Everything Ends Tonight
Scénář:
Lubomír MožnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Eva Kubešová, Josef Vinklář, Otto Lackovič, Anton Mrvečka, Rudolf Deyl ml., Bedřich Prokoš, Vlastimil Brodský, Světla Amortová, Vladimír Hrubý (více)Obsahy(1)
Nový barevný český film, který vypráví dobrodružní příběh mladého vojáka, svobodníka Milana Pazdery. Na večírku se zamiluje do krásné mladé dívky, která o sobě tvrdí, že je na venkově na zdravotní dovolené. Jak se pozná, je to nebezpečná špionka, která se snaží pomocí Milana, který je písařem na velitelství vojenského tábora, získat hovorové tabulky. Zásluhou nadporučíka Lišky a zásluhou Milanových kamarádů, kterým se Milan svěří, je celý případ odhalen. Helena - špionka Irena Vágnerová - i její spojka Krejza jsou zatčeni. (Filmový přehled)
(více)Recenze (44)
Není to naprostá hrůza, je to jen hrůza. Dialogy, to jsem se úplně chytal za uši. Jeden herec vedle druhýho buď unylej nebo socialistickej mravní kádr. Jedna velká láska, která však pro hlavního hrdinu až tak velká nebyla, jak dokazuje i poslední záběr. dneska už je to spíš k smíchu, přestože pokud by to bylo trochu promyšlenější, s lepšími dialogy a ne tak unyle poetický, mohl to být dorbý špionážní snímek. Jenže to by se nesmělo natočit v padesátých letech u nás, ale v Americe, kde přeci jen i u agitek hleděli na to, aby byly zábavné a tak se prodávaly. Tohle je ale strašná nuda, přestože jsem to dokoukal, jen abych viděl, jestli je mmilovaná jen sprostá imperialistická zrůda neštítící se zrazovat svou vlastní nejlepší sociálnědemokratickou vlast. No, byla a to ještě ve službách toho hnisu, který se line ze zkorumpovaného západu vydírajícího své poctivé dělníky do krve, aby pár mocných imperiálních kapitalistů mohlo nakoupit své ilegální drahé kubánské doutníky a oddat se nicnedělání. ()
Svorně natočený debut dvou pozdějších významných českých režisérů zaujme především osobitým filmovým viděním třetího debutanta – režiséra Jaroslava Kučery, tvůrce, který během šedesátých let nenatočil jediný průměrný film a který se i toto začátečnické tendenční dílko, nenapínavé a nedobrodružné, plné patetických figur a papírových dialogů, pokusil povýšit na umělecký film. Žel jeho lyrické scény k příběhu nepřiléhají – potenciální napětí včas zřeďují, hrdiny zastiňují působivou venkovskou atmosférou plnou teplých barev, milostným dilematům konkurují bystrými studiemi pleti a osvětlení. A tak zatímco dva umanutí zelenáči oslavují bojeschopnost armády a přátelství ve zbrani, tak třetí nejzralejší básní krystalicky čistá haiku, která by se mohla zaskvět kdekoliv jinde, jen ne v tomto filmovém polotovaru z produkce Československého armádního filmu. ()
Zápletka jak z prvorepublikové červené knihovny. 1) 24letý Josef Vinklář (zamilovaný svobodník Milan Pazdera) a jeho protipól 34letý Vlastimil Brodský (imperialistický agent Krejza) vedeni dosud nezkušenýma rukama 29letého Vojtěcha Jasného a 30letého Karla Kachyni (oba debutanti) předvedli, co mohli (moc toho nebylo). 2) Zábavnější bylo pěvecké vystoupení vojáků i (z dnešního pohledu) roztomile se blýskající oči třídních nepřátel. ()
Né vždycky plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí, někdy je třeba čestně smýšlejících svobodníků naší lidově demokratický armády. Na film jsem se kvůli debutu dvou režisérských ikon pana Kachyni a pana Jasného a nestačil jsem se divit. Ani ne tak z hlediska režie, to je film veden docela dobře i když třeba hudba z toho čajíčku dělá úplný mega drama, člověk měl až pocit, že se Vlastimil Brodský chystá zase zabrat Sudety. Co však bylo až směšný, byly dialogy, takhle nemůže mluvit ani člověk co projel celej svět v tanku, fakt šlágr. Motivy postav stejně jako jejich vykrslení jsou značně odfláklý a jediný co jsme si užíval byla ta báchorka se kterou se tasila Helenka, aby mladýho lapila do svýho plánu. ()
Galerie (7)
Režisér Vojtěch Jasný o práci na filmu: „Dnes už se můžeme poněkud zamyslet nad zkušenostmi, které jsme získali za dobu příprav a za natáčení. Film jsme začali točit v květnu a skončili jsme až na několik maličkostí koncem srpna. Nepracovali jsme na něm tedy dlouho. Když režisér natáčí film, cítí, jak mu práce asi vyjde, uvědomuje si nosnost příběhu, který mu svěřil autor. Definitivní poučení ze své práce si však autor i režisér mohou vzít, až zhlédnou svůj film několikrát s diváky. Při zpracování příběhu se vyskytlo dosti problémů a úskalí. Po rušné a potom i veselé, roztančené první třetině filmu, spočívá tíha děje na dvojici Milana a Heleny. Jsou tedy důležité části filmu vybudovány na dvou mladých lidech. Je to práce dosti nesnadná a složitá. Na první pohled jednoduchý příběh byl ve skutečnosti složitý. V naší práci nám značně pomohly pečlivě provedené přípravné práce, jichž se zúčastnili také herci. Velmi záleželo na dobrém výkonu mladých herců Josefa Vinkláře, Evy Kubešové, Otty Lackoviče a ostatních. Snažili jsme se najít vhodnou a výraznou filmovou řeč. Ve scénáři je celá řada scén napsaných s úspornými dialogy, kdy vývoj děje se opírá o zobrazení psy chologického stavu hrdinů, o jejich cítění. Často mohl více říci citlivý detailní záběr tváře než několik vět dialogu. V těchto scénách jde také o bohaté využití filmové hudby. Lze říci, že náš film poskytl hudebnímu skladateli (Svatopluk Havelka) široké pole inspirace. Nechtěli jsme vytvářet upovídaný a popisný film. Naším cílem byla filmová řeč, spočívající na využití hereckého výkonu, filmové skladby, atmosféry a optického vidění skutečnosti. Pro mladého kameramana Jaroslava Kučeru tu bylo mnoho nesnadných úkolů. Naše práce byla v mnohém ohledu pokusem a hledáním nových výrazových možností. Je proto pochopitelné, že se takové hledání neobejde bez chyb. Celkové ladění filmu je komorní. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, s mnoha napínavými dobrodružnými situacemi. Jde spíše o psychologicky prohloubený příběh se špionážním základem. Po celou dobu své práce jsme usilovali o vytvoření realistického a pravdivého filmu. Chtěli jsme, aby naši hrdinové bytí takoví, jakými jsou naši vojáci ve skutečném životě." ... ... Režiséři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa pracují spolu ve (filmu již od svých studijních let na filmové fakultě Akademie musických umění. První jejich dlouhý dokumentární film byl uváděn v r. 1950 pod názvem „Není stále zamračeno". Byl to dokument o životě v pohraničí v prvních letech po druhé světové válce. Druhý dokumentární film „Za život radostný", který zachytil průběh II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze v srpnu 1950, byl v r. 1951 oceněn státní cenou. Dokumentární film „Neobyčejná léta" natáčený v r. 1952, vypráví historii vzniku a rozvoje jednoho jednotného zemědělského družstva v jižních. Čechách. Ze své cesty do Číny s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého přivezli množství zajímavého materiálu, který sestřihali do jednoho dlouhého dokumentu, uváděného pod názvem „Lidé jednoho srdce" (kolektivu Čs. armádního filmu byla za tento film v r. 1954 udělena státní cena prvého stupně) a do krátkých dokumentů. — Film „Dnes večer všechno skončí" je jejich prvním uměleckým filmem. Filmový přehled 4/1955 () (méně) (více)