Mystery Train
Tajomný vlak
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
John LurieHrají:
Masatoši Nagase, Júki Kudó, Cinqué Lee, Nicoletta Braschi, Tom Noonan, Sara Driver, Richard Boes, Steve Buscemi, Vondie Curtis-Hall, D'Army Bailey, Tom Waits (více)Obsahy(1)
Tři povídky odehrávající se v městě, které proslavil zpěvák Elvis Presley. Děj svého dalšího celovečerního filmu režisér Jim Jarmusch umístil do Mephisu, do rodiště známého zpěváka Elvise Presleyho. Tady se odehrávají tři tragikomické povídky a obrazně tvoří vagóny téhož vlaku. První je o mladém manželském páru z Japonska, dvojice přijela za rockenrolovými hrdiny a ještě si naplánovala návštěvu v Gracelandu. V druhé části Italka Lousia čeká na letadlo, jež ji má odvézt rakev se zemřelým manželem zpět do Říma, vše se ale poněkud zkomplikuje. Poslední povídka pojednává o skupince nočních výtržníků, kteří se uchýlí do téhož hotýlku... Vtipné a nezvyklé je zobrazení města očima cizinců, spojitosti mezi jednotlivými povídkami jsou vyjevovány postupně, z různých pohledů. Nezávislý filmový tvůrce také jakoby byl fascinován vytvářením souvislostí mezi různými prvky vyprávění, a tak „prostřídá" hned několik žánrů, přes nekonvenční variaci na romantickou komedii, duchařský příběh až po svérázný kriminální thriller. (Česká televize)
(více)Recenze (154)
Nebudu-li koukat na otřesnou uvodní scénu, s ještě otřesnějšíma hercema, dostanu za pravdu, že s blížícím se koncem se zvyšuje adrenalin a smích se proměnuje v nenucený, ale jestli má film 80% z důvodu Jima Jarmuscha, tak se lidi vraťte do reality. Nadhodnoceno jako kr*va! ()
První a třetí story jsou více než dobré a mají typický Jarmuschův feeling. Prostřední část mě docela nudila, a proto jsem šel s hodnocením relativně nízko. Jarmusch je vynikající režisér i vypravěč, Mystery Train ale nepatří mezi jeho elitní kusy, přesto jde stále o lepší kus nezávislé scény. 60% ()
Keď si spomeniem na Ghost dog či Mŕtveho muža nemôžem v tomto prípade ísť vyššie ako za tri. Má to síce všetky znaky Jarmuscha - rozvláčnosť, poviedkovosť, bizarné postavičky, Toma Waitsa (aj keď len v roli bez tváre, Buscemiho, no chýba mu čosi prekvapivé, nejaká pointa.. ()
Dle mého možná ještě lepší, než kultovní Kafe a Cigára. ()
Ze všech Jarmuschovích filmů jsem Tajuplný vlak viděl až jako jeden z posledních. Je zajímavé sledovat, jak se Jarmusch vyvíjí. Tajuplný vlak nedosahuje těch kvalit, jako například Dead man nebo Ghost Dog, což mě vůbec nevadilo, protože já si Vlak užil stejně tak, jako si užívám všechny Jarmuschovky. Prvních 45 minut jsem se spíš nudil a v duchu si říkal, s čím na mě Jarmusch vybafne tentokrát. Dočkal jsem se super kytary (tak jak už to u Jimiho bývá zvykem viz. Dead man), skvělé atmosféry, pár absurdních scén a Steve Buscemiho. Tajuplný vlak dojel až na 80 %. ()
Další skvělý Jarmuschův film, pokud máte rádi jeho styl, je tohle jasná volba. ()
"Jsem šťastnej, mám prostě takovej obličej..." Relativně komorní komediální drama, ve kterém jsou nejdůležitější ty různorodé postavičky. ()
Zdánlivě náhodné povídky se postupně čím dál tím víc propojují a dohromady působí mnohem kompaktněji než třeba Coffee and Cigarettes. Přesto bych film doporučovala spíš těm, kteří už pár Jarmuschových filmů viděli, a tím pádem se nenechají odradit dlouhými scénami ve vlaku, ještě delšími scénami v autě, rozhovory, které příběh pravděpodobně nikam neposunou a neustálými odkazy na Elvise Presleyho (a bonusovým zjevením jeho ducha). Nedokážu se rozhodnout, jestli mě kamera Robbyho Müllera dostává víc černobílá nebo barevná. Screamin' Jay v červeném obleku je okouzlující. Tom Waits by měl dýdžejovat i ve skutečnosti. Júki Kudó a Nicoletta Braschi by nemohly být rozkošnější. A ach, Steve Buscemi. Co víc dodat, Jarmusch mi může naservírovat úplně cokoli, kdykoli, děkuji. ()
Opět výborná Jarmuschovka. Mistery Train se skládá ze 3 povídek, které by mohli fungovat klidně samostatně. Dohromady, díky propojenosti se z nich stává hodně zajímavý snímek točící se kolem 3 skupinek různě divných lidí a Elvise. Nevím jaká z povídek mě zaujala víc. První je velice úsměvná, druhá stejně tak a třetí, ta je groteskní i vážná dohromady. Prostě doporučuji. 95% ()
Romantická, duchařská a thrillerová povídka propojené jednou nocí v jednom motelu, motivem Elvise Presleyho a mnoha vedlejšími scénami tvoří formálně propracovanou vypravěčsky originální kostru, která je mnohem méně násilná a prvoplánově efektní než pozdější populární mozaikovité filmy. Filmem prorůstá Jarmuschův typický minimalismus všedních obsahů: dlouhé záběry na bloudění ulicemi, absurdní „obyčejné“ dialogy introvertovaných hrdinů pokoušejících se o sblížení, vkládání významů do nepodstatných, doprovodných detailů (obrázek v hotelu, písnička z rádia). Dojem mi trochu zkazila poslední, zcelující povídka, která je v kontrastu s předchozími dvěma trochu užvaněná a dějově nabitější, takže mi k nim moc neladila. ()
Nebyl to vůbec špatný nápad vzít si celou pro mě dosud neprobádanou starší tvorbu filmového génia Jima Jarmusche hezky popořadě. Od raných snímků jsem se i tak trochu prokousal, k Mystery Train a to už je filmová špička. Další minimalistický kousek věnující svou pozornost tentokrát třem zdánlivě odlišným dějovým linkám, které pojí místo a čas. Jarmusch se tentokrát a nutno říct, že v celkovém pohledu na film, nespoléhal jen na okruh dvou až tří herců a na výsledném drajvu je to znát. Elvis vs Carl Perkins 90% ()
V dnešní době to již působí jako velký výlet do minulosti. Na Jarmuschovi filmy se ma jen koukat nechat působit a moc nepřemýšlet ;) 70% ()
Socha svobody je Elvis, Buddha je Elvis, Madonna je Elvis.... všichni jsme Elvis; aneb Memphis očima dvou (nevím, do jaké míry typických) japonských turistů, jedné Římanky a britského "Elvise". Tři vzájemně se doplňující povídky a zaplivaný hotýlek s rázovitým personálem.... to vše ještě před Pulp Fiction. P.S. Carl Perkins byl lepší! ()
Musím uznat, že Noc na Zemi mě bavila mnohem více. V tomto povídkovém filmu sledujeme tři příběhy několika různých postav, které mají však jedno společné - odehrávají se v Memphisu, města proslaveného rock 'n' rollem a slavným rodákem Elvisem Presleym. První příběh je o atraktivním mladém japonském páru, který se vydal do tohoto trošku špinavého města na středozápadě kvůli rock 'n' rollu, ale každý má svého jiného oblíbence - Mitzuko žere Elvise, zatímco Jun má rád Roye Orbisona. Jun je navíc celkem dost chladný a nevypadá, že by jej to tam bavilo. A tak si aspoň užijeme trochu japonského soft-porna, kdy spolu ti dva souloží a Mitzuko jdou vidět její krásné malé japonské kozičky. Další den se podívají do Gracelandu a valí na vlak. Mitzuko je navíc strašně milá a každému za vše děkuje - úplný opak Juna. Druhý příběh je o dvou ženských, z nichž jedna se potřebuje dostat letadlem zpátky do Říma (Luisa) a druhá (Dee Dee) právě odkopla svého manžela, který je zároveň kamarád s jejím bratrem. Luisa si zažila nepříjemnou chvíli s jistým otrapou v místní restauraci a venku měla celkem namále, než našla azyl ve stejném hotelu, jako náš japonský páreček. Na recepci jsou dva černoši, jeden je evidentně ředitel (ale ne majitel - hotel prý patřil bílým) a druhý je jeho poskok s čepičkou, se kterou prý vypadá jako opice. Ty dvě spolu nakonec přenocují a poví si své příběhy. Navíc tím každá ušetří 11 dolarů. Třetí příběh byl ovšem úplně nejlepší - a to díky dvojici Steve Buscemi (Charlie) a Joe Strummer (Johnny), což je mimochodem zpěvák a kytarista mých oblíbených The Clash. S těmi dvěma jsme se už částečně seznámili v druhé povídce, protože jsou to bratr a manžel od té ukecané Dee Dee. Johnny a jeho kamarád Will si tak povídají v černošském baru, málem dojde k potyčce a Johnny got a gun, kterou odevzdá na baru. Poté přemluví úzkostného Charlieho, aby šel s nimi dovnitř, ale tomu se tam moc nelíbí, tak se nakonec vydají všichni tři do obchodu s chlastem, kde Johnny postřelí prodavače za kecy o negrech, a ti tři najdou nakonec azyl rovněž v tom samém hotelu. Ráno rupnou Johnnymu nervy a chce se zastřelit, ale Charlie mu v tom zabrání a skončí s prostřelenou nohou. Nakonec sledujeme jejich útěk před policií, stejně jako odjezd vlaku a odlet letadla. Líbila se mi ta vzájemná provázanost, stejná místa navštívená všemi postavami a jistá dávka černého humoru. Nezapomeňme ale také na tu scénu v posteli, u které by se dalo kvalitně pohonit. ()
Snímka režiséra Jima Jarmuscha z roku 1989 ponúka divákovi tri poviedkové príbehy. Zdanlivo samostatne stojace celky sú však svojím spôsobom prepojené, pričom ich spojovacím článkom je Elvis Presley. Jeden deň v americkom Memphise pretvára režisér Jarmusch do svojského príbehu, ktorému dominuje jeho rukopisu typická atmosféra, v ktorej sa však nestráca ani človek ako jedinec. To znamená, že Jarmusch síce kladie citeľný dôraz na to, ako dielo na diváka svojou atmosférou pôsobí, ale nerobí to na úkor iných filmových aspektov. Práve naopak, dokáže ich šikovne prepájať, čo im navzájom umožňuje vyniknúť. Atmosféra, obzvlášť potom tá nočná, je v tomto prípade najvýraznejším prvkom snímky. Svojím spôsobom navodzuje akúsi snovú atmosféru, v ktorej sa mieša prítomnosť s minulosťou a realita s fikciou. Do príbehového kontextu tak veľmi dobre pasuje. Čo sa príbehu ako takého týka, spomedzi poviedok najväčšmi zaujme hneď tá prvá s názvom Far from Yokohama s hlavnou dvojicou Masatoshim Nagasem a Yuki Kudo. Ani druhá poviedka Ghost nie je na škodu, pričom v rámci nej najväčšmi zaujme pôvabná Nicoletta Braschi. Záverečná poviedka Lost in Space je potom spomedzi trojice tou najslabšou. Paradoxom však je, že keď sa divák pozrie na film ako na celok, nebude sa mu kvalitatívne javiť lepší než ako priemerný. A to aj napriek tomu, že o zlé dielo rozhodne nejde. Mystery Train pritom ani neobsahuje niečo, čo by jeho kvalitu akokoľvek znižovalo. Niektoré filmy sú však priemerné "od prírody", pričom tento je jedným z nich. Pre svoju atmosféru a viaceré zaujímavé postavy, ku ktorým možno zaradiť tiež recepciu hotela v podaní Cinquéa Leeho a Screamin' Jaya Hawkinsa, je však snímka Jima Jarmuscha kúskom, ktorý stojí za povšimnutie. ()
Mé hodnocení určitě ovlivnilo to, že jsem koukala bez titulků. Angličtina a italština bez problému, ale japonštinu...to jsem chytla jen slovo Jokohama... Sice jsem si užívala jejich herectví, ale význam jsem si hodně domýšlela. Přesto úžasná atmosféra, která se ve filmech už moc nevidí, příběhy jsou pěkně pospojované a pár scének stojí doopravdy za to. Ovládat zapik nohou, zabít mouchu na recepci a užít si smolaře Buscemiho - to stálo za shlédnutí. ()
100% před Pulp fiction a Čtyřmi pokoji tu byla tato perlička. Po nudnějším rozjezdu s japonskými a italskými turisty se dostaneme k opravdu zábavné historce s Buscemim. Nakonec vše propojí Elvisova Blue Moon. ()
dakedy sa jarmuschovy podari ten humor aj menej nasilne ako tu :) pacilo sa mi to. ()
Dobrý Jim Jarmusch. Ale z těch, co jsem zatím viděl, mi tetno jeho film přirostl k srdci asi nejméně. I tak čisté tři. ()
Jestli v Podivnější než ráj Sreamin Jay Hawkins je jen hlasem z kazeťáku, tady je hlavním z hlavních. A neodolatelný Buscemi etc. etc., co chce Jarmusch říct svou tvorbou, říká už naplno a cele v prvních filmech a pak jen variuje. Ranné filmy okouzlí svou syrovostí a nadšením... ()