Divnější než ráj
Stranger Than Paradise
Cudzejší ako raj
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Tom DiCilloHudba:
John LurieHrají:
John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson, Cecillia Stark, Danny Rosen, Rammellzee, Tom DiCillo, Richard Boes, Rockets Redglare, Harvey Perr, Brian J. Burchill (více)Obsahy(1)
Tragikomický příběh plný snových a neuvěřitelných náhod. Je to možná pocit jakéhosi rozčarování, malých možností komunikace, stejně jako vnitřní nespokojenost s osudem, z něhož se nelze vymanit, které provázejí šestnáctiletou maďarskou emigrantku Evu Molnarovou, jejího poameričtělého bratrance Willieho i přítele Eddieho. Příběh zdůrazňující vykořeněnost těchto postav, představuje také moralitu o světě, v němž svazujeme sami sebe a ještě se utvrzujeme v určených rolích. Druhý celovečerní snímek scenáristy a režiséra Jima Jarmusche je natočen v minimalistickém stylu, se syrovým černobílým obrazem, k němuž tu patří také strohá fabule a postavy ve službách sžíravé ironie, dotýkající se běžných představ publika o Americe jako zemi snů. Hudba, kterou napsal John Lurie (svérázně napodobuje styl maďarského skladatele Bély Bartóka), má nádech odcizení. (Česká televize)
(více)Recenze (134)
Obrazově krásné, ale jinak mě to v podstatě kompletně minulo. Celou dobu jsem se u toho strašně nudil a měl jsem problém to vůbec dokoukat. Pár momentů mě tam z letargie vytrhlo (hlavně skvělá hudba), ale jinak si myslím, že na takový film asi musí mít člověk náladu - a to v mém případě tak úplně nevyšlo. Takže za mě bohužel. ()
[7/10] (Cinesthesia, Grokenberger, ZDF) (Čb. /// Produkce: Sara Driver /// Scénář: Jim Jarmusch /// Kamera: Tom DiCillo /// Hudba: John Lurie, Screamin´ Jay Hawkins /// MFF v Cannes: Jim Jarmusch (Zlatá kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
milujem (áno, vyslovene milujem!) jarmuschovu poetiku, jeho minimalistický štýl, jeho zmysel pre postavy, jeho tempo a rytmus. keby som raz bol filmárom, chcel by som točiť filmy ako tento! ()
Pri režiséroch, ktorých tvorba mi nezmenila život, cítim tendenciu, že sa mi najviac páčia ich začiatky. Stranger than paradise je v mojich očiach parádna bláznivá komédia. Aj keď ňou doslova nie je a ani nechce byť. Pozerať sa na partiu exemplárnych lúzrov, ktorí sa tvária dôležito a nič nerobia, je pre mňa zdrojom nevyčerpateľnej zábavy. No a ten záver na Floride, to je ako niečo zo Simpsonovcov. VIDENÉ ZNOVA: 7/18: Skutočne ide o jednu z najlepších komédií, aké som kedy videl, nič sa na veci nezmenilo...Jarmuschov suchý humor je unikátny. ()
Další Jarmuschova tradiční hra na umění. Dva povaleči se poflalkují světem. Krajně nezajímavá věc, na kterou se sice dá místy koukat (díky velice zřídkavému závanu humoru), ale jakmile se na jedinou sekundu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je kompletně celý snímek opravdu totálně a nefalšovaně o hovně. V podstatě sledujete (naštěstí v přátelské stopáži) tři nezajímavé životní osudy tří nezajímavých lidí. Nic víc a nic méně. Za sebe (největšího filmového odborníka vesmíru) dávám slabé dva kusy. ()
Mám rád pomalé filmy, ale musejí mi sednout – a to se Stranger Than Paradise povedlo. Jim Jarmusch má svůj specifický styl, který na mě dýchne v každém jeho snímku a ihned se mu poddám. Leckdo se při sledování tohohle filmu bude ukrutně nudit, já jsem naopak hltal každou scénu a užíval si tenhle krásně natočený prostý příběh, který vyústí v sérii neuvěřitelných náhod. Jarmusch mě pokaždé chytí za srdce a při sledování jeho děl si připadám jako ve filmovém nebi – jeho filmy mi vždy připomenou, proč miluju kinematografii. Díky němu už také vím, že opojný zážitek si člověk může odnést i z filmu, ve kterém se vlastně skoro nic nestane. ()
Jarmusch měl vždycky pochopení pro podivné existence – dvojka povalečů Willie a Eddie je ukázkový příklad. Herecky je ale nejlepší imort Eszter Bálint. Vynikající je černobílá kamera Toma DiCilla, která nám ukazuje Ameriku šedivou, ošuntělou a nezajímavou. Ať už jde o New York, Cleveland nebo Floridu, měl jsem dojem, že kdyby to tehdy natáčel u nás v socialistickém Československu, měl by kromě palem a moře stejně vypadající záběry. Hlavní hrdinové sice všude narážejí na stejnou nudu, ale divákovi to opravdu nehrozí. ()
Chameleón Jarmusch prednedávnom dokázal, že mu nerobí problém ukočírovať ani komerčnejšie látky. Koniec koncov s Billom Murrayom natočili oveľa viac, ako len priemerný film. Nie o tom som však chcel. Jim je predovšetkým mentorom americkej nemainstreamovej tvorby. Nezávislosť, undeground, nadupané dialógy, dokonalá atmosféra, stovky vyfajčených cigariet, to je presne to, čo ide tomuto týpkovi najlepšie. Na to, že Stranger than paradise spadá ešte len pod autorovu rannú tvorbu, jedná sa akoby o projekt ostrieľaného harcovníka. A John Lurie je fantastický. ()
Jaký asi tak může být film o třech přátelích, kteří nemají co dělat a nejdramatičtějším prvkem ve filmu je Willieho hod kamenem do dálky? Jak se nudí ti tři hlavní hrdinové, nudí se i divák spolu s nimi. Ale i přesto, že se za celý film vůbec, ale vůbec nic nestane, je tento nezávislý, levný a velmi osobitý snímek něčím zajímavý. Možná svým přílišným minimalismem, jednoduchými dialogy, či tuctovými postavami. ()
„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] ()
Jarmusch není moje krevní skupina, ale přesto se mi většina jeho filmu, nějakým způsobem líbí. "Podivnější než ráj" však považuji za jeho nejslabší a nejutahanější film. ()
Chápu, že Jarmushova poetika banalit nesedí každému, ale pokud jste také čirou náhodou trávili období střední školy z velké části nad knihami Bukowského, či sledováním „nesnesitelné bezúčelnosti bytí“ bratří Coenů, pak je tohle to pravé ořechové pro pohodový páteční večer. ()
3,5*/5... Jarmusch v začiatkoch..Opäť minimalistický, pôsobivý a svojský. S minimom postáv, v obmedzenom priestore - klasika. Všetko ako má byť, ale skrátka údernosť, humornosť, absurdita a miera umeleckej kreativity, ktorá chytí za srdce to ešte nie je, to všetko prišlo až s neskoršími dielami tohto skvelého týpka. Zaujala ešte aj frenetická skladba I put a spell on you, ktorú som predtým poznal len od M. Mansona... Za postavičku fenomenálnej maďarskej tety pridávam aspoň symbolicky pol *:))) ()
Minimalistický komentár k minimalistickému filmu: Podobne ako Alica, pre poeticky zmýšľajúcich tripperov povinnosť, pre niekoho zase nuda. ()
Jarmusch střídá geniální filmy s těmi průměrnými, lépe řečeno s těmi, které mi toho až moc neříkají. Atmosféra filmu svého režiséra nezapře, nicméně stejně jako třeba ve Zlomených květinách mám pocit, že příběh jde takříkajíc odnikud nikam, a že nic hlubšího v něm zároveň taky nenajdu. 5/10 ()
Tak tohle téma mi přesně pasuje k Jarmuschovu filmařskému stylu. Beatnický život Maďarů v Americe, kteří nevysávají, ale ládují krokodýla, jí TV večeře a sází na koně. Atmosféra tří společenských vyděděnců, kteří projíždí Amerikou, dokonale sedí k černobílému obrazu a Jarmuschovu suše napsanému scénáři. A teta z Maďarska je taková třešinka na dortu. ()
Film rozdelení na tri časti - The New World, One year later, Paradise - Jim Jarmusch zobral pôvodný kraťas The New World a rozšíril ho o nejaké tie zmeny v charakteroch a o takej pokojnej ceste za hľadaním šťastia. John Lurie, Eszter Balint a Richard Edson predstavujú troch vyvrheľov, ktorý sa pasujú svetom podľa svojho najlepšieho presvedčenia. Jarmusch je tu krásne minimalistický a jeho pohľad na zúčastnenú trojku je neskrásne krásny a smutno veselý. Hlavne druhá časť one year later je krásne nevtieravo vtipná - všetky scény z maďarskou tetou - skvelá Cecillia Stark sú neskutočne vtipné a plus scéna v kine ktorá je perfektná. Tretia časť Paradise, je krásnym úrazovým kameňom rodiny a priateľstva na pozadí zdanlivo pekného miesta, ktoré ale nemá žiadny vplyv na problémy hlavným hrdinov, ktoré ich prenasledujú aj tam. koniec je len krásnou bodkou za touto pomalou road movie, ktorá oddelila hlavných hrdinov práve tým, že ich zblížila. ()
V druhém celovečeráku Jimba Jarmusche se jeho styl, hádám, ještě hňácal a brousil, jelikož Stranger than paradise není ten druh filmu, u kterého bych vydržel ležet schoulený do klubíčka s prsty kolem zátylku a bonkozeeovým zpomalovačem času navrtaným v ledvinách. Vina jde na triko hercům toporným jako čerstvě nalakovaný kvádr slisované jelení kostní moučky, dialogům nepřirozeným jako kozy Asi Akiry a nakonec všudypřítomné, smrduté, vytrhující lacinosti, v které to přehrávání herců otlouká ušní bubínky ještě intenzivněji a protentokrát nekřesťansky natažené záběry té celkové marnosti struny skutečně nevyladí. Aspoň, že se ten Tom Waits sladce line z magneťáku a vlastně mohlo být mnohem hůř, třeba jaderná válka, ehm. ()
Kde by jiný režisér dávno zařval cut, tam jede Jarmusch nerušeně dál. To je jeho rukopis. Nechybí ani umělecky černobílá estetika a výstřední hudba. Při sledování tohoto nevšedního zobrazení všední prázdnoty třech tristních existencí můžou někomu padat víčka, ale moje pozornost byla po celou dobu udržována v jakési nepopsatelné fascinaci. Poťouchle ironická finálovka ji pak završila. Čirá magie melancholické esence Jarmuschova stylu. ()