Život na hromadě plastů

Svým způsobem mrazivé, smutné, k naštvání i politování. Než výborné filmové dílo upoutá pro nás netradičním stylem života a soucitem s dětmi, které si nemohou vybírat svůj život. Pohled na ekologii zde nehraje až takovou roli, ale i to málo je hodně smutné. Ikdyž to není zábavné, nutí to člověka dokoukat a sledovat osudy těchhle lidiček, které skončí... jak asi?? (31.03.2018)

"Naša skvelá budúcnosť je na skládkach infekčného odpadu" spievala kapela Inbecilofília už v 90. rokoch 20. storočia. Miestami sa táto sentencia sprítomňuje. Svedčí o tom aj čínsky dokument o dvoch rodinách, pracujúcich na recyklačnej linke vyrábajúcej z plastových odpadkov granuláty. Rodiny doslova žijú, milujú aj pracujú v objatí haldy plastov. Umelohmotné tabuľky, sáčky či pásy tvoria náplň ich akejkoľvek aktivity. Deti si v hromade plastov vytvárajú tunely, jednotlivé odpadky tvoria ich hračky. I tvorivosť je v znamení umelohmotných zbytkov. Písmenká a slová sa učia prevažne z plastových reklám, pretože rodičia na školu peniaze nemajú. Tata väčšinu výplaty vypije v podobe piva úhľadne naliateho do plastových fľašiek. Pritom stihne o sebe básniť - svoj život medzi smradľavými a často horiacimi plastami pripodobňuje vtákovi, voľne poletujúcemu povetrím. V deťoch neustále živí nádej návratu do rodného kraja, kde sú zelené lúky, kravy a pomaranče, reálne však nemá ani na lístok vlak pre seba. Preto si celá rodina prispôsobí plastický život v odpade bežnej realite.Deti si z odpadkov vytvoria imitáciu počítača, telefónu či stánku s predajom lístkov na vysnený vidiek. Smutné, no čoraz reálnejšie podobenstvo o tom, že ak rýchlo čosi nevymyslíme, ľudstvo sa udusí vo vlastných odpadkoch, alebo zhynie na choroby a alergie z jedovatých spalín, vznikajúcich pri spaľovaní toxických odpadov a plastov. (02.04.2018)

Dozvíme se, kde končí náš recyklovaný odpad. Snažím se vnést do života aspoň trochu ekoligie, dopřávám si uspokojivý pocit, že třídím, nicméně i tato čiinost má svoji odvrácenou tvář. Díky tomuhle dokument vím, kde končí náš odpad. A nechápu to. Proč neprobíhá recyklace v nějaké velkovýrobě, kde budou zajištěny standardy bezpečnosti a ochrany životního prostředí? Proč odpad končí u malých podnikatelů, kteří přežívají na hranici chudoby? Z čeho si pořídili stroj na racyklaci? V tomto ohledu dokument nedává mnoho odpovědí, od osvětového počátku ústí do životní situace dvou rodin, jejichž život se točí kolem nalezených reklamních prospektů a otázek na vzdělávání. Dopouští se mnohých výchovných chyb. Navíc jejich záběry postrádají autenticitu, takže se to zdráhám nazvat dokumentem! (03.06.2018)

Sledujeme dvě rodiny pracující "na hromadě odpadků", z nichž vyrábějí granule z plastu. (a takových firmiček je jen v tom městě asi 5000). Ač žijí v odpadcích, přece jen to něco vynáší, neboť mají mobily, počítač, novější auto... ale na vyskakování to asi není. A aby toho nebylo málo, žijí tam i jejich děti, které se rovněž v odpadcích přehrabují a rovněž i dýchají veškeré výpary ze zpracování a hoření plastů... Kam se ten svět řítí? Jedna část světa produkuje šílené množství odpadů a vyváží je na druhý konec světa kde v nich a z nich jiní žijí... A nějaká ochrana životního prostředí nebo "gríndíl" jim nic neříká - jsou radí že přežijí... (29.07.2022)

Mám moc rád sociální dokumenty, at jsou odkudkoliv. Většinou jsou totiž nesmírně poučné, ukazují náš vlastní život z jiné perspektivy. A tahle depresivní plastová bída s nouzí z druhého konce světa je dalším ze štouchanců, proč si vážit našeho blahobytného života. PS Vida, v Číně si nemůžete koupit jízednku bez dokladu totožnosti (29.03.2018)