Na cestě v neklidném rytmu beatnické generace. Mladík Allie je jako řada příslušníků jeho generace rebel a tulák, nemá zbytečné vzory, zatím mu postačí vlastní vnitřní svět a obdiv k hudbě Charlieho Parkera. Každý den prožívá někde na cestě, od jednoho místa a člověka k jinému člověku a místu. Osoby, s nimiž se setkává, jsou pro něj jako prostory, ve kterých strávil čas. Vnitřní neklid jej brzy přinutí vydat se zase někam jinam... Debut amerického nezávislého scenáristy a režiséra Jima Jarmusche, jemuž se na malé ploše a téměř „bez příběhu" podařilo zachytit atmosféru života beatnické generace, snahu nějak vzdorovat zavedenému pořádku a pragmatismu moderního světa. Film na MFF Mannheim-Heidelbergu získal Cenu Josefa von Sternberga.(Česká televize)
Debut amerického nezávislého režiséra Jima Jarmuscha je portrétom mladíka menom Aloysious Christopher Parker, inak známeho ako Allie. Allie žije svoj život na ceste od jedného miesta a človeka k inému človeku a miestu. Ľudia, s ktorými sa stretáva, sú pre neho ako izby, v ktorých strávil čas. Keď ich prebáda a neskrývajú už žiadne nové tajomstvá, musí sa pohnúť ďalej. Je vlastne dobrovoľne vykoreneným beatnikom, pre ktorého sa cesta stala cieľom. A keď ho cesta opäť zavolá, neváha počúvnuť jej hlas aj spoza Atlantiku. Režisérovi Jimovi Jarmuschovi sa na malej ploche a takmer bez príbehu podarilo skvelo zachytiť atmosféru života na ceste, života, ktorý vzdoruje organizovanému poriadku a pragmatizmu moderného sveta a ktorý si kdesi uprostred zaľudnenej prázdnoty veľkomesta dokáže vytvoriť svoj vlastný svet. Na MFF Mannheim-Heidelberg získal film Cenu Josefa von Sternberga.(oficiální text distributora)
Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg.
vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil.(27.7.2009)
Je fakt, že Jarmuschovo čaro a cit pre minimalizmus ešte nie je v tomto snímku tak okresaný ako pri jeho neskorších kúskoch, ale aj napriek tomu presakuje každou minútou. Permanent Vacation má presne dĺžku akú má mať, aby nenudil (teda mňa nenudil ani na sekundu!) a obsahuje pár geniálnych myšlienok (niektoré explicitné a niektoré skryté). Zdanlivo jednoduchá psycho jednohubka, ktorá toho skrýva viac pod povrchom a je na vás, či vás beatnická a nomádska hlavná postava zaujme, alebo to bude lúzer nepochopiteľne sa potulujúci špinavými ulicami bez zmyslu. Jarmusch "umí"!!!(24.9.2008)
Osamelý, nepracujúci mladík, chodiac ošarpanými ulicami, stretáva na ceste bez vedomého cieľa týpkov, ktorí, podobne ako on, permanentne prázdninujú a žijú si vo vlastnom svete. On bez otca, s matkou trvalo hospitalizovanou na psychiatrii. Bez iskričky záujmu o hodnoty propagované médiami a vyznávané masami. Má rád jazz, ale okolostojaceho saxofonistu poprosí, aby mu zahral niečo veľmi zle znejúce. Motívy a obrazy typické pre ďalšie režisérove filmy sú prítomné aj v tomto nízkorozpočtovom nezávisláckom debute (dlhé odmlky, zatmievačky, nekontinuálne obrazové skoky z jedného miesta na druhé, úsporné dialógy, prostredie: predmestské polorozborené časti). Zaujímavá je snová linka príbehu organicky včlenená do putovania, ukazujúca surreálnosť okolia tak, ako ho vidí prechádzajúci sa mladík. Niektoré zábery sú ale na rozdiel od neskorších dejovo svižnejších jarmuschoviek neúmerne naťahované, a tým pádom celý film o vnútre mladého muža vyznieva trošku do uspávajúceho stratena (aj keď možno šlo o zámer). 70%.(6.5.2005)
I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni.(5.4.2011)
Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek.(2.4.2018)
-
Finance na svůj první film Jim Jarmusch získal omylem, a to když v posledním roce studia na filmové škole v New Yorku obdržel stipendium v hodnotě 15 000 amerických dolarů, které bylo původně určeno škole.
(Johnston)
-
Kniha, kterou dá Allie Leile je „Maldoror and Poems“ od Lautreamonta.
(HellFire)
Na DVD
od:
ScarPoul
Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg. vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil.(27.7.2009)
jojinecko
Je fakt, že Jarmuschovo čaro a cit pre minimalizmus ešte nie je v tomto snímku tak okresaný ako pri jeho neskorších kúskoch, ale aj napriek tomu presakuje každou minútou. Permanent Vacation má presne dĺžku akú má mať, aby nenudil (teda mňa nenudil ani na sekundu!) a obsahuje pár geniálnych myšlienok (niektoré explicitné a niektoré skryté). Zdanlivo jednoduchá psycho jednohubka, ktorá toho skrýva viac pod povrchom a je na vás, či vás beatnická a nomádska hlavná postava zaujme, alebo to bude lúzer nepochopiteľne sa potulujúci špinavými ulicami bez zmyslu. Jarmusch "umí"!!!(24.9.2008)
Radko
Osamelý, nepracujúci mladík, chodiac ošarpanými ulicami, stretáva na ceste bez vedomého cieľa týpkov, ktorí, podobne ako on, permanentne prázdninujú a žijú si vo vlastnom svete. On bez otca, s matkou trvalo hospitalizovanou na psychiatrii. Bez iskričky záujmu o hodnoty propagované médiami a vyznávané masami. Má rád jazz, ale okolostojaceho saxofonistu poprosí, aby mu zahral niečo veľmi zle znejúce. Motívy a obrazy typické pre ďalšie režisérove filmy sú prítomné aj v tomto nízkorozpočtovom nezávisláckom debute (dlhé odmlky, zatmievačky, nekontinuálne obrazové skoky z jedného miesta na druhé, úsporné dialógy, prostredie: predmestské polorozborené časti). Zaujímavá je snová linka príbehu organicky včlenená do putovania, ukazujúca surreálnosť okolia tak, ako ho vidí prechádzajúci sa mladík. Niektoré zábery sú ale na rozdiel od neskorších dejovo svižnejších jarmuschoviek neúmerne naťahované, a tým pádom celý film o vnútre mladého muža vyznieva trošku do uspávajúceho stratena (aj keď možno šlo o zámer). 70%.(6.5.2005)
LeoH
I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni.(5.4.2011)
animaxis
Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek.(2.4.2018)