Permanent Vacation
Trvalé prázdniny
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschHrají:
Chris Parker, Leila Gastil, John Lurie, Richard Boes, Ruth Bolton, Sara Driver, Frankie Faison, Eric Mitchell, Charlie Spademan, Jane Fire, Evelyn Smith (více)Obsahy(1)
Na cestě v neklidném rytmu beatnické generace. Mladík Allie je jako řada příslušníků jeho generace rebel a tulák, nemá zbytečné vzory, zatím mu postačí vlastní vnitřní svět a obdiv k hudbě Charlieho Parkera. Každý den prožívá někde na cestě, od jednoho místa a člověka k jinému člověku a místu. Osoby, s nimiž se setkává, jsou pro něj jako prostory, ve kterých strávil čas. Vnitřní neklid jej brzy přinutí vydat se zase někam jinam... Debut amerického nezávislého scenáristy a režiséra Jima Jarmusche, jemuž se na malé ploše a téměř „bez příběhu" podařilo zachytit atmosféru života beatnické generace, snahu nějak vzdorovat zavedenému pořádku a pragmatismu moderního světa. Film na MFF Mannheim-Heidelbergu získal Cenu Josefa von Sternberga. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
New York drifter a dozvuky beatnické generace. ()
Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. ()
Zlatý časy Jima Jarmusche jsou dávno za zenitem a od Hranice ovládání jde jeho umění z kopce, holt ze sebe vydal to nejlepší v průběhu dvaceti let od Podivnější než ráj po Zlomené květiny, jo tak to bejvá, ale zdaleka jsem netušil, že jeho prvotina Trvalá dovolená bude ještě o třídu horší podívaná, než jeho poslední kousky, řádná kokotina o nýmandovi s debilním zástřihem, kterej chodí po ulicích od ničeho k ničemu, kde na každým rohu potkává samý kretény, tancuje si sám pro sebe v hnusným bytě, má přítelkyni, která akorát čumí z okna, čte jí nudný knihy, chrápe po střechách New Yorku, navštíví cáklou matku ve cvokhausu, ukradne auto, koupí si v kině popcorn, kde si vyslechne od negra příběh o saxofonistovi, kterýho nikdo neuznává a nakonec hlavní postava odpluje někam do hajzlu, jako dívat se na to jak se někdo hodně dlouze přesouvá z bodu A do bodu B a v mysli si mumlá pro sebe hovadiny mě fakt nebaví. 0% ()
I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni. ()
...abstraktně podbarvená. Jen tak, bez řádu, promenovat se v prostoru, zachytit se pohybu. Je to o vás, o nás, o mně, bezdějově dějovém rytmu v těle. S někým se dát do hovoru. Zdánlivé nic o ničem - spontánně, hloubkově. Nevázaný člověk, krátkodobý kontakt, drobný výstřižek. Stěhovavý dovolenkář, který směřuje..., botky toulavé na cestě, která se "nějak" vyvine. Následujte mě... ()
Sonda do duše mladíka očividne inšpirovaná beatnickým motívom putovania. Osobne mi imponuje badateľná vzbura proti konvenciám a životnému stereotypu vyplývajúcemu zo sociálnych rol človeka. Film má svoje špecificky pomalé tempo, ktoré je znásobené dlhými záberami a úspornosťou dialógov. Myslím si, že práve deficit dialógov je v tomto prípade viac na škodu ako na úžitok (i keď je to určite režisérsky zámer - možno, aby sme sa sami zamysleli nad svojím životom a prehodnotili ho či pouvažovali o ňom). Keby mal film o 30 minút menej bolo by to určite lepšie pozerateľné. Takto skĺza do nudy, ktorú nezachraňuje ani skvele vybudovaná atmosféra. Naozaj vtipná je scénka krádeže auta a veľmi sa mi páčil aj posledný záber filmu, zobrazujúci vďalujúce sa velkomesto ako symbol neustáleho putovania. ()
Příběh kluka, který se cítí být odloučen od společnosti, jež ho obklopuje v jeho bydlišti v chudinské čtvrti New Yorku. Když byl dítě, zabili mu tátu ve Vietnamu. Máma se z toho zcvokla, on kvůli tomu skončil na ulici jako "sirotek". Celý život se cítí být sám, nikdo ho nechápe a nikdo s ním nic nechce mít. Snaží se proto najít a udělat cokoliv, co by ho vytrhlo z marasmu a pomohlo mu posunout se někam dál. Řešení najde ve zločinu, díky němuž může začít "nový život". Ten je však velmi podobný tomu současnému... je pokračováním jeho trvalé dovolené. Film má výbornou atmosféru nezávislosti, je nabitý otázkami filozofie života a filozofováním o životě. Výborný film s myšlenkou, který dokáže něco říct. Jarmusch začal pěkně zostra... ()
Viacerí filmári dávajú svoj pohľad na život v New Yorku do filmu, buď zhora na smotánku alebo zdola na spodinu. Tento Jarmuschov pohľad sa vymyká úplne všetkému a asi som ho ani nepotreboval vidieť. Bez príbehu to mám s filmami ťažké, keď ani netuším, čo mi turista, čo má trvalé prázdniny, chcel povedať. Po celý čas hrozná monotónna hudba a divné zvuky, aby bol zážitok dokonalý. ()
Je v tom cítit určitá tezovitost a trochu to evokuje absolventskou práci, ale nedá se tomu upřít sympatická pubertální dravost a vyhraněnost, trochu víc agrese než otupění, co u Jarmusche nastupuje v pozdějších dílech. Jak říká ústy jedné z postav Hranic ovládání - rád se dívá jak lidé dělají prosté činnosti v dobách co už minuly - a tady přispívá svou trochou do mlýna. Náhled do USA osmdesátých let, do duše zničených lidí, co chtějí přetrhnout řetěz ničení a jen se tak pozvolna vypařit. ()
Přesně ten typ nezávislého filmu jaký "miluju". Odpudivý laciný vizuál za pár šupů, iritující pazvuky alias hudba, příšerný monotónně mumlající neherec v hlavní roli. A děj? Kluk se poflakuje, čumí dlouhé minuty do blba, případně (ne)mluví s pár lidma. Jediný plus je, že mě Jarmusch ve svém debutu ušetřil a utnul to po milosrdné hodině deseti minutách, taky to mohlo mít dvě hodiny. I tak stoprocentní odpad. ()
Je to film s moc zajímavou myšlenkou a má i pár zábavnejch momentů... Stopáž má, ale jen něco málo přes hodinu, ale i tak se film táhne a chvílema dost nudí. Na prvotinu to rozhodně neni zlý, ale znova to už vidět nepotřebuju... ()
Od Jarmusche slabší film. Strasti jednoho mladého muže co neví co si počít se svým životem. Pár zajímavých scén jinak spíše bloumání. ()
"You know, sometimes I think I should just live fast and die young." Debut môjho obľúbeného režiséra, ktorý som videl prvý raz až teraz. A nedá sa povedať, že by som niečo zameškal. Ja mám síce nezávislé filmy rád, ale odtiaľ potiaľ, táto uletená podivnosť ma proste vôbec nebavila. Hlavný hrdina Allie je vyšinutý, nesympatický fagan, ktorý sa len tak kade tade poneviera a vedie pritom veľmi čudné reči. A akoby to nestačilo, na svojej ceste, ktorá je cieľom, stretáva ešte väčších šialencov, ako je on sám (a tých hlúposti, čo sa tam natára!). Inak sa vo filme takmer nič nedeje (až na ten "šokujúci zvrat" s autom), kamera je až príliš statická (fádne zábery ošarpanej izby, či ošarpaných ulíc) a občas pôsobí dokonca až amatérsky (rozostrený obraz) a do toho všetkého znejú nejaké podivné zvuky (akési zvony, či čo). Malými zábleskami niečoho zaujímavejšieho sú scéna v blázinci, kde to šialenstvo konečne dáva aspoň nejaký zmysel a vystúpenie Johna Lurieho na saxofóne. Najlepšie na filme sú potom záverečné titulky so saxofónovou variáciou na "Somewhere Over the Rainbow" a s pohľadom z lode na vzďaľujúci sa New York. "Let's just say, I'm a certain kind of tourist. Tourist that's on a permanent vacation." ()
Naprosto o ničem. Jediný klad je přiměřená stopáž a scénka v blázinci ()
Taky právě kloužu na podobně ulepený vlně, kdy člověk potkává pořád ty stejný lidi, vídá ty stejný ulice, stejný domy, auta, stromy, hlasy a názory. Dejchá pořád stejnej vzduch, kterej je cejtit neměnným omezeným spektrem odstínů pachů. Neustále řeší ty samý záležitosti a sleduje řešení stále totožnejch problémů. Budí se ve stejný posteli, do který chodívá spát noc za nocí za nocí... Snad jen na talíři člověk vidí jistou obměnu, jenže je to stejnak jenom vizuální záležitost, když všechno chutná stejně nevýrazně. Stejný, stejný, stejný, stejný, stejný. Stejný zrcadlo, stejnej obličej, stejnej (bez)výraz. Život ve (zdánlivě?) bezúčelným, rozháraným a smysluzbaveným světě. Akorát tu káru bych asi nečórnul, páč nemám papíry. A i kdyby přece, neznám nikoho, komu bych ji mohl střelit a klasická civilní lodní doprava je už stejně zřejmě pasé. A vůbec, potkávat vyšinutý figurky není to nejhorší. Nejhorší je střetávat standardní (možná až standardizovaný?) lidi, který očekávaj, že se budete chovat zrovna tak. ()
ale skôr 70%, predsa je to Jarmusch. na prvotinu je to dobre, ale citit ze tomu chybaju filmarske skusenosti. ()
Jim Jarmusch patri s prehledem mezi mych 5 nejoblibenejsich reziseru, ale Trvala dovolena byla pro me opravdovym utrpenim. Mozna ve sve dobe, nez Jarmusch natocil sve dalsi filmy, to mohlo nekoho oslovit, ale ja film videl az v roce 2004 a pripadal mi nesmirne nudny, nezajimavy, o nicem, hlavni hrdina me nijak neupoutal tim jaky je ani tim co proziva, zkratka nikdy vic. ()
Pre niekoho úplné nepochopenie, pre mňa jednoduchý road movie s výrazným týpkom v hlavnej úlohe. Jarmusch ukázal akúsi inú, málo vo filmoch sa objavujúcu, "temnotu" New Yorku. Cit pre minimalizmus je zjavný a to je Jimova veľká devíza. Achillovkou je tempo, to sa dá prirovnať k slimákom. ()
Co znamená, když se o nějakém filmu prohlásí, že je "artový"? Přesně tento snímek by byl typickým příkladem. Celý je zpomalený - snad kromě zvuků saxofonu - dlouhé, předlouhé záběry hrdiny, kráčejícího ponurou čtvrtí New Yorku "někam" - tedy nikam. Neustálý poměrně hlasitý šum či hukot, znějící jako z tunelu, ze kterého by zešílel i divák - plejáda postav, které již zešílely - patrně při natáčení. Obsah? Opuštěný mladík, který přišel o oba rodiče se potuluje světem a odmítá navázat jakoukoli citovou vazbu. Nejeví zájem o práci ani o peníze. Utíká a neví kam, přemýšlí i o skončení svého života, ale nakonec se rozhodne jinak. Ale nikdo neví jak. Odjíždí, ale stejně jako saxofonista v příběhu, který mu vypráví neznámý černoch nejspíš na svém životě nic změnit nedokáže....Nekonečných 75 minut stopáže - uspávání hadů. ()
Tešila, veľmi som sa tešila na tento film. Lebo ja mám rada takéto cestujúce a dobrodružné a atmosférické filmy. Navyše to zaváňalo beatnickým životným štýlom. Prevažne statická kamera, občas nejaký travelling...ale najlepší bol záverečný odjazd. A pohľad na NY a ten pocit, že idem do Paríža! A už sa nikdy nevrátim, do tejto skorumpovanej zeme! Jupí! A nemyslím si, že by sa to dalo povedať jednou vetou. Lebo! Veď kým sa divák nevytrápi pri sledovaní dlhých statických záberov, dovtedy nebude vedieť, ako sa postavy vo filme cítia osamelo. Aj pozadie bolo vždy prázdne, nič zaujímavé naokolo nebolo, všade len osamelosť a chlad. A tak dosiahol režisér jedinečnú atmosféru. ()