poster

Playtime

  • Francie

    Playtime

  • anglický

    Play Time

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1967, 113 min (SE: 155 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Enšpígl
    ***

    Tatiho satira na modernismus bohužel trošku vázne. Sice se dočkáme klasického obrazového humoru i geniálních detailů / odrazy pařížských památek ve skleněných dveřích, světlo z výtahu v oknech budovy ), ale například scéna v restauraci je tak zdlouhavá, že když ženy na jejím začátku přijdou do jinýho stavu, tak na konci této scény je odváží sanitka do porodnice k finálovému aktu těhotenství.(3.1.2010)

  • Tetsuo
    *****

    Film bez detailu, ktery spoleha na autonomii divaka. Uzasna prace se zvukem.(6.10.2004)

  • tomiisek
    *****

    Nejgeniálnější film v dějinách kinematografie, v němž jsou všechny postavy hlavními, v němž se děj odehrává na všech místech mizanscény a v němž každý i sebemenší zvuk hraje klíčovou roli. Bez aktivní spoluúčasti a maximální pozornosti diváka nelze genialitu filmu docenit. Úžasně zvládnutá choreografie neskutečného množství osob. Ač postavy hovoří různými jazyky, vyřčená slova není třeba překládat, film je plně srozumitelný i bez rozumění dialogům. Hodinová scéna z restaurace doslova strhává neuvěřitelným tempem jazzového doprovodu a vlnících se postav. Tati do filmu vrazil nejen všechen svůj majetek, ale především v plné míře svoji nedostižnou genialitu.(6.10.2005)

  • A_FISH
    odpad!

    Nemůžu uvěřit tomu, že jsem mohl zapomenout! Zapomenout na to, že jsem Playtime už jednou viděl a vypravil se na tento "klenot" francouzské kinematografie znovu, rovnou do kina a ještě k tomu někoho dalšího přemluvil! Nabízí se vysvětlení, že moje tělo jednoduše film nepřijalo a po shlédnutí vytěsnilo z paměti. Hned první scéna mi jí bohužel velmi rychle osvěžila. A aby toho nebylo málo, došel jsem při projekci k závěru, že postrádám špetku smyslu pro humor. V sále to neustále hýkalo, diváci málem padali ze sedaček a já netušil proč... Budu nejspíš za prosťáčka, ale genialita scén, kdy si pan Hulot dvacet minut prohlíží sedačku, která různě vrže a prohýbá se, přičemž někomu v jiné částí plátna upadne deštník, znovu někomu upadne deštník, někdo jiný a jinde klopýtne, nebo se snad baví s figurínou, mi bohužel nedochází . Ono nakonec, se to i sledovat dá a "děj" se tak nějak sám od sebe přece jenom ke konci dobere. Já si ho ovšem napodruhé s chutí odpustil. Abych to neprotahoval, je to obyčejná TRAPÁRNA a vy se třeba klidně umlaťte smíchy. Jen doufám, že já i tentokrát ZAPOMENU! ►10% ...o čem, že jsme to teď mluvili? Nevím, už si vážně nevzpomínám, je mi dobře, už je mi dobře, bída vodejde, vodejde všechno co má pavoučí nožičky, bzzzzzzzzzzzzz ...(6.11.2008)

  • Slarque
    ***

    Spíš je to experiment, než že by se to vešlo do škatulek jako komedie či drama (to druhé mi přijde u filmu bez postav, zápletky a děje vůbec dost mimo). Ze začátku je film pomalý a zdlouhavý, ale časem se rozjede do docela slušných obrátek. I Tati je více za kamerou, než jako pan Hulot před ní, a jednotlivé scény spolu souvisejí ještě volněji, než je u Tatiho běžně zvykem. Dialogy jsou jen dalším zvukem a vidět film bez titulků by téměř nevadilo. Je to v každém případě zajímavý film, ale nijak zvlášť mě neuchvátil.(26.6.2005)

  • - Na dvou budovách městečka Tativille a bezpočtu dalších maličkostí pracovalo sto dělníků. K jeho postavení se spotřebovalo přes 148 000 m³ betonu, 11 800 m³ plastu, 9 600 m³ dřeva a 3 500 m³ skla. (Baxt)

  • - Cena: Bodil 1969: nejlepší evropský film. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

  • - V prvej časti filmu je prostredie a kostýmy prevažne šedé, hnedé a čierne. Neskôr sa však začne v prostredí objavovať červená, zelená, či ružová. Táto zmena vo farebnosti zodpovedá vývoji rozprávania, ktoré ukazuje ako sa odťažitá mestská krajina mení vplyvom vitality a spontánnosti. (Kristusazapad)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace