Ecce homo!

Dav, to je tá masa, ktorá sa s vami neustále smeje, ale keď smútite, plače s vami iba jedeň deň. Dav je nevýrazný, iba pokiaľ sme jeho súčasťou, akonáhle z neho vypadneme, uvedomíme si, aký je obrovský a ako ťažko je sa do neho vrátiť späť. Cieľom hlavného hrdinu sa zdá byť túžba byť výnimočný, ukáže sa však, že jediným možným riešením je splynutie s davom a že nie je na tom nič zlé. Určité zúfalstvo v tom ale cítiť. Podstatné je si ale uvedomiť, že skutočným šťastím a životným cieľom je rodina a akákoľvek strata v tejto oblasti je absolútne zásadná a až vtedy si jej dôležitosť človek uvedomí (na začiatku som hrdinovi závidel rýchle získanie zamestnania a životnej partnerky, bodaj by to bolo tak jednoduché dnes). Vidor rozpráva príbeh človeka z davu (čiže aj diváka) prostredníctvom klasických životných situácií, aj tých, ktoré nikomu neprajeme, ale stávajú sa. Používa k tomu silnú metaforu jedinca v dave (neustále pripomínanú panoramatickými zábermi plných ulíc NY), ktorý je jeho súčasťou a zároveň exemplárnou vzorkou, akoby vybranou náhodou a zaujímavú filmovú reč. Vidor ale určite človek z davu už len vďaka svojmu krstnému menu a tomu, čo dokázal, nebol. Aj vďaka tomuto strhujúcemu a nie až tak prekvapivo nadčasovému filmu. (27.03.2013)

Když nejdete spolu s davem, když mu přestáváte stačit, máte pocit, že se žene proti vám. John Sims (zapomeňme na dav i americký sen), je člověk everybody: dobrý společník nejen jako komik, do určité míry spolehlivý, především však milující manžel a otec. Rutinní práce ho sice nebavila, ale vydžel by u ní možná celý život, kdyby neztratil důvod proč ji dělat. John čeká, až připluje jeho loď (Dylan později zpívá: "And the sun will respect / Every face on the deck / The hour that the ship comes in"). Ale i když loď nepřipluje (a nikdo to už ani nečeká), nemusí to ještě končit katastrofou. (01.10.2020)

Hlavní postavou tohoto zajímavého snímku o jednom pádu a následném polorozkladu lidské duše je mladý Američan John Sims,který se po svatbě dostává do materiálních těžkostí a navíc je zcela zdrcen smrtí své malé dcerky. Film ale nakonec končí zajímavým happy endem : John se ženou navštíví cirkusové představení a oba se smějí. Jak ale pravý závěrečný titulek filmu : Co jiného jim zbývá? Krásná a vrcholná scéna filmu je ta kdy John (James Murray) stojí sám naprosto bezmocný uprostřed anonymního davu, kdy nekonečný zástup, složený možná s tisíců či miliónů podobných lidských osudů, se žene lhostejně a netečně kolem něho, kdy on má zavřené oči a ruce vztyčené na horu jako když se vzdává. Jeden z nejlepších a nejhodnotnějších Vidorových filmů, který určitě stojí za shlédnutí. Za krásnou kameru a za město měst New York za 5*. (27.07.2006)

Na němý film se podívám jednou za čas, tentokrát přišel na řadu film Ecce Homo! a byl jsem potěšen. Tento snímek obsahuje výjevy jako vystřižené ze života, jinými slovy, to byl realismus jako prase. A o to je hodnotnější, že není založen na požadavku jednostranného diváckého vidění, citovém vydírání a sociálních myšlenkách. (14.02.2008)

Tohle je moje první setkání s mužem, který si říkal King Vidor. Změnil si jméno z původního Vidur na Vidor. ano, křestním byl skutečně King. Rodiče asi věděli, že z něj bude někdo známý a král filmový do jisté míry skutečně byl. Podle tohoto neskromného jména jsem si říkal, že to, co uvidím, bude epická podívaná anebo nějaká pořádná estráda, ale byl jsem překvapen. Tohle je celkem syrové drama o sebedestrukci jednoho člověka. Narodil se v Den nezávislosti, a to dokonce v roce 1900. Všichni mu předurčovali velké věci, a tak tomu věřil. Jen pro to nic nedělal. Film má naprosto skvělé scény, kdy hlavně ty obrovské uniformní místnosti jsou neskutečně depresivní, stejně tak i bezstarostnost hlavního hrdiny. Závěr je krásným dovětkem a pochopením originálního názvu filmu, což ale nebylo těžké pochopit dříve. (23.01.2014)