poster

Playtime

  • Francie

    Playtime

  • anglický

    Play Time

  • Slovensko

    Playtime

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1967, 113 min (SE: 155 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    *

    A třeba spoďáry byste si s ním vyměnit nechtěli, co? Moje druhé setkání s Tatim dopadlo (kupodivu) ještě o něco málo hůře než to předchozí. První hodina by se snad dala považovat za "alespoň" absolutně nezábavnou satiru s původně asi dobrým záměrem (no tak jo, nápad s odpadkovým košem v řeckém stylu špatný nebyl), ale dění na večírku byla jedna dlouhá, otravná, nikdy nekončící nuda, která mě každou svoji další minutou víc ubíjela, uvnitř rozkládala a na konci vyplivla apatického, s pěnou u úst a sotva hmatatelným pulsem (jediný dobrý fór s falešnými dveřmi byl navíc zničen neustálým opakováním). Takže s panem Tatim se nerozcházíme zrovna v nejlepším, a tak nějak doufám, že už se příště nebudeme muset setkat (ne, na film jsem se nedíval dobrovolně).(20.10.2012)

  • Toj
    ***

    Z nějakého důvodu mi Tati nikdy nesedl. Podobně jako mě naprostá většina grotesek nebaví (a že jsem jich měl možnost vidět skutečně mnoho!), tak ani Tati mě nijak neočaroval.. A já nemůžu říct ani slovo proti provedení, proti tomu s jakou inteligencí to bylo natočeno, vše je promyšlené a do detailu propracované... A já předpokládám, že to zásadní jsem pochopil a smekám klobouk před formálně i obsahově geniálním filmem, který mi nic nedal. Mě ten humor míjí a film unavuje.. Je krásné, jak Tati předešel dobu, jak nás zcizuje a jak se i přesto člověk v jeho světě umí vzbouřit proti sterilitě a chladu moderní doby.. Ale abych byl upřímný, když se podívám na společnost, tak mě trápí trochu jiné věci.. Velmi se to podobá filmu "Můj strýček", se kterým jsem se potýkal podobně. Tam ovšem Tati do protikladu postavil starou klasickou clairovskou Paříž. Takovýto střet dle mého názoru funguje trošku lépe...(29.8.2010)

  • Anderton
    *****

    Playtime je môj najoblúbenejší Tatiho film. Je tu také množstvo detailov, toľko vychytávok a tak precízne premyslených scén, že z neho musí mať radosť snáď každý filmový divák, ktorému nestačí jednoduchá zápletka bez pridanej hodnoty. Playtime zaujme okrem detailov aj architektúrou, na ktorej stvárnení si dáva Tati obzvlášť záležať, pretože vytvára akéhosi ducha filmu. Jediným záporom je mierna preplácanosť a dĺžka filmu, občas som mal pocit, že je toho už trochu moc. 90 minút by asi stačilo. Na druhý krát po zachytení ďalšieho kvanta drobností zvyšujem na plný počet.(19.7.2012)

  • zputnik
    ****

    PLAYTIME je více drama, než komedie. Na zasmání tam toho pro mě skutečně moc nebylo a není. Jako posmutnělé zamyšlení nad modernitou a racionalitou/iracionalitou moderní společnosti to však beru za vyšperkovaný opus. Nevadí mi minimalismus, nevadí mi strohost, nevadí mi repetetivnost, nevadí mi různé zvukové ruchy, šumy a zvuky (naopak, vítám je a jsem rád, že celý film jimi je přímo prosycen) - všechny tyto formální prostředky sekundují obsahové stránce či přímo obsah diktují. Modernita je zde ukázána v celé své síle a kráse (v tom nejlepším i horším smyslu slova) - přesně a exaktně navržené prostory, systémy, procesy, které však při detailnějším pohledu vykazují řadu nepřesností, chyb a diskrepancí (stačí si povšimnout řady různých "chyb v systému" - špatně navržený vstup do restaurace, nefunkční žárovky, omyly v nákupním středisku atd.) PLAYTIME se pak více než groteskou pro mě stává posmutnělou výpovědí o modernitě. Shrnuto a podtrženo: Na PLAYTIME je potřeba mít tu správnou náladu a najít ten správný time. Pokud se vám to však poštěstí, pak se k vám prostřednictvím tohoto Tatiho opusu dostává skvělé zamyšlení nad moderní společností, která v mnohém (byť nezamyšleně, ale zato vcelku přirozeně) vykazuje prvky iracionality a kvůli "chybám v systému" se projevuje jako tu více/tu méně zablokovanou a neudržitelnou. To, co popsal Michel Crozier a řada dalších sociologů na desítkách a stovkách stranách textu, to Jacques Tati shrnuje v bezmála dvou filmových hodinách. Zbývá jen: Modernita je mrtvá, ať žije postmodernita! Co příjde příště?(21.6.2005)

  • tomiisek
    *****

    Nejgeniálnější film v dějinách kinematografie, v němž jsou všechny postavy hlavními, v němž se děj odehrává na všech místech mizanscény a v němž každý i sebemenší zvuk hraje klíčovou roli. Bez aktivní spoluúčasti a maximální pozornosti diváka nelze genialitu filmu docenit. Úžasně zvládnutá choreografie neskutečného množství osob. Ač postavy hovoří různými jazyky, vyřčená slova není třeba překládat, film je plně srozumitelný i bez rozumění dialogům. Hodinová scéna z restaurace doslova strhává neuvěřitelným tempem jazzového doprovodu a vlnících se postav. Tati do filmu vrazil nejen všechen svůj majetek, ale především v plné míře svoji nedostižnou genialitu.(6.10.2005)

  • - Cena: Bodil 1969: nejlepší evropský film. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

  • - Ke konci života si prý Tati přál, aby se někde na světě našlo kino, které by film Playtime hrálo každý den, donekonečna. (raininface)

  • - Jacques Tati, rovnako ako Jasudžiro Ozu, úplne ignoruje os akcie. V ich filmoch sa akcia odohráva v strede kruhu, a preto môže byť kamera umiestnená v ktoromkoľvek bode pomyselnej kružnice. (Kristusazapad)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace