Bílá princezna

Bílá princezna (2017) 

Silné 4*. Z určitého úhlu pohledu lepší než Bílá královna. Ale to patrně tím, že jsem byl překvapen, jak tvůrci uchopili dobu počátku vlády Jindřicha VII., což je přeci jen méně lákavé téma, než jakým byla předcházející válka růží. Seriál si velice rád hraje s historickými nejasnostmi, což je přirozeně nejvíce patrné na osudech yorkských princů. Je tak ukazována jedna z možností, co se s nimi mohlo stát. Vše vychází z dnešního moderního předpokladu, že Richard III. byl nevinen, a je zde relativně realisticky zobrazeno, jak mohlo dojít k pošpinění odkazu tohoto posledního yorkského panovníka na anglickém trůně. I když mám subjektivní tip, kdo mohl za vraždou princů (ve skutečnosti) stát, zároveň zastávám názor, že jejich "odstranění" představovalo patrně nejlepší řešení pro ukončení konfliktu mezi Yorky a Lancastery. Mám také relativní pochopení pro všechny potenciální podezřelé. Ovšem je jisté, že by o morálním aspektu tohoto činu mohla proběhnout dlouhá diskuze. Nicméně se všemi těmito otázkami si chytře pohrává seriál, k němuž bych se chtěl vrátit. Je zřejmé, že díky nastavenému kurzu dochází k záměrné "úpravě" historie. To se ale dá jistě pochopit. Bílá princezna se nesnaží být nějakým stoprocentně autentickým dokumentem, což nám vždy připomene závěr jednotlivých epizod. Kostýmy a prostředí vypadají někdy pohádkově, ale není to nic závažného. Předností díla jsou nepochybně postavy, kterých se mistrně ujali jejich herečtí představitelé. Mnohé z nich se účinně mění a přizpůsobují se svému prostředí. Což je nejvíce patrné na Alžbětě z Yorku, která se postupem času přibližuje své tchyni Markétě Beaufortové. Obě totiž spojuje bezmezná láska k svým dětem, což mnohdy přerůstá do extrémních aktů. Oceňuji, že Alžbětu ztvárnila Jodie Comer, neboť místy připomíná svoji seriálovou "matku" Rebeccu Fergusson z předcházející Bílé královny. Markéta "dark Catelyn" Beaufortová je také výborná a Michelle Fairley tato role nesmírně sedla. Jindřich VII. byl vykreslen poměrně netradičně. Možná místy ve velice světlých barvách. Ale já to beru - proč ne. Jenom se mi zdálo, že byl občas poměrně pasivním. Alespoň tedy ve srovnání s Alžbětou. Tato skutečnost vede k mému přiznání, že jsou zde skutečně očividné jisté feministické tendence. :) Nevím, zda je to adekvátní pojmenování tohoto stavu, ale seriál je zkrátka velice orientován na ženské postavy, jejichž volání po suverénnosti je místy vyloženě explicitní. :-) Zvláště na závěr 15. století. V této tezi ovšem není nic šovinistického - je to prostý fakt. ;-) Bílou princeznu mohu doporučit. V žánrové konkurenci se rozhodně neztratí. (05.06.2017)