Provedu!
Boot Camp: Yes, Sir!
Hudba:
Tomáš ProcházkaEpizody(7)
-
Čelem vzad (E01)
-
Překážková dráha (E02)
-
Přísaha (E03)
-
Zvon (E04)
-
Nepřítel (E05)
-
Komplexák (E06)
-
Rozchod (E07)
Obsahy(1)
Děj sedmidílného docusoapu se odehrává v průběhu podzimu 2015, během výcviku v přijímači. Příběh rekrutů – zájemců o práci vojáka z povolání – zachycuje vojenskou přísahu 28. října 2015 a vrcholí Vánocemi 2015. Součástí děje jsou i retrospektivy odkazující k úplnému začátku mise, k letním přijímacím testům. Prostor dostanou i výpovědi uchazečů, kteří náročným sítem výběru neprošli. V říjnu přicházejí rekruti na tříměsíční přijímač do Vyškova. Zájemci o práci v armádě přicházejí do zcela nového prostředí, daleko od svých domovů. Dva štáby zachycují život vybraných rekrutů na jejich cestě výcvikem ve vojenském přijímači. Součástí natáčení jsou i návštěvy v rodinách rekrutů. Dojdou všichni naši hrdinové do cíle? Kdo vydrží a kdo výcvik vzdá? Získají rekruti nové zaměstnání a nový pohled na svůj život? Změní je náročné tři měsíce? A jejich rodiny? Dostanou se po slavnostní přísaze ke svým budoucím oddílům? Nebo se vrátí zpět do civilního života? (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Hodně zajímavý vhled do procesu přijímání branců a jejich formování v cosi použitelného pro budoucí službu v ozbrojených silách. Jednomu můžou sice občas cukat koutky při nácviku "čelem vzad" a podobných gumákovinách, na druhou stranu tohle k organismu zvanému armáda jednoduše patří. Když se člověk podívá na tu hromadu neotesaných individualit na začátku, které víceméně nemají cíl, chybí jim schopnost správně sebe sama odhadnout a pracovat týmově je pro ně neznámý pojem, a pak si to porovná s lidmi, kteří po dvou měsících úspěšně přijímač zakončují, je to rozdíl. Klackovitost je pryč, ti lidi minimálně znají své síly, mají vůli něčím projít a můžou na sebe cítit něco jako hrdost. Přitom nemyslím, že by tahle vojna někomu brala ten typ individuality, který nějakou hodnotu má. Osobně jsem zavzpomínal na mládí na Policejní akademii, kde to sice nebylo tolik "vojenské" (kromě střelnic, orientace v přírodě a podobně, kde to bylo velmi podobné), ale efekt to mělo zhruba podobný a vzpomínám na to jako na jedno z nejlepších období svého života. ()
Ještě před nedávnou dobou pro mě jediná asociace na to, co je muž v zeleném, byla, že vodník. To sice pořád platí, ale vojáci chodí v zelené také. A zatímco vodníkem se člověk rodí, vojákem se stává. Ten proces je v tomto dokumentu zmapován poměrně podrobně. Pocity jsem u toho měla všelijaké. Na jednu stranu na začátku se rekruti předvedli jako banda oligofreniků, když nebyli štont pochopit rafinovaný pokyn - postavte se do čtyřstupu směrem tam, první čtyři na tuhle čáru - na druhou stranu se postupně vypracovali ke sportovním výkonům, které si zaslouží jisté uznání (něco z toho bych si docela ráda vyzkoušela). Zajímavé byly ty chvíle, kdy se vybraní uchazeči rozhovořili o své motivaci a v průběhu přípravy, když mluvili o pocitech a o tom, co jim táhne hlavou. Někteří měli zajímavé myšlenky a dilemata, někteří měli evidentně v hlavě průvan. Co si budeme nalhávat, ozbrojené složky vždycky přitahovaly větší procento magorů, jež láká pocit moci nad ostatními, který získávají možností nosit zbraň, než jiné profese. Třeba popeláři nebo pekaři tento pocit nemívají, přitom představte si město po dvoutýdenní stávce popelářů nebo týden bez chleba. Instruktoři byli někdy velmi vtipní a nejsem si jista, že vždy to bylo záměrně. Dotaz na zalíbení ve Fioně při ukázce maskování asi ano, ale z konstatování instruktora při odchodu jednoho z rekrutů, jenž začal mít morální dilema, že se sklání před tím, že se rozhodl podle srdíčka, jsem měla gaudium asi týden. Myslela jsem, že v republice je jediný dospělý člověk používající slovo srdíčko, a to Lucie Bílá. Byly okamžiky, kdy z instruktorů šel trochu strach, byly okamžiky, kdy mi jich bylo upřímně líto. Nacvičovat s dospělými lidmi jak mají vejít do místnosti a kam si stoupnout, aby nepřekáželi, bych považovala za vtip a pevně doufám, že rekruti byli zmatení jen přítomností kamery a normálně to zvládají. Zajímavá byla rovněž věta matky jednoho rekruta, která po přísaze synovi říkala - jak jste tam přísahali, že jste připraveni i položit svůj život, JÁ nejsem připravená na to, abych tě takhle obětovala. On tak člověk neuvažuje, dokud se ho to netýká, a kdo by byl ochoten obětovat svého muže, syna, bratra, otce, milence pro nějaké vyšší dobro celku? Abych to shrnula, když se dá vycvičit pes, je jasné, že se dá vycvičit i člověk. Je evidentní, že dobrý voják může být z těch jedinců, co mají něco v hlavě, protože fyzické výkony se dají natrénovat, ostatní budou dobře vycvičený tupý kanonfutr a nic víc. ()
Díky dokumentárnímu cyklu si můžeme osahat oblast, která u mnohých vyvolává smích, u jiných vyloženě pohrdání, další se naopak dmou pýchou nad svou uniformou. Sáhnou si na dno svých sil, nejen fyzických, a určitě je unikátní sledovat armádu zevnitř, poměrně podrobně a bez zásadních příkras. Netuším, jak velké omezení dokumentaristé měli, ale na výsledku to není vidět. Vyškov válí. Podobně bych rád nahlídl i pod pokličku jiných organizací. ()
Pokud se chcete výborně pobavit, můžu jenom doporučit. ()
Dobrovoľne sa nechávať buzerovať a ešte aj ženy, to je na hlavu. Ešte že sa všetci sťažujú, aké je to tam ťažké, tak na čom tam idú, snáď ich niekto nútil? Niektorí ale aspoň úprimne povedia, že za tie "sociálne istoty" to stojí. Ten rotmajster Demjan tam dobre, že hlasivku nevypľuje, jak sa chce hrať na drsňáka, pritom so svojím prízvukom by sa uplatnil maximálne v Černých barónoch. Skutočne som mal pocit, že sledujem skôr paródiu a ono sa to deje v reálnom atómovom svete. Napríklad keď vyplňujú test, tak im tam šéf normálne že musí napovedať ako na základke, že majú správne odpovede vpisovať do štvorčeka. Alebo iný rotmajster sa tam stále rozkrikuje, že nikto nie je správne ustrojený, že mu trčí límec alebo má špatný golier a o dve minúty sa potom už aj tak váľajú na zemi, čiže celý zmysel správneho límčeka nepoznám. V každom prípade vrchol švejkovčiny prišiel v obraze, keď tam opäť jeden z buzerantov na jednotku zloženú aj zo žien hulákal: „Ja z vás ty chlapy udělám!“ ()
Jelikož pisatel těchto řádků Vyškov osobně úspěšně zažil skoro v téže době, byť ve zkrácené formě jednoho a půl měsíce kurzu základní přípravy Aktivních záloh namísto tří měsíců pro budoucí VZP, ačkoliv 85% obsahu kurzu bylo shodného, tak můžu potvrdit, že dokument je v mezích možností, jež měl k dispozici, velmi věrný. Stroj času mě tak přenesl jak pár let nazpět, tak do 70. let, kdy byla hlavní část komplexu Vyškova vybudována. Samozřejmě, film mohl být víc umělecký, víc kritický, víc se zamýšlet, víc by mu slušelo poctivé syrové cinéma verité, ale lepší jedno české „drž, drž“, nežli sto „vem, vem“. ()
Začíná velké chlapské dobrodružství - hra na vojáky. 1) Srovnávat s povinnou základní vojenskou službou (v mém případě jednoroční) je nepřípadné. My jsme museli. Vojáci v dokumentu sami chtějí. Ale přesto se neubráním, když vidím ten očividný rozdíl mezi profesionálními vojáky tehdy a dnes. Až mě to dojalo. 2) Zobrazený výcvik mi příliš náročný nepřipadá. Celý přijímač probíhá v příjemné až kamarádské atmosféře s moudrými a chápajícími veliteli a nároky, které berou zřetel na českou mentalitu. Nic proti tomu, ale výsledným produktem mohou být tak maximálně pořádkové síly či specialisté (například ženisté). Možná jsem ovlivněn americkými filmy, ale spíš v tom vidím pokračování švejkovské tradice v nových podmínkách. 3) Zaujala mě parádní hudba 44letého Tomáše Procházky. ()
Ac si o NATO a ceske armade muzu myslet cokoliv, tak tento dokument je vyborne okenko do vojenskeho vycviku na vyskovskem prijimaci. Az jsem musel vzpomenout na me zkusenosti z tehdy povinne zakladni vojenske sluzby... Nejvice si v tomto serialu vazim nezaujatosti a solidnim vykreslenim nekolika novacku, kteri stoji pred vstupem do armady. Film, ktery divakovi temer detailne predstavi prijimac, dlouho jsem nevidel tak kvalitni televizni dokument z ceske produkce. ()
Když se po těch 35 letech od povinné vojny poprvé ohlížím nad smysluplností vojenského výcviku tak začínám vidět pozitiva i když jsem samozřejmě ty dva roky nenáviděl, a dodnes nesnáším stádnost a jsem pacifista...Srovnávat tenkrát a dnes asi nemá smysl... Pozitiva: život ve společenství= tolerance, sáhnout si na dno, fyzická kondice = psychická kondice, nevzdat=bojovnost, nevymlouvat se,pořádek...vše se hodí v běžném životě... ()
Zajímavý dokument, který se nesnaží přikrášlovat skutečnost. Nesouhlasím s názorem, že je každá další generace slabší a slabší. Na olympiádách nebo mistrovstvích padají pořád nové rekordy. Sportovci chodí až za hranice lidských možností. Podle mého názoru armáda není zdaleka pro každého. Přesto se do ní hlásí dvě skupiny lidí. Ti co se moc dívají na televizi a naivně si myslí, že z nich armáda za tři měsíce udělá "suprzabijáky". Že jim za tři měsíce pomůže shodit 20 kilo sádla a nabrat 30 kilo svalový hmnoty. A pak ti co neberou armádu jako práci, ale spíš jako životní styl. A AČR má poměrně přesné a spolehlivé know-how, jak tyhle dvě skupiny separovat. ()
Velmi se mi líbí tato dokumentární, nepropagadistická sonda do kolébky vojáků České Republiky. Ono to má daleko hlubší záběr, než se na první pohled zdá. V roce 2017 je naše armáda vnímána českou společnosti zvláštně. Každý ví, že současné generace jsou rok od roku více fyzicky i mentálně slabší. Vojna samozřejmě není jednoduchým lékem na tento negativní trend, ale něco říká o zdraví daného národa. Dalším úhlem pohledu je individualita a s ní související psychické předpoklady vykonávat toto povolání. Já osobně na to nemám. Nevadil by mi specifický režim či případná fyzická/psychická armádní dřina, co však bych těžko kousal je "firemní" buzerace, jakožto základní stavební prvek každé armády. Naprosto tomu rozumím, proč to tak je, ale dobrovolně se tomu vystavovat...nevím. Tohle člověk musí mít v sobě a musí ho to naplňovat. Přístup společnosti k tuzemské armádě by měl být lepší, protože jí možná bude potřebovat dříve, než si myslí. 81%. Pro nemika22: Vrcholový sport a masový sport či spíše celková fyzická/psychická odolnost nejen české společnosti klesá. Nelze srovnávat tyto zcela dvě odlišné kategorie. Fyzický stav dnešní mládeže jako celku je vcelku katastrofa. Stačí se třeba podívat na základní školy. Já osobně mám řadu přímých zkušeností a existují i tvrdá data, že výkonnost mládeže je stále horší. ()
Nabrat - vygumovat - podrobit - voilá a máme tu masu bezmezně poslušných jednotek. Lidi tohle nadšeně absolvují v Amway, OVB a dalších, tak proč to nezkusit trochu oldschoolově v AČR? Ale teď vážně, všechna čest těm, kteří mají vzdělání, vznešené ideály, milion jiných možností a stejně jdou do armády, nechají se nesmyslně buzerovat a pásek nosí vždy na centimetr přesně. Na druhou stranu, být armádní profesionál a cvičit lidi, kteří si stěžují na svícení sluníčka do očí (!), to bude taky slušnej pocuc. Nevím, mám z toho rozporuplné pocity, ze strany armádních profesionálů je tam celé spektrum lidí od totálních gum po psychicky normální světlé výjimky; ze strany nastoupivších civilistů je tam slušný mix povah. Docela by mě zajímalo, jestli měl tvůrčí tým problém najít mezi dobrovolníky zrovna tuhle skupinu vcelku rozumných lidí, protože mám dojem, že do AČR se hlásí převážně plešatí domobraníci vychovaní k válce. Rozhodně nejde o náborový dokument a místy je zřejmé, že nebýt tam kamera, dostane wannabe-voják tak 10x větší céres. Nicméně mě to jen utvrdilo v mém negativním názoru na snahy znovu zavádět brannou povinnost. ()
Výborný dokument. Trochu jsem změnil názor na lidi, co se tam hlásí - musí tam i ten, co chce dělat doktora u letecké záchranky. A jak tam každého bez rozdílu pohlaví masí, to bych teda nevydržel :-) ()
Zajímavé se podívat pod pokličku výcviku armády ČR. Sám o sobě seriál není špatný proto jen 3*, ale já jsem měl zážitek vylepšený. Mohl jsem se na seriál dívat s vojákem ve službě. Popsal mi teda ještě svoje zkušenosti a dovysvětlil některé nejasnosti. ()
Exkurze do míst, kam se jen tak někdo nedostane. Dokument se dotkl všech rovin vojenské služby. Fyzická zdatnost, motivace, morálka, znalosti. ()
Az neskutecny, co pretrvalo do dnesnich dni. Ty vsechny prupovidky, ktery nas deptaly zustaly tam, kde maji nejvetsi vahu. Skutecne maji svuj duvod a skvele funguji. Tenkrat jsem si to ale nemyslel. Serial je skutecne povedeny, nahledy do kancelare dustojnuku a rec o rekrutech, z druhe strany rozhovory mezi vojakama atd. Povedene, kdo nebyl na vojne, nebo jsi zena, asi plnej pocet nedas. ()
Je to maso, ta FCB generace.... :-D 85% ()
Zajímavý exkurz, který není ani náborovým videem, ani nemá za cíl odradit. Já a snad i další odmítači povinné vojny se utvrzujeme v tom, že vojnu fakt ne-e a bude jen dobře, pokud to zůstane věcí dobrovolnosti - jen dobrovolnost účastníků činí tento pořad koukatelným - a dokonce pravidelně. Skvělá kamera. ()
Mě tento dokument prostš hned zaujal a těšila jsem se na další. V mé halvě neutále lítají otázky a tady dostávám odpovědi jaké by to bylo. ()
Měl by vidět každý, kdo se chystá do uniformy a nejen ti. I když tu chybí hodně sprostých slov, o které v reálu není nouze. :) ()