Tajuplný vlak

Nechapu, proc se to jmenuje Tajuplny vlak, o zadnej vlak tu nejde a tech par scen z vlaku jsou vsechno mozny, jen ne tajuplny. Jinak je to klasickej Jarmusch, tri povidky, vicemene o nicem, nic moc se nedeje a jen tak se keca, taky vicemene o nicem, ale jako ve vetsine Jarmuschovo filmech, i tady to vcelku funguje. Prvni povidka s dvema japoncema je asi nejslabsi, par kecu o hudbe a pak si to rozdaj v hotelu, pointa nikde. Druhej film s Nicolettou Braschi je aspon vcelku vtipnej, i kdyz nejakou vyraznejsi pointu by tu clovek taky hledal marne. Treti povidka tak ze zacatku pusobi nejzajimavejs, tri ozralove se schovavaj pred fizlama, bohuzel povidka dost ztraci svoji dylkou a ke konci uz nudi. Z hercu bych asi zminil sympatickou Nicolettu a looserskyho Buscemiho, nicmene nejvtipnejsi je asi dvojka cernochu v hotelu. Konec filmu se sice jakz takz snazi tyhle tri povidky provazat, ale stejne to cely vyzni tak nak do ztracena. Lepsi 3*. (24.08.2009)

Film je složený ze tří příběhů, které se odehrávají v podstatě ve stejném čase na stejném místě. Další Jarmuschovina, mně naprosto vyhovující. Asi se zajedu podívat do Memphisu, jestli náhodou nepotkám Elvisova ducha. A kromě toho mě zajímá, jestli je to fakt taková díra. Jo a ten konejšivý hlas nočního rozhlasového dýdžeje patřil Tomu Waitsovi, pokud to nevíte. (19.01.2011)

Slušně natočený snímek s originálním námětem, ale nemyslím, že je to až taková bomba, jak se mnozí rozplýávají v hodnocení. Vidím to jako slušný průměr tak za 3*. A ještě poznámka k osobě Carla Perkinse. Určitě rokenrolovou hudbu nějakým způsobem ovlivnil, ale stejně jako Elvis Presley, který rokenrol proslavil, otcem rokenrolu není. Tím je nepochybně Bill Haley. (07.06.2012)

"We would like most cheap room please do you have?" "All our rooms for two people are the same rates." "Oh. ... I'm sorry, that is too expensive."     Veľmi štýlovo nakrútený poviedkový film, v ktorom sa jednotlivé tri poviedky jemným, ale zaujímavým spôsobom navzájom prelínajú. Pokiaľ v následujúcom, slávnejšom poviedkovom filme Jima Jarmuscha Night on Earth (1991) sú jednotlivé poviedky prepojené iba časom a odohrávajú sa v od seba veľmi vzdialených mestách, v prípade tohto filmu majú poviedky spoločné aj miesto - ošumelé prostredie rodného mesta kráľa rokenrolu, najmä jeden ošarpaný hotel (inak ohromne štýlový aj s tými jeho dvoma zamestnancami). Na filme obdivujem jeho dejovú i hudobnú minimalistickosť (výborný John Lurie), krásnu kameru (Robby Müller) a štýlové postavy, z ktorých ma najviac bavili mladý japonský pár Jun a Micuko, dvaja hoteloví zamestnanci (recepčný a pikolík) a babrák-smoliar Charlie v perfektnom podaní Steva Buscemiho.     "I don't believe this! You're not even my brother-in-law, and now you fuckin' shot me!" (18.07.2023)

Kdysi začátkem devadesátých moje první setkání s Jarmuschem i Buscemim, takže mám k tomuhle brilantnímu minimalistickému filmu takový trochu sentimentální vztah. Soubor tří povídek z Memphisu v Tennessee spojených dohromady jedním hotelem, hlasem v rádiu a jedním výstřelem. Nejlepší je podle mne hned první epizoda "Far from Yokohama" o dvojici naprosto výborných japonských teenagerů na cestě napříč Amerikou po stopách Elvise a dalších podobných pamětihodností. Miluju z téhle části každou sekundu. Ve filmu také excelují třeba Screamin' Jay Hawkins nebo Steve Buscemi, skvělá je i Římanka s chlupatým podpažím, hotelový bellboy a vlastně všechny ostatní postavy a postavičky... Ale nihilistický Džun a diblíkovitá Micuko jsou nepřekonatelní. (27.11.2013)