Nowhere to Hide
Režie:
Zaradasht AhmedScénář:
Zaradasht AhmedHudba:
Gaute BarlindhaugHrají:
Nori SharifObsahy(1)
Když se americká armáda v roce 2011 stáhla z Iráku, opouštěla zemi, která se po letech bojů a sektářského násilí nacházela v rozkladu. Ošetřovatel Núrí Šaríf žije ve městě Džalawla, ležícím v jedné z nejnebezpečnějších oblastí v centrálním Iráku. Od režiséra snímku dostává malou kameru. Na tuto kameru, a často i jen mobilem v následujících pěti letech natáčí příběhy lidí, kteří válku přežili. Jako citlivý pozorovatel odkrývá bezmocnost rodin poznamenaných smrtí či zmrzačením, ale i jejich vůli žít, zatímco násilí kolem neutichá. I on se tak stává součástí války, ve které i soused může být nepřítelem a před kterou není úniku. (Jeden svět)
(více)Videa (1)
Recenze (7)
"Chudemu rolnikovi se stala hrozna vec. Po ceste do skoly nekdo unesl jeho dva syny. Po chvili je nasel, ale jen jejich hlavy. Nikdo netusi, kdo to udelal a proc." Dokument je silny prave v detailech lidskeho utrpeni. Neresi politiku, ze zemi rozvrtal valecnik americky prezident Bush, stejne jako jeho americko-francouzsko-britsti naslednici Syrii a Libii, kde dodnes zuri obcanska valka. Uz britsti kolonialiste v 19.stoleti rikali, ze arabska mysl je temna a nevypocitatelna. Uvidite hrozny popis nasledku valky, jak fyzickych, tak psychickych. Sharif a Ahmed vas ujisti, ze neni uniku a nevinni lide jsou zde polapeni. Neni to pohled americkych medii, Nori ma schopnost prinest neco noveho. Zaver je pozitivni. Dobre sily zvitezi nad zlem. ()
Silný dokument o životě lidí, uvězněných ve velmi nebezpečných a chaotických podmínkách. Ten chlápek s kamerou Núrí Šaríf, působil svoji zatvrzelostí a zoufalostí jako hodně milý člověk, který navzdory chaosu a ničení neztrácí naději. Ironií osudu i on musel se svoji rodinou během natáčení opustit svůj domov a po 13 zastávkách skončit v uprchlickém táboře. ()
Tohle byla fakt sila. Osetrovatel, ktery zije v centralnim Iraku dostane kameru a nataci zivot lidi po odchodu americke armady a postupne i nastupu ISIS. Sam pred IS musi uprchnout. Hodne syrove svedectvi, ktere zachycuje obycnejne iracany. Velmi smutne svedectvi. ()
Zdravotní bratr Núrí dostane od dokumentaristy kameru, aby natáčel v non-go zóně po odchodu Američanů z Íráku (režisér sám tam natáčet nemohl, protože mu neumožnili přístup). Núrí je zprvu hlavně pozorovatel, chce zaznamenávat osudy svých pacientů. Charakter zranění na pohotovosti se postupně mění. Později se boje (ISIS) přiblíží a Núrí se musí rozhodnout, jestli jeho rodina uprchne stejně jako ostatní. To mění i úhel pohledu, protože do popředí kamery se dostává Núrího osobní situace. Síla snímku je umocněna postavou Núrího, který je sympatický, pozitivní a dělá obdivuhodnou práci. Film z místa, kde děti umí rozpoznávat všechny možné druhy bomb a kde soused nemůže věřit sousedovi. Mimořádně podnětná byla i debata s režisérem po filmu. Mj. zaznělo, že v Íráku je velké množství soupeřících skupin, mezi kterými je obtížné nastolit rovnováhu. Příchod Američanů režisér přirovnal k otevření brány do pekla, když do složité situace zvenčí nevědomky zasáhli lidé, kteří o Íráku nevěděli prakticky nic a vnitřní rovnováhu narušili. ()
Tenhle dokument má tu výhodu, že kameru držel v ruce opravdový Iráčan, který nebyl konfliktem fascinovaný ani se ho nesnažil pochopit (protože ho chápe dostatečně), takže ukazuje fakticky/emocionálně hodnotné okamžiky, které vystihují realitu podle jeho dojmu. Jistě to s sebou může nést zkreslení očitého svědka, ale takové zkreslení je alespoň autentickou součástí situace. Jinými tenhle slovy není jen o svém tématu, je i jeho produktem. Vzešel z toho, o čem vypráví. A to je hned poznat. Ano, mohlo by to být kratší, ale to platí pro většinu dokumentů. Vážně... připadám si jak kolovrátek to furt opakovat, ale ta fetiš celovečerního formátu je likvidační pro slušný kus hraných filmů, co teprv dokumentů. Tam je spíš výjimka, když 90+- film obhájí svou délku. ()
Galerie (5)
Photo © East Village Entertainment
Reklama