Noc na Zemi

Los Angeles (5*): Úžasné pohlcení do noční atmosféry od počátku! Navzdory tomu, jak mi věčně žvýkající a kouřící mladá taxikářka nebyla spočátku sympatická, se z úvodní povídky vyklubal velmi pěkný pocitový zážitek. Nesmírně mě upoutal už způsob, jakým režisér nás seznámil s postavami před tím, než na sebe (po skončení telefonátů) narazily a celá noční cesta dvou žen v jednom taxíku plyne navíc ve skvělých dialozích až do konce. New York (5*): Armina Muellera-Stahla bych v komedii a podobně svérázné postavičce s baranicí a klaunským nosem navrch nečekal... ale zhostil se toho skvěle a v trampotách emigranta se svým autem, v špatně sehnaném džobu mě nesmírně bavil, stejně jako celá humorná povídka, kdy se během jedné cesty zase toho ve společnosti dalších osobitých postav spousta přihodí a vyústí. Paříž (3*): Prostřední povídka mi připadala nejzábavnější v úvodní části během střetu afrického černocha s černochy americkými. Cesta se slepou pasažerkou má sice též kouzlo, ale skončí jaksi bez uzemňujícího závěru. Řím (3*): Neeeeé... proboha, neee! Zařval jsem šeptem, když se mi na obrazovce zjevil Roberto Benigni a začal se svým trapně výstředním egem mluvit sám k sobě a za každou větou šíleně prdět ústama. Viděl jsem ho podruhé a potvrdil si, že komiku tohoto pána prostě nesnesu. Celkový dojem naštěstí pozvedává výborné černohumorné vyústění a v souvislosti s tím i ten vítězný pocit, že jsem na rozdíl od někoho jiného Benigniho šarádu se zpovědí za volantem úspěšně přežil! :o) Helsinki (3*): Nezáživný Matti Pellonpää mě sice narozdíl oproti výstřednímu Benignimu tak neštval, ale že by si mě získal, říct nemohu. Vlastně ani ti zbylí buranští Finové na scéně (lépe řečeno v autě) mi nějak sympatičtí nebyli a to je asi důvod, proč mě ta povídka tolik nenadchla. Ale jako skoro každá mě něčím hodně upoutala, tak tady určitě dotvořením atmosféry zasněženou cestou kolem a skvělým závěrem. // SHRNUTÍ: Po dvou naprosto bezvadných povídkách mě trochu zklamalo, že ty zbylé mi až tolik pozitivně nepadly do noty, ačkoliv ta jedinečná atmosféra se vane celým filmem (a krásně jí v závěru ještě výrazněji podtrhne i ústřední píseň) a skvělé momenty lze najít v každé. Nedlouho po zhlédnutí cítím, že díky oné atmosféře a všemu skvělému budu mít tento film přesto docela rád a nejen skrze průměr hodnocení, ale i pocitově mi vychází na 4 hvězdičky. [75%] (11.10.2022)

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst, 5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný dramatický. Každý má svou kvalitu a něco čím zaujme a věřím tomu, že každého diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil italský taxikář Roberto Benigni a poslední helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi příběhy vás provedou výborní herci se skvěle vypilovannými dialogy, povedená minimalistická hudba a nenápadná kamera. Výsledné hodnocení trochu sráží první americký a první evropský příběh, které prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní. Jarmusch umí udělat z mála hodně a po výborném "Mrtvém muži" mě opět potěšil. (19.05.2009)

Iba na druhom príbehu som sa výborne zasmial - Helmut, taxikár, čo nevie šoférovať, a Yo-yo, zákazník, čo si to odšoféruje radšej sám. A Helmut bol vraj Čechoslovák z Prahy, asi zrejme nejaký rezident ešte od Heydricha. Ale jeden super príbeh z piatich je málo, ostatné mi prišli nudné, hoci postavy vybrali zaujímavé - kňaz, slepá atď. (30.06.2022)

Jim Jarmusch je kouzelník ;o) Každý jeho další film, který mám tu čest vidět mě odzbrojí, pobaví a přitom dostane do kolen. Úžasná atmosféra, skvělá kamera, přesně vybraná hudba a pět komorních hořkosladkých příběhů... Jestli existuje něco jako zfilmovaná poesie, tak Noc na zemi se jí nepochybně hodně podobá... 90% (04.06.2009)

Tak tohle byla nádhera, povídky se mi líbily všechnny, Winona Ryder jako odvážná školačka řídící taxík, jak z jiného světa do New Yorku spadlý Armin Mueller Stahl, slepá holka v Paříži, ale HLAVNĚ Roberto Benigni a jeho užvaněná kreace římského taxikáře, který svou "zpovědí" dohnal nebohého kněze až na věčnost... ovšem kdo by taky tu kombinaci dýně, ovečky a švagrové vydýchal, že... Aby té legrace nebylo příliš, trochu severské deprese na závěr... a nemůžu opominout mého milovaného Toma Waitse, jehož hudba celý film doprovází. (09.05.2010)

Tak jsem si povozila zadek po nočních světových velkoměstech a myslím, že i bez těchto taxikářských intermezzí bych dokázala žít, tedy až doposud jsem to celkem zvládala, sorry Jime... Povídky, sympatické tím, jak odrážejí naturel obyvatel míst, kde se odehrávají, měly každá svou atmosféru, ale taky svoje slabá a násilně působící místa, kterých bylo na můj vkus víc, než dost - v L.A. zaujaly především zvuky... žvýkačka, zapalovač, mobil... a zajímavá pointa - křiklounská z N.Y. zase mým uším naprosto nelahodila dialogy, i když byla možná nejvíc realistická - provokativní pařížská bavila jen svou první polovinou - římská užvaněná, navzdory obsazení Robertem Benignim, byla zábavná po celou jízdou - nu a helsinská posmutnělá neoslovila vůbec... Takže žádné extra rito, ale zase ne úplně marná šichta... a k tomu menší inspirace - po vzoru Yo-Ya se mně zalíbilo nazývat peníze oběživem :-) (03.03.2014)

Americká část suverénně vede. (18.09.2009)

Rád by som napísal, že Night on Earth je dôkazom toho ako sa môže zaobísť niekoľko neobyčajných príbehov obyčajných ľudí, bez jedinej vraždy, aj keď sa odohrávajú v noci. Pretože spomenutý aspekt je (možno trochu spoiler, v tom prípade sorry) svojou bizarnosťou pre mňa jeden z mála prvkov, ktoré narúšajú celkovú výnimočnú atmosféru vytvorenú Jarmuschovou skvelou nezávislou optikou, humorom, ktorého je tu v každej poviedke plný taxík a rozmanitosťou postáv. Spomínaný tvorca určite síce veľmi dobre vie, že v jednoduchosti je krása, ale bolo by už naozaj asi iba umenie, natočiť tieto taxíkové stories na päť hviezdičiek a tomuto filmu ako celku k tomu z môjho pohľadu chýbalo veľmi málo. Určite jeden z Jarmuschových počinov, ktoré mohol v tej dobe nazývať reprezentatívnymi. (22.03.2012)

Překvapilo mne, jak dobře Jarmusch zvládl atmosféru různých míst. Tak jistě, Hollywood má takříkajíc v krvi, ale Helsinki á la Kaurismäki? Tehdy Beningni na vrcholu svých sil v dokonalé italské povídce se skvělým humorem (a to říkám jako katolík)? Navíc po skončení všech těch příběhů má v sobě člověk pocit jakési lidskosti, lásky k druhým, což se mi stává u mála filmů, a i za to velké díky. (23.06.2018)

(Lumiere - 23.3.2015 - Febio fest) (02.04.2015)

For ME 87% (08.08.2009)

Nejúžasnější na tomhle snímku je to jak Jim střídá styly jako ponožky, vždycky to vypadá skvěle a povídky mají úžasnou atmosféru (vždy naprosto odlišnou od těch předchozích). Jen Paříž mi přišla trošku slabší a hudba mi tentokrát přišla pouze velmi dobrá. Mezi mé oblíbené patří první dvě povídky z LA a NY a v těsném závěsu se drží Helsinky. Víte o tom, že Benigni málem vystudoval na kněze? (19.05.2009)

Když jsem tenhle pětipovídkový film viděl kdysi v šerém dávnověku coby mladé naivní jelito, byl jsem z něj nadšený. Přišel mi krásně jednoduchý a přitom obdivuhodně nápaditý, světácký, vtipný, inteligentní, alternativní, zkrátka byl to přesně ten druh filmu, který se mi tenkrát líbil. Když si ho pustím dnes, coby sarklastický cynik v něm vidím mimo jiného i vyumělkovanost, nasládlost, kýčovitost, afektovanost a podobné nešvary. Tak třeba Winona Ryder - poprvé se mi zdála skvělá, dneska trapná a trapně přehrávající (asi jako když kdysi Lucka Vondráčková v jednom filmu od Jakubiska hrála dospělou a bylo jí tak patnáct). To je taky podle mne největší slabina filmu - že herci strašně přehrávají (Ryder, Stahl, latinská cuchta, Dalle, Benigni, páter). Ale film je to přece jen nadprůměrně dobrý a kupodivu dobře drží pohromadě, i když jeho jednotlivé povídky jsou dost rozdílné a mají dost odlišný rukopis, jako kdyby ani nebyly všechny od jednoho režiséra. Ta pařížská mi třeba Jarmusche připomíná jen vzdáleně, římská je ve stylu šílených italských komedií o Fantozzim, no a helsinská je samozřejmě křišťálově čirý Kaurismäki. A tu poslední mám taky nejradši. (04.12.2013)

Jak já nenávidím rozkouskované filmy. To mi tak vezme mou pozornost a drásá mě to každým příběhem. (05.10.2011)

Noc na zemi je vrcholom poviedkových filmov od Jima Jarmuscha. Zoskupenie piatych rôznych príbehoch, v piatych rozdielných mestách počas jednej noci je jednoducho skvelé. Los Angeles sa môže pochváliť krásnou, uvoľnenou atmosférou, dvoch hlavných predstaviteliek, Rowlandsovej a geniálnej Ryderovej. pre mňa najvďačnejší, je rozhodne príbeh z New Yorku, ktorý je krásne smutný a zároveň aj úžasne vtipný a ak by som mal povedať tak práve New York je najkrajšie a aj najzaujímavejšie natočený. geniálny Mueller - stahl. Paris je veľmi zvláštny, či už sa to týka príbehu, alebo kompozície, ale rozhodne patrí medzi najzaujímavejšie príbehy. rozprávanie sa so slepou ženou o živote slepca malo dušu a typický poetizmus hodný paríža. Rím je asi najšialenejší a najzbesilejší zo všetkých poviedok, ktorému kraľuje ukecaný a perverzný vodič Roberto Benigni, ďalšia jeho nezabudnuteľná úloha a hneď po New Yorku môj druhý obľúbený príbeh. Helsinki sa nesú v smutnom zasneženom delíriu, a rozhovor medzi mužmi je asi najúprimnejší a najdojemnejší zo všetkých poviedok. Celkovo nemám čo vytknúť. každý z príbehov ukazuje ľudí trocha inak a ich charaktery spolu s Waitsovou hudbou v pozadí a s kamerou Frederika Elmesa, tvoria krásnu mozaiku osudov a príbehov. plný počet. (03.08.2009)

Skvělý povídkový film s naprosto dokonalými dialogy. který mě opravdu neskutečně dostal. Všechny z oněch pěti příběhů jsou originální, zajímavé a plné emočního vyžití, i přesto, že se odehrávají na tom zřejmě nejmenším možném prostoru. Celé je to odvyprávěno tak přirozeně a s takovou lehkostí, jakoby to byli úplně obyčejné a všední příhody taxikářů, které vlastně, z jejich pohledu, snad ani ničím zvláštní nejsou. Je prostě nádherné jen si tak sedět, dívat se a poslouchat, hodně se smát a trochu si smutnit. 100% (16.06.2009)

Především velice příjemný film, Jarmusche mám čím dál raději. První povídka na rozjezd 5/10, druhá 9/10, třetí 7/10, čtvrtá díky nádhernému Benigniho výkonu 9.5/10 a poslední chmurná finská Kaurismakovská 6.5/10 - co je ale důležité, jako celek souznějící a moc krásné - tedy 8/10 (16.02.2012)

Nejak extra mi tento hardcore art nesadol a z piatich príbehov ma naplno bavili len Helsinki. Fíni sú proste totálny exoti. (25.04.2023)

jednim slovem, LUXUS!!! (30.09.2005)

Prvý a posledný príbeh mali dobré iba začiatky podľa mňa, tam kde sa stretli taxikár a taxikárka so zákazníkmi. Druhý príbeh bol milý, no nie vtipný, tretí bol najslabší a akoby bez iskry a ten z Ríma bol vtipný a smutný zároveň iba tými sexuálnymi hriechmi, ktorými sa spovedal taxikár, zbytok celého filmu nestál takmer za nič a toto boli priam dve hodiny filmu, z ktorého som nemal prakticky nič. A ešte ako naschvál vybrali vždy aspoň jednu bláznivú osobu, raz taxikára, raz zákazníka, niekedy dokonca oboch, ale ako film to skôr považujem za stratu času. Vieme, že v taxíkoch nastávajú neobyčajné situácie, no toto je nevyužitý priestor, navyše vybrať 5 miest, z toho 2 z USA a 3 z Európy akože podľa časových pásiem podľa nejakých hodín bol podľa mňa opäť zlý výber. Tak mali vybrať napríklad Šanghaj, Bombaj, Moskvu, Rím bol dobrý a ešte napríklad k tomu dodať Las Vegas alebo Mexico City, proste nevidím nejakú myšlienku, aspoň snahu, kde by film nestál na zvrhlých rečiach rímskeho taxikára. (05.04.2014)