Na cestě v neklidném rytmu beatnické generace. Mladík Allie je jako řada příslušníků jeho generace rebel a tulák, nemá zbytečné vzory, zatím mu postačí vlastní vnitřní svět a obdiv k hudbě Charlieho Parkera. Každý den prožívá někde na cestě, od jednoho místa a člověka k jinému člověku a místu. Osoby, s nimiž se setkává, jsou pro něj jako prostory, ve kterých strávil čas. Vnitřní neklid jej brzy přinutí vydat se zase někam jinam... Debut amerického nezávislého scenáristy a režiséra Jima Jarmusche, jemuž se na malé ploše a téměř „bez příběhu" podařilo zachytit atmosféru života beatnické generace, snahu nějak vzdorovat zavedenému pořádku a pragmatismu moderního světa. Film na MFF Mannheim-Heidelbergu získal Cenu Josefa von Sternberga.(Česká televize)
Debut amerického nezávislého režiséra Jima Jarmuscha je portrétom mladíka menom Aloysious Christopher Parker, inak známeho ako Allie. Allie žije svoj život na ceste od jedného miesta a človeka k inému človeku a miestu. Ľudia, s ktorými sa stretáva, sú pre neho ako izby, v ktorých strávil čas. Keď ich prebáda a neskrývajú už žiadne nové tajomstvá, musí sa pohnúť ďalej. Je vlastne dobrovoľne vykoreneným beatnikom, pre ktorého sa cesta stala cieľom. A keď ho cesta opäť zavolá, neváha počúvnuť jej hlas aj spoza Atlantiku. Režisérovi Jimovi Jarmuschovi sa na malej ploche a takmer bez príbehu podarilo skvelo zachytiť atmosféru života na ceste, života, ktorý vzdoruje organizovanému poriadku a pragmatizmu moderného sveta a ktorý si kdesi uprostred zaľudnenej prázdnoty veľkomesta dokáže vytvoriť svoj vlastný svet. Na MFF Mannheim-Heidelberg získal film Cenu Josefa von Sternberga.(oficiální text distributora)
Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg.
vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil.(27.7.2009)
Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 %(19.3.2016)
Nemít to něco málo přes hodinku, ale třeba o dalších 30 minut víc, tak bych tohle typicky "jarmuschovsko-atmosferický" newyorský zewlování jednoho ultrapodivnýho týpka, jehož příběh se dá vlastně shrnout jednou větou (a možná ani to ne), klidně poslal s hodnocenim o hvězdu níž. Takhle se ale jednalo o snesitelnou návštěvu odvrácené strany velkýho jablka, i když mezi pravidelně pouštěné jarmuschovky (Noc na zemi, Zlomené květiny, Ghost Dog) se to určitě nezařadí. Zas takovej masochista a uspávač sám sebe filmama rozhodně nejsem.(6.1.2010)
Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85%(14.2.2010)
Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu.(23.6.2009)
-
Finance na svůj první film Jim Jarmusch získal omylem, a to když v posledním roce studia na filmové škole v New Yorku obdržel stipendium v hodnotě 15 000 amerických dolarů, které bylo původně určeno škole.
(Johnston)
-
Kniha, kterou dá Allie Leile je „Maldoror and Poems“ od Lautreamonta.
(HellFire)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
ScarPoul
Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg. vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil.(27.7.2009)
Martin741
Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 %(19.3.2016)
Trellíno
Nemít to něco málo přes hodinku, ale třeba o dalších 30 minut víc, tak bych tohle typicky "jarmuschovsko-atmosferický" newyorský zewlování jednoho ultrapodivnýho týpka, jehož příběh se dá vlastně shrnout jednou větou (a možná ani to ne), klidně poslal s hodnocenim o hvězdu níž. Takhle se ale jednalo o snesitelnou návštěvu odvrácené strany velkýho jablka, i když mezi pravidelně pouštěné jarmuschovky (Noc na zemi, Zlomené květiny, Ghost Dog) se to určitě nezařadí. Zas takovej masochista a uspávač sám sebe filmama rozhodně nejsem.(6.1.2010)
Šandík
Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85%(14.2.2010)
whitas
Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu.(23.6.2009)