBigMax)
Na DVD
od:
vincent
Naozaj výborný Jarmuschov film. Veľmi inovatívna snímka, na ktorú (ak nepoznáte Jarmuscha) si je potreba zo začiatku trochu zvykať. Statická kamera, nenecháva ani trochu súkromia pre hercov a divák sám musí rozmýšľať čo s časom, keď sa na obrazovke nič nedeje. Neostáva nič iné ako len skúmať minimalistické interiéry a exteriéry alebo započúvať sa do melancholickej hudby Toma Waitsa, skúmať tváre hercov. Dej plynie pomaly ale nenudí. Jeho plynutie je príjemné a určite by sa to dalo zvládnuť ak by to malo aj o 30 minút viac. Waits a Laurie to zahrali naozaj výborne a hlavne nekonvenčne, takže nemáte pocit, že "aha, to som už niekde videl". Samostatnou kapitolou je Begnini, ktorého angličtina je naozaj šialená a skoro pri každej jeho vete som sa začal smiať. Ale príjemný humor mali aj dvaja vyššie spomínaný. Určite sú však zaujímavé aj ostatné postavičky vo filme, ktoré sa mihnú len na pár sekúnd. Príbeh je úplne jednoduchý a bol sfilmovaný už niekoľko krát ale určite nie takým spôsobom akým to urobil Jarmusch. Na konci som mal opäť ten fajn pocit, že tento film si budem môcť pozrieť ešte veľakrát a vždy v ňo nájdem niečo nové a bude sa na ňom dať zasmiať a niečo, nad čím budem môcť popremýšľať.(21.9.2005)
Bachy
Klidně bych se na Down by Law díval 5 hodin a pak řekl:"Hej, proč jste to, sakra, vypnuli?" Pak bych šel v extrémně dobré náladě do práce, vrátil bych se domů a dal si to celé znova, ale přes prostěradlo a promítačku. Večer bych si nalil víno, pustil Toma Waitse a připadal si jako v kulturním ráji. Nakonec bych si Jarmusche přidal do oblíbených režisérů. Jednak proto, že cokoliv jsem od něj viděl bylo osobité a samozřejmě výborné a jednak proto, že tak to má být. Perfektní v úplně každé částici.(23.2.2014)
Petrus1
Línej snímek. Tak línej jako já. Tak línej, že sem u toho v půlce usnula a musela to dokoukat druhej den. Tak línej útěk z vězení sem nikdy neviděla. Nejakčnější na tom je skandování v base: "I scream. You scream. We all scream for ice cream." Ale i přes to všechno, mě to vlastně bavilo. Jarmusch se s tím nesere...proč by nám ukazoval, jaxe z toho kriminálu dostali...vždyť je to vlastně jedno...o to přece nejde. On to ani není film o útěku z vězení, je to film o třech ztroskotancích, kteří se dostanou do Orleans Parish Prison. Jack, Zack a Roberto jsou fakt smolaři. Jeden se tam dostane, protože je naivně důvěřivej, druhej protože je naprosto bezpečný řídit nalitej auto, o kterým nic nevíte a třetí proto, že po něm házeli kulečníkový koule. Celej film táhnout tři věci: 1. Osobitá režie Jima - pomalý černobílý snímek. 2. Hudba (pro něj tak typická) 3. Roberto Benigni. Jeho angličtina je naprosto dokonalá (ale furt ji ovládá líp než já) a její využití ještě lepší "Odprejskni. - Díky. Odprejskni i vám." Celá ta postava je jak z jiné planety. Je to takovej jednoduchej truhlík, kterej se bojí psů a vody, dokonce neumí ani plavat... ale když přijde na věc...zase umí utíct z vězení, obstarat potravu a dokonce i ženskou :-) Taky sem zas poučena o lesních mravencích - že za půl hodiny sežerou celou rodinu. "Mou rodinu? Za půl hodiny?" A konec? To mi připadlo, že je Jimovi absolutně jedno, jak to vlastně udělá :-) Já od Jarmusche viděla zatím jen dva filmy a jedním z nich je Mrtvý muž, kterej mě odrovnal a okamžitě se dostal do mé top desítky. Takže i kdyby nic jinýho nenatočil, můj obdiv už má. Tohle sice tak excelentní nebylo, ale i přesto mi jeho styl vyhovuje, což mě samotnou překvapuje...Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Pro Jarmuschovy příznivce je to snímek, který musejí vidět. Ale dokonce i jeho oponenty může přesvědčit o potřebnosti malých amerických produkčních společností, jež jsou v opozici vůči zaběhnuté hollywoodské výrobě. Jarmusch kromě toho financoval natáčení z německých zdrojů. Jeho temperament, styl a komerční (ne)zájem nějakým způsobem rezonovaly s avantgardní germánskou tradicí, jejíž ozdobu zde reprezentuje význačný kameraman Robby Müller, který proměňuje relativně beztvarou zápletku v cosi nevývratně krásného."(10.1.2014)
Cimr
Zvláštní. Jak mě Noc na Zemi nadchla, tak mě Mimo zákon zklamalo. Hned z několika důvodů jsem si myslel, že to bude perfektní film pro mě: 1) natočil to Jarmusch, 2) hudbu obstaral Waits, 3) hraje v tom Benigni a 4) je to jeden z 1001 filmů, které údajně musím vidět, než umřu. Jsem zvyklý, že popisy Jarmuschových filmů bývají skromné, obsahují jen pár vět. Ale ta jednoduchost mu právě slouží k úžasně nenásilnému filosofování o světě, mezilidských vztazích, k dokonale zvládnuté psychologii postav... A tady u mě právě Mimo zákon narazilo. Pod jednoduchým příběhem se neskrývá vůbec nic. Tlachání tu je bohužel jenom tlacháním a nemá žádný vážnější podtón jako v Noci na Zemi nebo Kafech a cigárech. Tři maníci se potkají v cele, chvíli kecají o ničem (a Benigni si pořád plete jména ostatních dvou, haha) a pak utečou, přičemž cestou občas kecají o ničem... Mrzí mě to, ale nezaujalo..(18.8.2009)
myc-hal
Fascinuje mě, jak se Jarmusch vědomě vyhýbá možným akčním scénám a nechává herce jenom mluvit, mlčet, tvářit se... A když už se k nějaké akci schyluje, nemá problém se na ni vykašlat. Zajímavé, že úplně stejně to vyřešil o dvacet let později v Hranicích ovládání. Milovníkům akčních filmů rozhodně nedoporučuji, milovníkům pomalých filmů zdánlivě o ničem rozhodně doporučuji. Mimo zákon na mě prvních čtyřicet minut působilo jako nějaká retro noirovka, pak se půl hodiny nehneme z jedné místnosti a na závěr ani ne útěk jako spíš putování tří zbloudilců životem. Na konci jsme měl trochu pocit, že Jarmusch občas postavil kameru a řekl - tak mi něco zahrajte - a vlastně mi to ani nevadilo. Toma Waitse jako hudbeníka zbožňuju a už několikrát mě přesvědčil, že hraje jako zpívá. No a Benigni... jeho příchod do cely je naprosto geniální nekončící záběr. (DP, 27.11.2010)(29.11.2010)