The Crowd
Režie:
King VidorKamera:
Henry SharpHrají:
Eleanor Boardman, James Murray, Bert Roach, Estelle Clark, Daniel G. Tomlinson, Dell Henderson, Lucy Beaumont, Freddie Burke Frederick (více)Obsahy(1)
John Sims se narodil 4. července 1900, na Den nezávisloti. Kvůli tomu ho celá rodina tak dlouho přesvědčovala, že je předurčen ke skvělým skutkům, až tomu sám uvěřil. V jednadvacetiletech se přestěhoval do New Yorku, kde viděl jedinou šanci, jak naplnit své "poslání". Zamiluje se tam do dívky Mary a hned se s ní ožení a rovněž ji nakazí bludem, že jeho osudem je být skvělý. Žel, sám pro to nic nedělá, jen se v té představě utápí. A jenom ze snů se žít nedá... (Morien)
(více)Recenze (17)
NFR 1989, Oscar 2 nominace: Nejlepší film, Režie (drama) ()
Hlavní postavou tohoto zajímavého snímku o jednom pádu a následném polorozkladu lidské duše je mladý Američan John Sims,který se po svatbě dostává do materiálních těžkostí a navíc je zcela zdrcen smrtí své malé dcerky. Film ale nakonec končí zajímavým happy endem : John se ženou navštíví cirkusové představení a oba se smějí. Jak ale pravý závěrečný titulek filmu : Co jiného jim zbývá? Krásná a vrcholná scéna filmu je ta kdy John (James Murray) stojí sám naprosto bezmocný uprostřed anonymního davu, kdy nekonečný zástup, složený možná s tisíců či miliónů podobných lidských osudů, se žene lhostejně a netečně kolem něho, kdy on má zavřené oči a ruce vztyčené na horu jako když se vzdává. Jeden z nejlepších a nejhodnotnějších Vidorových filmů, který určitě stojí za shlédnutí. Za krásnou kameru a za město měst New York za 5*. ()
(1001) Trochu nevím, co si o tomhle filmu myslet. Rozumem vím, že mi téma a obsah přijdou zajímavé, ale vůbec mě nebavilo na to koukat. ()
Sila. Nadčasové témy vo fantastickom formálnom prevedení (tá režijná práca pri kontrastoch anonymného davu a najbližšej rodiny je úžasná). Herci na nemý film krásne civilný, kľúčové momenty dychberúce (aj slzy čerpajúce) a tempo neuveriteľné. Nádherne vidieť, že so šikovnou dramaturgiou sa dá odrozprávať časovo rozmáchly príbeh aj za pol druha hodiny. Jeden z najlepších filmov nemej éry. 10/10 ()
Vystihnout ve 100 minutách všemožné emocionální stavy v soužití dvou mladých lidí není jednoduché a občas to taky lehce skřípe, ale velikost a úroveň téhle filmařiny to nijak neshazuje. Tempo je v první polovině úžasné a s postavami je nám dobře, aby se v druhé části výrazně zpomalilo a na diváka doléhaly objemné sociální a rodinné myšlenky. A přestože ona druhá půlka nedokázala držet mou pozornost soustavně, výsledné pocity jsou dostatečně silné a pozitivní. Ve dvacátých letech rozhodně nejlepší motivace do života, jakou si mohli Američané na filmovém plátně představit... ()
Dav, to je tá masa, ktorá sa s vami neustále smeje, ale keď smútite, plače s vami iba jedeň deň. Dav je nevýrazný, iba pokiaľ sme jeho súčasťou, akonáhle z neho vypadneme, uvedomíme si, aký je obrovský a ako ťažko je sa do neho vrátiť späť. Cieľom hlavného hrdinu sa zdá byť túžba byť výnimočný, ukáže sa však, že jediným možným riešením je splynutie s davom a že nie je na tom nič zlé. Určité zúfalstvo v tom ale cítiť. Podstatné je si ale uvedomiť, že skutočným šťastím a životným cieľom je rodina a akákoľvek strata v tejto oblasti je absolútne zásadná a až vtedy si jej dôležitosť človek uvedomí (na začiatku som hrdinovi závidel rýchle získanie zamestnania a životnej partnerky, bodaj by to bolo tak jednoduché dnes). Vidor rozpráva príbeh človeka z davu (čiže aj diváka) prostredníctvom klasických životných situácií, aj tých, ktoré nikomu neprajeme, ale stávajú sa. Používa k tomu silnú metaforu jedinca v dave (neustále pripomínanú panoramatickými zábermi plných ulíc NY), ktorý je jeho súčasťou a zároveň exemplárnou vzorkou, akoby vybranou náhodou a zaujímavú filmovú reč. Vidor ale určite človek z davu už len vďaka svojmu krstnému menu a tomu, čo dokázal, nebol. Aj vďaka tomuto strhujúcemu a nie až tak prekvapivo nadčasovému filmu. ()
Na němý film se podívám jednou za čas, tentokrát přišel na řadu film Ecce Homo! a byl jsem potěšen. Tento snímek obsahuje výjevy jako vystřižené ze života, jinými slovy, to byl realismus jako prase. A o to je hodnotnější, že není založen na požadavku jednostranného diváckého vidění, citovém vydírání a sociálních myšlenkách. ()
Necelý rok po Murnaovom SUNRISE : A SONG OF TWO HUMAN prišla ďalšia realistická, emocionálna bomba, ktorá podobne rozpráva o nájdenej, stratenej a znovuzískanej láske a o každodenných ľudských strastiach a slastiach. Čo je zaujímavé, oba snímky bojovali v prvom ročníku cien Oscar, pričom SUNRISE si čo to odniesol. THE CROWD je umelecký skvost v najlepších tradíciách nemého filmu. ()
Vyspelý a citlivý snímok zachytávajúci dejiny druhej priemyselnej revolúcie a pohľadom (pre)ambiciózneho Johna Simsa. Človeka, ktorý vyrástol ako dieťa pokroku civilizácie a ktorého mindset v prostredí pretvárajúceho sa a rýchlo sa meniaceho New Yorku ho "osvecuje" k výnimočnosti a nedotknuteľnosti. Láska k žene a strádanie v kariérnom živote a uvedomenie si zodpovednosti za chod rodiny ho doviedol na mizinu a hľadá stratenú tvár. Uvedomil si, že v živote sú veci o ktoré treba bojovať, aj keď možno nevyjde to, čo videl optikou rozžiarených očí ešte pár rokov dozadu. Je to strhujúci film o túžbe hľadania stratenej tváre a chuti bojovať v ťažkých situáciách. Ukazuje to na krehkosť, zraniteľnosť ale i vnútorné odhodlanie človeka-postavy. Divák ju teda vidí vo viacerých polohách a nielen v prikrášlenej podobe. Film pracuje s nivelizačným potieraním skupín obyvateľstva smerujúcim k otázkam existenciálnym, ktorých životný boj vyzerá v mnohom veľmi podobne. Nehľadiac, kto má aké postavenie, vplyv či majetok. ()
Tohle je moje první setkání s mužem, který si říkal King Vidor. Změnil si jméno z původního Vidur na Vidor. ano, křestním byl skutečně King. Rodiče asi věděli, že z něj bude někdo známý a král filmový do jisté míry skutečně byl. Podle tohoto neskromného jména jsem si říkal, že to, co uvidím, bude epická podívaná anebo nějaká pořádná estráda, ale byl jsem překvapen. Tohle je celkem syrové drama o sebedestrukci jednoho člověka. Narodil se v Den nezávislosti, a to dokonce v roce 1900. Všichni mu předurčovali velké věci, a tak tomu věřil. Jen pro to nic nedělal. Film má naprosto skvělé scény, kdy hlavně ty obrovské uniformní místnosti jsou neskutečně depresivní, stejně tak i bezstarostnost hlavního hrdiny. Závěr je krásným dovětkem a pochopením originálního názvu filmu, což ale nebylo těžké pochopit dříve. ()
Proč se tento snímek objevuje na předních místech těch nejlepších filmů němé éry je mi popravdě trochu záhadou. Film jehož příběh je naprosto obyčejný a vpravdě nedokázal jsem se příliš vcítit do osudů mladého páru natolik aby mě jejich osudy nenechávali vcelku chladným. Závěrečných slušných deset minut už sympatie k tomuto snímku příliš nezvednou. Existuje veliké množství mnohem lepších filmů z této doby. 65%. ()
Když nejdete spolu s davem, když mu přestáváte stačit, máte pocit, že se žene proti vám. John Sims (zapomeňme na dav i americký sen), je člověk everybody: dobrý společník nejen jako komik, do určité míry spolehlivý, především však milující manžel a otec. Rutinní práce ho sice nebavila, ale vydžel by u ní možná celý život, kdyby neztratil důvod proč ji dělat. John čeká, až připluje jeho loď (Dylan později zpívá: "And the sun will respect / Every face on the deck / The hour that the ship comes in"). Ale i když loď nepřipluje (a nikdo to už ani nečeká), nemusí to ještě končit katastrofou. ()
The Crowd - děj: muž, od mala přesvědčen, že je předurčen k úspěchu, ale nic moc pro to nedělá. V 21 odchází do New Yorku, místo studia zakládá rodinu, jedno dítě mu zemře pod koly auta. Důraz na specifika života jedince ve městě - odosobnění, sdílení prostoru s tisícem dalších lidí... atp. Muž končí jako středně úspěšný, vlastně šťastný, že má alespoň nějakou práci, manželku , dítě a přátele. Konec filmu je záběr na lidi sedící ve hledišti - zrcadlo nastavené publiku v kině ? Film s zajímavým scénářem - právě svou jednoduchostí. Z historického hlediska je zajímavým svědectvím doby. Zároveň můžeme pozorovat v určité rovině (jistě že ne třeba ve vybavení domácnosti :-) spoustu paralel se životem současných lidí - průměrnými příslušníky střední třídy. Pro uživatele http://www.csfd.cz/uzivatel/38598-wiliem/ : použití speciálního efektu, projekce na čelo hl.představitele - v kanceláři vidíme , že myslí na svou mrtvou dceru - právě to, je důvod proč se film objevuje mezi nejdůležitějšími filmy němé éry. Škoda, že není v CSFD mezi herci uveden taky nesmírně často obsazovaný Bert Roach, který ve filmu The Crowd vytvořil výraznou roli, nejvýraznější mužskou po hlavním představiteli. ()
Mistrovsky vystavěný příběh o tragédii člověka, kterému tvrdili, že je výjimečný. A tak nic nedělal, protože ta příležitost přece čeká za rohem, a všechny okolo sebe táhl dolů. Je tu hodně skvělých scén, herecké výkony jsou opravdu dobré a technické stránce filmu nelze nic vytknout. Subjektivně mi ale přišel film hodně dlouhý, až rozvláčný a bylo těžké hrdinovi jakkoliv fandit. ()
Pozoruhodné scény ze života manželského, úsměvné, hořké, tragické, nadějeplné... Vzor pro de Sicu a mnohé další. V žonglujícím klaunovi (na cestě z ulice do žurnálu a zpátky) Vidor ztělesnil lesk a (hlavně) bídu kultury, do níž jeho pradědeček utekl z revolučního Maďarska. Pár vyčtených drbů : V newyorských ulicích se pro zvýšení věrohodnosti natáčelo i skrytými kamerami. Na svoji dobu neslýchaná byla účast tří černošských herců (z toho dvou s promluvou). Ženská polovina hlavní dvojice byla režisérova manželka; mužská - doposud statista - neunesla strmý úspěch, záhy se uchýlila k láhvi a v pětatřiceti se (chtě? nechtě?) utopila v řece Hudson. ()
O snoch a nádejach, životných strastiach, sklamaniach, ale aj ľahkosti a príjemných okamihoch. Kvalitné herecké výkony našťastie neostávajú v tichu, nechýba citlivo spracovaný hudobný doprovod. ()