Pěkně blbě

Ve Varech mi tenhle snímek unikl a teď mě trochu mrzí, že jsem si ho neužila ve festivalové atmosféře. Nejedná se o klasickou komedii, která by vás dostala do kolen, nad dialogovými vtípky se většinou jenom pousmějete, ale scénář je prostě boží. Střet dvou odlišných kultur je zde charakterizován hlavně bojem hlavního hrdiny s tradicí dohodnutých svateb, tedy s náporem svobodných slečen, co "jedou náhodou kolem". Mezi Kumailem a Emily to správně jiskří, mnohem důležitější je ale Kumailův rozvíjející se vztah s rodiči jeho vyvolené. Ty hrají Holly Hunter a Ray Romano (pamatujete na seriál "Raymonda má každý rád"?) a rozhodně si je oblíbíte. Ve filmu je dostatek úsměvných i dojemných momentů a třešničkou na dortu je samozřejmě fakt, že scénář napsali skuteční Kumail a Emily podle vlastního životního příběhu. Skoro 5*. (23.02.2018)

Veľmi pekný horkosladký film. Osobne by som si možno prial, keby bol film o niečo vtipný a nespadol do pasce, keď sa dočkáme nejakých tých klišé, no myslím si, že má veľmi dobrého hlavného hrdinu, má vynikajúce nápady a dobrý zmysel pre humor. Dokonca sa mi aj páči vzťah našich dvoch hlavných hrdinov (Kumaila a Emily) a keď nastúpia jej zdravotné problémy, tak urobí všetko preto, aby jej pomohol, a aby bola v poriadku. Plus nestráca svoj optimizmus a hovorí, že doktori predsa vedia čo robia a spravia maximum preto, aby ju zachránili a bola v poriadku. To sa mi páči. Plus aj rodičia oboch hrdinov sú zaujímaví. Obe strany z iných dôvodov, no povedzme, že každá strana má svoje problémy, ktoré sa tu budú riešiť. A niekedy je treba dokázať, že veci sa môžu zmeniť a dokážu ich spojiť absolútne nečakané momentky. Ako je napríklad vlastné dieťa v kóme, alebo fakt, že syn sa nechce stať správnym moslimom. To sú vynikajúce momentky. Myslím si, že keby bol film menej horký počas strednej časti a mal by stále ten správny zmysel pre humor a na konci by sme neskočili do klišé, že je hlavný hrdina natoľko frustrovaný a mimo, že všetko čo môže pohnojí a veci pôjdu pre neho dole, tak by som tento film skutočne obdivoval. Chýbal mu len kúsok k tomu. Ale to rozhodne neznamená, že ide o zlý film. Naopak. Podobne ako filmy "The Edge Of Seventeen" a "Me & Earl & The Dying Girl" ide o veľmi príjemný film s dobrými momentkami a skvelým humorom. Len si myslím, že to občas mohli trošku ešte dotiahnuť. Hodnotenie: B+ (09.09.2017)

Tak nějak mám dojem, že jsem byl v kině na čemsi syntetickém, přibarveném a aromatizovaném. Je to podobné jako když si dáte čokoládovo-kokosovou tyčinku a když jí slupnete a řeknete si, že byla dobrá. Pak náhodně kouknete na obal a ke svému údivu zjistíte, že v ní nebyl ani kokos, ba ani čokololáda. Jak to sakra v té laboratoři udělali, že to tak chutnalo a mělo to tu barvu a vůni? A tak je to i stímto filmem. Dnešní doba si žádá své. Kdo se o film zajímá ví co myslím. Musí tam být trocha toho etna, trocha té xenofobie, trocha rasismu, trocha lásky, trocha romantiky, trocha napětí, trocha humoru a trocha sentimentu. Tedy pokud točíte romantickou komedii. A tak tu máme sympaťáka Pakoše Kumaila a ,,bílou'' Emily. Neš bys řekl švec jsou spolu v posteli a pak zas a zas ač si oba stále říkají, že je to naposledy. Ta lepší část filmu, alespoň pro mne, protože já raději drama, začne ve chvilce kdy Emily je po záhadné infekci lékaři uvedena do umělého spánku. Pak začíná skvělá část filmu kterou bych nazval Kumail versus rodiče Emily. To oťukávání se mi moc líbilo i následné přijetí... Paradoxně nejvíce rasisticky se kromě toho mladíka na stand-upu chovala Kumailova rodina, lpící na islámu, na tradicích a tudíž na středověku. Pokud se nám sem do Evropy mají valit Kumailové, kteří se tu hodlají vzdělávat a kteří chtějí žít náš život, nemám námitek. Pokud ale tu budou rodiny jako ta Kumailova, tak ty tu nechci! Pak totiž dojde k tomu co se děje v Německu, kdy německý občan tureckého původu žijící v Německu s německým pasem na dotaz na národnost řekne, že je Turek! Proč to tu píšu? Jistě není náhodou že film s tímto tématem přichází do kin právě v těchto časech... Zpět k filmu. Ano, asi to bylo syntetické, přibarvené a aromatizované. Ano, asi to splňovalo všechny nutné podmínky aby film byl kladně přijat odbornou filmovou veřejností a kritikou (a sakra si na tom dal záležet). Ale ono splácat z uzmělin něco dohromady tak aby to chutnalo, aby se to líbilo či dokonce aby to vyvolalo emoce, to už je také tak trochu kumšt a tady se to podařilo. A tak ačkoliv lehce cítím, že byl na mně spáchán podvod, dávám filmu za 5 registračních lístečků z nemocnice. * * * * * (30.07.2017)

Na filmech, které vycházejí vstříc masovému vkusu samozřejmě není nic špatného. Tím, že se chtějí líbit (byť třeba řeší dosti bolestivá témata) a nekladou divákovi žádný odpor, pouze stavějí do nonkonformní pozice kritika uvědomujícího si, jak je s ním manipulováno. S Pěkně blbě jsem proto měl podobný problém jako s loňským hitem ze Sundance Tohle je náš svět. Ve filmu odvážně spojujícím observační komedii o střetu různých pohlaví a kultur (s humorem založeným po vzoru stand-up vystoupení na glosování každodenních situací) a melodrama je ale přeci jen méně banality a více opravdovosti. Prvním vítaným porušením romanticko komediálního schématu je nečekaně brzy přicházející rozchod, který zároveň nepředstavuje to nejhorší, co do vztahu ústředního páru zasáhne. Po náhlém žánrovém obratu sice středobodem filmu zůstává vztah, ale nikoliv chlapce a dívky, ale jednoho z partnerů k rodičům druhého partnera. Úvahy, zda jde o řešení originální, či zbabělé a vůči jedné z postav dost necitlivé, nejsou moc relevantní při vědomí, že takhle nějak to ve skutečnosti proběhlo. Film sice po změně tónu, jež může připomenout některé z komediálních dramat Jamese L. Brookse, zcela neztrácí humor, ale je vážnější, dojemnější a méně egocentrický než jiné romantické komedie od mladých tvůrců. Rodičům je věnováno skoro stejné množství pozornosti jako dětem, jejichž sebestřednost a nepřipravenost na život si uvědomujeme o to zřetelněji. Nečekaná změna perspektivy, se kterou znamenitě pracuje také Aziz Ansari v Master of None, nás tak stejně jako hrdiny vede k přehodnocení toho, na čem v životě skutečně záleží. Neschopnost nebo neochotu Emily a Kumaila vnímat nastalou situaci z pohledu toho druhého film důsledněji rozvádí v posledním, mírně repetitivním aktu lehce natahovaného snímku (což je ale nešvar většiny filmů natočených nebo produkovaných Juddem Apatowem). Tvůrci se svými postavami rádi tráví čas a nechávají je vést dialogy trvající často o pár minut déle, než je potřeba. Po většinu času se nicméně drží ústředního tématu „lásky navzdory“ a nikdy neodběhnou od hlavní dějové linie na tak dlouho, aby vyprávění ztratilo tah a začalo nudit. Většinu dějových odboček se jim nadto daří zužitkovat v emocionálně silném finále, kdy vám zásluhou střídání hledisek nebude záležet jen na osudu ústředního páru, ale také mnoha postav okolo nich. 75% (03.07.2017)

Od včerejška jsem přemýšlel, co bylo na tomto filmu špatně, a nakonec jsem to vygooglil. Kumail Nanjiani hraje sám sebe v příběhu, který se mu stal před deseti lety! Ano, kdyby to nebyl chlap, kterému viditelně klepe na dveře čtyřicítka, ale o deset let mladší herec, leccos by hned fungovalo, či se dalo aspoň odbýt mávnutím rukou a zasmáním, jenže v tomto věku už to vypadá spíš divně. Jinak celkem originální romantická komedie nejen pro příznivce stand-up komiků (70%). (16.08.2017)