Reklama

Reklama

Noc na Zemi

  • USA Night on Earth (více)
Trailer

Obsahy(1)

Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.

Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.

Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (14)

  • Nápad na zfilmování příběhů z taxíků z různých měst dostal režisér v New Yorku – jak jinak než ve vozidle taxislužby. (Rugero)
  • V newyorskej scéne, kde sa postava Giancarla Esposita neúspešne pokúša privolať taxík, sa filmový štáb obával, že jeden zo skutočných taxíkov prechádzajúcich okolo by mu mohol zastaviť a zmariť tak záber. Ale dopadlo to presne tak, ako bolo napísané v scenári. Žiadny z taxíkov sa nezastavil. (Arsenal83)
  • Z piatich primárnych taxikárov len ten v Paríži nemá meno. (Arsenal83)
  • Pre položky špecifické pre danú lokalitu je text v záverečných titulkoch farebne označený podľa mesta, ružový pre Los Angeles, zelený pre New York, modrý pre Paríž, oranžový pre Rím a fialový pre Helsinki. Pracovné názvy uvedené v záverečných titulkoch sú tiež uvedené v rodnom jazyku pre dané mesto. (Arsenal83)
  • Z logistických dôvodov boli jednotlivé príbehy natočené takmer presne v opačnom poradí, v akom sa vyskytujú v hotovom filme. Najprv boli natočené Helsinky, potom Paríž, Rím, New York a nakoniec Los Angeles. (Arsenal83)
  • Kameraman Frederick Elmes povedal, že najlepšia vec na nočnom natáčaní v Paríži bolo to, že končili vždy ráno, keď práve otvárali pekárne. Svoj pracovný deň tak mohol uzavrieť šálkou kávy a chutným čerstvým pečivom. (Arsenal83)
  • Dvaja zametači ulíc, ktorí kričali na taxík v parížskej scéne, boli skutoční zametači. Tí na ulici spoznali Jima Jarmuscha a ten bol z toho taký potešený, že im dal malú rolu vo filme. (Arsenal83)
  • Pre scénu, ako FIATka preletí zákrutou v Ríme, najali kaskadéra. Zákruta však bola taká tesná, že ju kaskadér nezvládol ani po niekoľkých záberoch. Roberto Benigni sa vtedy spýtal, či to môže vyskúšať, a na prvý záber to zvládol perfektne. (Arsenal83)
  • Film sa natáčal v: New Yorku (New York, USA), Los Angeles (Kalifornia, USA), Helsinkách (Fínsko), Paríži (Francúzsko) a Ríme (Taliansko). (Arsenal83)

Reklama

Reklama