Divnější než ráj
Stranger Than Paradise
Cudzejší ako raj
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Tom DiCilloHudba:
John LurieHrají:
John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson, Cecillia Stark, Danny Rosen, Rammellzee, Tom DiCillo, Richard Boes, Rockets Redglare, Harvey Perr, Brian J. Burchill (více)Obsahy(1)
Tragikomický příběh plný snových a neuvěřitelných náhod. Je to možná pocit jakéhosi rozčarování, malých možností komunikace, stejně jako vnitřní nespokojenost s osudem, z něhož se nelze vymanit, které provázejí šestnáctiletou maďarskou emigrantku Evu Molnarovou, jejího poameričtělého bratrance Willieho i přítele Eddieho. Příběh zdůrazňující vykořeněnost těchto postav, představuje také moralitu o světě, v němž svazujeme sami sebe a ještě se utvrzujeme v určených rolích. Druhý celovečerní snímek scenáristy a režiséra Jima Jarmusche je natočen v minimalistickém stylu, se syrovým černobílým obrazem, k němuž tu patří také strohá fabule a postavy ve službách sžíravé ironie, dotýkající se běžných představ publika o Americe jako zemi snů. Hudba, kterou napsal John Lurie (svérázně napodobuje styl maďarského skladatele Bély Bartóka), má nádech odcizení. (Česká televize)
(více)Recenze (134)
S Jarmuschem to mám jako na houpačce: Noc na Zemi - ano, Mimo zákon - ne, Kafe a cigára - ano, Mrtvý muž - spíš ne, Zlomené květiny - spíš ano... A Podivnější než ráj - ne. Nevím čím to je, ale ty samé věci, které se mi v jedněch jeho filmech líbí musím v jiných vytknout (pomalé tempo, nulový děj). A tady musím, ač nerad, bohužel vytýkat. Je to přesně jak píše B!shop: Tři postavy sedí a čumí. Pak jedna odjede čumět jinam, zbylí dva sedí a čumí pořád na stejném místě, až je to omrzí, zvednou se a jedou sedět a čumět za tou třetí. Pak se všichni dohodnou, zvednou se, odjedou spolu úplně jinam a tam si zase sednou a čumí. Na konci se rozdělí a každý sedí a čumí jinde. Je mi jasné, že to měl být záměr a jak tu správně všichni píšou, ono to překvapivě ani moc nenudí. Ale na druhou stranu ani moc nebaví. ()
Film vypravující o nenaplněném americkém snu. Nuda a zklámání, které hlavní hrdina (emigrant z Maďarska), jeho americký přítel a sestřenice, která přijela do USA hledat lepší život je opravdu skvěle zpracováno a z obrazovky přímo kape. Často se opakující hudební skladba a záběry na zimní krajinu nebo liduprázdnou pláž jsou opravdu depresivní a naznačují, že není všechno zlato co se třpytí. 75% ()
Jeden z filmů, při kterých 1001 umřete. ()
Jim Jarmusch není v zásadě mým výrazně oblíbeným autorem, i když uznávám jeho nezávislost a líbí se mi, že si dělá filmy podle sebe a také velmi různorodě. Tohle mě ale prostě nedokázalo zaujmout, i když Jarmusch dovede skvěle vykreslit charaktery. Tyhle postavy mě ale prostě nebavily a neviděl jsem na jejich "životech" nic, co by stálo za to vidět. Možná to je ten správný klíč... ()
Bože tohle žeru, minimum prostředků a maximum výsledků. Na dobrý film člověk potřebuje originální nápad a pak už jen kameru. Nejdražší na filmu bylo snad jen ukázat balík peněz, který Eva (Eszter Balint) dostala od neznámého dealera. Nic se tu neřekne přímo v dialogu, všechno je schováno jakoby pod povrchem. Pobavil mě i John Lurie, který neustále připomíná jak se mu nelíbí píseň I put a spell on you od Sreamin' Jay Hawkinse, kterou pro film sám vybral. Možná ne náhodou film svou atmosférou připomíná o deset let starší Alici ve městech od Wima Wenderse. ()
Odcizení ad extremum. 1) Dva nemakačenkové hrají falešně karty a sázejí na dostizích. Nic nedělají, nic je nezajímá. Proč bych se o takého týpky měl zajímat? Postavy žijí, oblékají se a chovají zcela mimo mísu._____ 2) Zdvořilost, s níž probíhají všechny dialogy, jen podtrhuje prázdnotu, v níž se postavy pohybují._____ 3) 31letý fešácký scénárista, režisér a střihač Jim Jarmush předkládá své alternativní pesimistické vidění světa. Zajímavý 32letý John Lurie (Maďar Willie) doprovodil dílo svou hudbou. Ještě je tu neméně zajímavý 30letý Richard Edson (Eddie) a tím jsem pozitiva filmu vyčerpal._____ 4) Uvidíme záběry z dobového New Yorku, zasněženého chmurného Clevelandu a z pláží na neméně chmurné Floridě._____ 5) Kolega Amputace***** pěkně popsal motivaci chování hlavních postav. ()
Klasický Jarmusch, celou dobu se prostě nic neděje. konec je ale výbornej. Musím, ale přiznat, že mě to v průběhu moc nebavilo. ()
"Kdykoli někam přijedu, kde jsem ještě nebyl, je to tam úplně stejný jako jinde." Taková jsou malá americká zklamání maďarského přistěhovalce Bély: nádherně černobílá, DiCillovým nově objeveným talentem nasnímaná a poklidně úsměvná bez náznaku nudy z mé strany. Po prvotním Jarmuschovském zklamání z Permanent Vacation tak trochu jako dětská náplast se zvířátky na hlubší bodnou ránu. ()
Podivný (americký) ráj není jen prostým popisem života několika amerických imigrantů a outsiderů (ať už se jmenují Willie, Eddie, Billie nebo Eva), ale rovněž rozkrýváním jedné vrstvy života, na kterou (snad jen čas od času) naráží každý z nás. Je to stratum přežívání, které zklidňuje a rozvolňuje naše běžné maniodepresivní bytí. Jarmusch samozřejmě vyzvedl tuto vrstvu na "absolutní bytí", ktreré, na rozdíl od těch, kteří jej ve filmu prožívají, je nám nepříjemné a snad i odporné. Pozn. 1: Španělští mystikové by jej nazvali: "todo se passe y no deja marca - vše pomíjí a nezanechává stop". Jenže oni tím nemysleli jen Willieho nebo Evu, ale nás všechny. Pozn. 2: Do Jarmuschova filmu se můžeme podívat jako do zrcadla - a nebo také okamžitě odvrátit zrak. Pozn. 3: Škoda, že jsem film neviděl před překládáním knihy Johna Cagea "Silence", tehdy nejasný pojem "tv dinner" definuje Willie opravdu přesně. Pozn. 4: Jaký je rozdíl mezi Williem a Eddiem? Eddie nejspíš dosud ještě doufá v přátelství a snad i v lásku. Skutečně se mu líbí "I Put a Spell on You"? Pozn. 5: Škoda jen, že Jarmuschovy filmy z poslední doby (počínaje od Ghost Dog), postrádají důslednost (a pro mě i přesvědčivost jeho prvních filmů. ()
Sled líných, statických scén. Černobílý zrnitý obraz. Liduprázdno. Zvláštní chladná atmosféra. Velmi úsporný příběh trojice nýmandů, vedených vykořeněným Bélou. Člověk už musí mít talent, aby dokázal jakoukoli scénu zobrazit způsobem, že divák musí vědomě lapat každý náznak štěstí, jež v tom světě přese všechno je. Jarmusch ten talent má a Podivnější než ráj je toho důkazem. Film, na který je třeba mít náladu a nastřádanou dávku vnitřního klidu. ()
ocenenia : MFF Cannes 1984 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) ()
Willie a Eddie schrasti money a vyrazi po roce za Evou, aby si spolu "uzili" dovolenou. Tady uz naplno vladne Jarmusch s jeho minutovyma zaberama na drzky lidi v kine, navstevu jezera a jizdy autem. Oproti prvnimu aktu si ale uzijeme i exteriery, coz je velky plus. Teta z Madarska byla vtipna, stejne tak vykulenej Eddie v podani Richarda Edsona. Bohuzel krome tety byli Bela s Evou dost nezajimavy, hlavne pak ta jeji anglictina z ucebnice ZS. Ja vim, ze Stranger Than Paradise je kriticky povazovanej za jeden z tech lepsich nezavislych filmu, ale me se to proste vleklo. Je tam od prvniho filmu / aktu druhyho velky posun kupredu, ale porad me proste sledovat hodinu tri panaky v jednom pokoji zas az tolik nebavi, abych tomu dal hodnoceni 95% jak lidi z rajcat... za me lepsi podrpumer. ()
Nevím, co si mám myslet. Jarmusch sice vypráví originálně a to se počítá, jenže já nevím, jestli mu tu unuděnost a nenucené herecké výkony žeru. To by si pak každý mohl vzít kameru, natočit pár záběrů a tvrdit, že je umělec. Závěrečná pointa zde ale byla skvělá... a stará teta Lotte byla kouzelná!:D ()
Reziser Jim Jarmusch /Trvala Dovolena, Ghost Dog/ natocil slusny film o dvoch ludoch, ktori su si navzajom odcudzeni, ale pootom sa cosi zlomilo a predsa len sa nieco zlepsilo. No nic, pekne poporiadku : dopredu som sa pripravil an to, ze jarmuschove filmy nemaju nejaky strhujuci dej ani poriadne tempo. Sceny su volne natocene a volne na seba nadvazuju, dialogy su vyborne -teda pre mna a kulisy po dlhom case na urovni. Hlavne postavy Eddie a Eva sa spociatku nemusia, ale postupne, ako Eva odisla z mesta A do B, tak si zacala zit svoj klasicky americky sen : nudna praca vo fastfoode, hadky s tetkou, pozeranie televizie, obcas zajde do opravy ked sa pokazi nejaka ta elektronika a jej nespochybnitelny prinos k progresu a neustalemu rozvoju ludstva sa skoncil vynajdenim hyperosviezovaca zumpy. Stala sa potom len jedna mala neprijemna zalezitost, a to, ze ako otvorila papulu na patentovom urade a po oznameni svojho vynalezu ju odtial hnali svinskym krokom. Sama zrejme doteraz netusi, preco. No nic, dialogy su na urovni, rezia tiez, Jarmusch talent nezaprie a minutaz 90 minut je prijatelna. Ovsem, medzi Jarmuschove najlepsie filmy tento nepatri a natocil daleko lepsie veci - namatkovo spomeniem len Ghost Dog. 60 % ()
Klenot filmového minimalismu. Všechno na tomhle filmu je naprosto neuvěřitelně dobrý. Jako kříšťál čisté umění. ()
Nijaký film s dvěma muži a jednou ženou, která je chvíli u nich, pak odjede, oni jedou za ní, pak s ní chvíli jsou a pak s ní jednou na Floridu a celou dobu se všichni chovají divně. To je celý příběh filmu Podivnější než ráj, který vlastně ani nic nejspíš neříká, nic moc se v něm neděje, prostě si plyne po svém, chvíli nudí chvíli ne, záleží na scéně. V podstatě je to dost podobné Jarmuschově prvnímu filmu Trvalá dovolená, ale tady se aspoň něco děje. Po filmařské stránce je ten film super, ale chyběla mi tam nějaká silnější atmosféra. Taky mi to připomnělo Drž si šátek, Tatjano, ale to je kratší a nenudí to. Asi se tady Jarmusch ještě hledal. 3* ()
Velmi nevšední film, jehož jediným potencionálním problémem je absence jakéhokoli tempa... Na svědomí to má ovšem forma, která je díky tomu naopak velmi zajímavá, takže "tempařské mínus" lze brát také jako daň :) Ale i tak se nemůžu ubránit dojmu, že road movie beze střihu (jen jakýmsi druhem předělů mezi scénami) není pro řadového diváka nejideálnější formou filmového vyprávění... PS: Zpětně viděno znamená hvězda nahoru... Ono mínus je nakonec veliké plus ()
Život se tvoří z větších i menších časových úseků stereotypní nudy. Tedy život průměrného člověka. Necítí se být nikam zařazen a v mládí se většinou jen snaží si užívat života a ne zaujmout postoj, který každý očekává. Ale dokážéu se bavit, i když mají relativní dostatek peněz? Ne, stále je to jen neochota cokoliv dělat, žádné touhy, ani ambice. Zkrátka jen proplout a přitom si zkusit, co nejvíce vydělat. Možná tam vznikl jistý vztah, ale stejně nudný a chladný jako jejich životy. A nikdy nevíš, kde se nakonec ocitneš. Maďarského přistěhovalce v New Yorku Wiliieho (John Lurie) se se svým "kamarádem" Eddiem (Richard Edson) se jen tak poflakují a vydělávají si povětšinou sázením. Z určité letargie je vytrhne příjezd maďarské sestřenice Evy (Eszter Balint) do Ameriky. Ale neosobnost ve vztazích, ani netečnost nedokážou mezi sebou odstranit. Nejsme si schopně plně pochopit? ()
Budapešť, New York, Cleveland, Florida...všude jsou podobné pokoje, v TV běží to samé, jezera jsou všude stejná, takže je ani nemusíte vidět, moře v televizi je stejné jako moře ve skutečnosti, fast foody jsou všude stejné. Každé město má pár pamětihodnosti a pak tu jsou anonymní ulice, anonymní byty, kde anonymní lidé čekají, až se něco stane, něco, co dá jejich životu smysl. Leží koukají do stropu nebo na TV a čekají. Určitě někoho takového znáte, nebo i víc takových. Jarmusch poeticky, a přesto syrově zachytil realitu. Tomu se říká umění. ()
Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. ()