Dej mi své jméno

Azda som len niečo nepochopil, prípadne som tak trochu citový mrzák, no v príbehu, ktorý mnohí kritici i obyčajní diváci prezentujú ako jeden z najkrajších obrazov osudovej lásky vo svete umenia, vidím len priemerného účastníka každoročného honu na filmové ocenenia. Tým rozhodne nemám v úmysle arogantne prehliadnuť skvelé herecké výkony zúčastnených, príjemnú hudbu či zaujímavé zachytenie Talianska a šikovné vykreslenie typických povahových vlastností jeho obyvateľov. Rovnako by nebolo vhodné nespomenúť niektoré kvalitné dialógy, hoci im zdatne sekundujú tie, ktoré pred účelnosťou dávajú prednosť hraniu na umelecký dojem, čo som nanešťastie v nejednom prípade oceniť nedokázal. Po záverečných titulkoch – ktoré sú, ako súčasť poslednej štvrťhodiny, najsilnejšou pasážou celého filmu – tak vo mne výraznejšie rezonovalo sklamanie z nesmierne uťahaného tempa celého diania, ktorému v tomto smere nepomáhajú predovšetkým viaceré nezáživné scény a repetitívne zábery na miestne okolie. Tie síce dokážu ulahodiť oku, no zunujú sa už v priebehu úvodnej polhodiny. (55%) (08.02.2018)

Natočit film, který je citlivý, pravdivý a zároveň originální a nekýčovitý, určitě není snadné a Call Me By Your Name takovým filmem je. Každý detail, každé gesto, každý tón tu mají svůj smysl a vypovídají přesně o tom, co je záměrem režiséra. Kdybych měla vybrat jednu nejsilnější scénu, nedokážu to, protože jich je tu celá řada (geniálně napsaný rozhovor na náměstí, moment, kdy se v hlavním hrdinovi něco zlomí a zavolá mamince, i tolik zmiňovaný rozhovor s otcem ke konci). To, co ale dělá tento film výjimečným, jsou jeho univerzálnost a nadčasovost, protože intenzitu první lásky a bolest z její ztráty zažila valná většina z nás. Obdivuji úžasné vykreslení atmosféry, hudbu i práci s ní a herectví Timothée Chalameta, v jehož závěrečném pohledu je úplně všechno. A přála bych si být jednou takovým rodičem, jako má jeho postava. (26.09.2018)

Holky zde musejí učůrávat z charismatického Armieho Hammera a my chlapi jen nevěřícně kroutíme hlavami, jak je láska krutá, že mladého člověka donutí poslat k vodě tak krásnou dívku kvůli sílící bisexualitě. Opravdu těžko se mi dívá na scény, ve kterých se k sobě mají dvě mužské postavy a ani tenhle druh filmů příliš nevyhledávám. A budu tak i nadále pokračovat. (30.06.2019)

nadhera. poetry in motion✨ (09.08.2020)

Na ledva dve (okrem Talianskeho prostredia) to vytiahol rozhovor otca so synom ku koncu filmu, kde aspoň aký taký zmysel príde, keď pochopenie zo strany rodiča chytí kus za srdce. Celkovo však obrovská zbytočnosť, film úplne bez nápadu, trápna rádoby romanca, neponúka, ale že zhola nič. Hoci chápem, že tejto téme treba venovať pozornosť (veď predsa sa blížia Oscary!). Ale buďme úprimní... Natočiť toto a hetero páre, ani malý psík by po tom neštekol. (03.01.2018)

,,I think people who read are kind of secretive. They hide who really are." (28.01.2018)

Pro letošní Oscary jsem udělala silnou výjimku - nesnáším totiž Italský film :D :D Timothée Chalamet mě zaujal již před roky a proto mě zajímá, jak to s ním dopadne :) Já bych mu tu sošku i přeji :) :) Ten film je...no, rozhdně zajímavý. Hlavně hudbou - ta je preciznjí, doba 1983 - tak to je super a hlavně jsem celou dobu byla neskutečně vtáhnutá do děje a připadala jsem si jako v Itálii v létě v obrovském domě a bylo mi to ohromě příjemné :) Klid, pohoda, uvolnění a relax, který tam byl skvěle a barvitě znázorněn - to byla bomba, kterou jsem již dlouho z filmu nezažila :) Herecké výkony mi přišli skvělé a hlavně postava Elia. Různorodost jazyková - to mě dost překvapilo a závěrečná rozmluva otce k synovi - zažila jsem jich opravdu dost, ale tohle se dalo opravdu krásně poslouchat a i pro mě to mělo veliký přínos. Film má, když se to vezme - jednoduché téma, ale způsob, jakým to z pohledu - nejen Elia vidíme, to se jen tak nevidí. Je to citlivé, zmatené, citové, hodně procítěné a uvolněné. Na nic si tam ty postavy nehrají a do toho italské osobnosti - je to náročné pro mě přiznat - ale ano - tohle se mi moc líbilo :) (07.02.2018)

(17/2018) / Pomalý atmosferický kúsok, ktorý nielen kvoli téme, nebude pre každého. Štylisticky jeden z najzaujímavejších filmov roka sa zaobišiel bez podstatnejšieho deja a je založený výhradne na postupnom odhalovani pocitov hlavnej dvojice. Celkom obdivujem tvorcov že šli touto cestou a natočili si film tak ako chceli. Osobne som z tohto filmu žiadnu Oscarovú vypočítavosť necítil. (8/10) (01.03.2018)

Film, který si zaslouží být v kinosálech. Call Me by Your Name má krásné trailery, jenž dokáží zaujmout, i přestože nemáte moc náladu na nezávislé filmy a filmy s touto tématikou. Jsem velmi rád, že si režisér Luca Guadagnino dává dost na čas s ústřední zápletkou. a netlačí jí zbytečně do popředí. Díky tomu má film krásnou romantickou atmosférou, a krásně prodává bezčasí léto v Itálii. Guadagnino si hraje s hudbou a tempem, nechává abychom se kochali tou bezprostředností. A o to více pak funguje budování vztahu mezi postavy a následně celá romantická linka, které v závěru nasazuje korunu monolog otce hlavního hrdiny. Po němž všechno začne dávat mnohem větší smysl, a chování některých postava je náhle mnohem logičtější. Film velmi těží z hereckých výkonů, jenž jsou parádní. Timothée Chalamet prodává svou postavu dobře a já mu naprosto v pohodě uvěřil jeho strach a hledání sama sebe. Armie Hammer je v této roli dost dobrý, ale z mého pohledu až moc vyčnívá, osobně si myslím, že v této roli by měl být někdo méně známí. Velmi se mi líbil výkon Michael Stuhlbarga, jehož začínám považovat za jednoho z nejlepších herců ve vedlejších rolích. Hodně mě sedla atmosféra, kterou film má, líbilo se mi jakým stylem prodává Itálii, hudba a práce s kamerou a střihem. Ale co mě nesedlo byla délka. Kdyby byl film o dvacet minut kratší, tak by se vůbec nic nestalo. Call Me by Your Name je velmi hezky natočený film, který toho nabízí mnohem více, než se na první pohled zdá. (14.01.2018)

Závěrečný záběr velmi silný a navozená atmosféra italského léta - největší přidaná hodnota, kterou film může mít. Citlivá režie vytvořila podmínky pro poetický film s místy pro bolestivé uchopení, ač samotné téma je vlastně banální a tísícekrát zpracované. (25.01.2018)

Jak výjimečné je dnes vidět film, v němž lidé vypadají jako lidé a chovají se jako lidé, a ne jako umělohmotní panáci? Jak výjimečné je dnes vidět téma lásky zpracované tak přirozeně, že vás rozpláče? Jak výjimečné je, aby se k sobě dva výborní herci tak moc hodili a měli mezi sebou tak silnou chemii? Velmi výjimečné. Stejně jako tento film... Call Me by Your Name je naprosto přirozený snímek, který i přes svou zdánlivou unavenou atmosféru horkého italského léta, dokáže vyvolat velmi silné emoce a být ve svém závěru strhující. Je to snímek, kde dva úžasní hlavní představitelé - Timothée Chalamet a Armie Hammer hrají naprosto na maximum a působí dojmem, že vlastně nic hrát nemusí. Je to snímek, který se na hony vyhýbá klišé a čemukoli hollywoodskému. Právě proto je pro mě dost překvapující, jak takovýto takřka nezávislý festivalový film může být nominován na Oscara, když v něm není žádná pompa, epičnost či nabubřelé dialogy, ale zato velká porce hloubky, intimity, citu, přirozenosti a lidskosti. PS: Pro mě nejlepší snímek s gay tématikou, který jsem dosud viděla. (03.02.2018)

90% ... You may not want to feel anything right now ... but to make yourself feel nothing, so as not to feel anything? ... what a waste! ... Krásna letná romanca, za ktorú by sa ani Pali Habera nehanbil. Dospievanie v intelektuálnych kruhoch v letnej vilke na severe Talianska. Chcem mať opäť 17, prosím!! Nevinné, nádherné, senzuálne, prirodzené, pozdvihujúce, zimomriavkové.... (04.02.2018)

Po tomto filme už jedenie broskyne nikdy nebude ako predtým... (28.02.2018)

Ethereal. (09.04.2018)

Tak za prvé: když se 31letý (na herci je prostě vidět, že měl třicítku za sebou, byť podle popisu mu je 24) spustí se 17letým, které jen tak z legrace zároveň průběžně sexuje s holkou, moc v tom romantiku nevidím. Za druhé: nemám rád scény o ničem, kde se jen díváme na tělo mladého kluka, co kouří a jezdí na kole. Opět bez romantiky. Za třetí: aby otec řekl synovi, že je velice vzácné mít homosexuální vztah, to mi přijde hodně, hodně přitažené za vlasy. Shrnutí: nechápu, co je na tomto filmu tak zvláštního. Za mě jednoznačně nuda, nuda a ztráta času. (11.09.2018)

Herecký koncert oblažující všechny smysly. A do toho skvělá hudba a naprosto padnoucí místo děje. (12.01.2019)

Timothéeho jsem si za poslední dobu velmi oblíbil, kde přednostně obdivuji jeho herecké kvality než celkové vzezření jako ženské... a vlastně i v menšině mužské osazenstvo. Tím se oslím můstkem dostávám do základního zaujetí tohoto snímku. Víte, jsme v době, kdy aktivisté zastupující téměř všechny menšiny požadují kulturní podporu. Téma homosexuality a rasové odlišnosti vedou, v tomto případě je středem zájmu první zmíněná. Gay tématika je pro mě velmi ošemetná, ale ne z hlediska, jak si někteří mohou myslet. Jako taková mi nevadí a rád se na takové snímky podívám, jenže já potřebuji trochu filmové kvality, aby to nebylo scénaristicky úplně hloupý, nejlépe s absencí kýče a přeslazenosti. Na hranici těchto možností celkem vrávoral Já, Simon, jenž odešel se známkou 7,5/10 jako středně nadprůměrný počin s vidtelným zastoupením jmenovaných nežádoucích prvků, jež se ještě dají tolerovat. To na druhé straně Dej mi své jméno je úplně jiná liga, kdy znovu došlo k předčení mého očkávaní. Místo typické homosexuální kýčovité agitky snážící se o kontroverzi svojí medializovanou explicitností jsem dostal uvědomnělý, artověji zaměřený, řemeslně velmi sympatický (scéna z náměstí na one take) počin. Snímek se nesnaží silně tlačit na pilu, aby se hlavní téma rozpoutalo hned od začátku, nádherně pracuje z expozicí vztahu dvou osob v oparu klasiké romance v níž je ta homosexuální partitura na vedlejší a přirozené koleji, již většina tématicky stejně zaměřených filmů nedosáhne ani za mák. Hlavní dvojice je úctyhodně zahraná dvěma neskonale talentovanými herci a smekám klobouček už za to, že šli i do těch kapánek odvážnějších scén. Zrovna tyto scény byly lidmi tolik vyzdvihovány a já se k jejich blahořečení rád přidám, sice na nich dle mě snímek nestojí jak mnoho ostatních hlásá, ale jen dotahují celou přirozenost, již by každá správná romance měla mít. V poslední řadě musím pochválit řešení dobového zaměření, 80s tady tvůrci nezneužívají jako tahák a pomocnou berličku aspoň něčeho divácky atraktivního, kdyby náhodou snímek propadl. Zároveň mi koštuje celkové vzeření a vizuální pojetí, už je poslední dobou ve ztvárnění tohoto časového úseku přeneonováno, tudíž je italský venkov příjemnou změnou s níž se mohu jako hrdý Evropan, jenž sídlí v podobné flóře, ještě více sžít a zároveň si i řemeslně drží velmi líbivou evropskou auru od hollywoodských bijáků. 9/10 pevných jako topůrko Kladiva, jedna z nejlepších letních romanťáren, co jsem za poslední dobu viděl. (09.03.2020)

Daj mi tvoje meno je homosexuálny ľúbostný príbeh, ale má tendenciu osloviť nielen LGBT komunitu. Má v sebe univerzálny, tak povediac nadčasový rozmer. Láska a vzťahy, či už milostné alebo v rámci rodiny, patria k životu každého z nás, tak isto, ako túžba byť lepším a tolerantnejším človekom. Pre mňa osobne je ale podávanie artovím spôsobom celkom nudné. Dej sa nerozbehne ani v druhej polovici a tak som nútený k priemernému hodnoteniu. 55% (25.05.2020)

To se Vám onehdá v létě v prosluněné Itálii měli dva chlapci tuze rádi. Scénář jejich prázdninové, přitom celoživotní vzplanutí podal mimořádně přirozeně, citlivě, bez dramatických výlevů a zásadních překážek – což by se na druhou stranu dalo brát i jako zápor, protože o ničem jiném opravdu nebyl. Až emoce ze závěrečného rozloučení (a chápavého monologu otce) jej pozvedly o stupínek výš. (06.01.2022)

Konzervativním fanouškům filmu nastávají krušné časy, těm co nepraskla žilka v mozku z úspěchu Moonlightu minulý rok se dostává další výzvy v podobě Call Me by Your Name. Je tu však jedna důležitá věc, která by mohla přesvědčit i toho nejzatvrzelejšího odpůrce filmů s homosexuální tématikou. Luca Guadagnino šikovně tuhle erotickou zápletku schovává pod feelgood příběh o jednom pohodovém létě kdesi v Itálii. Daří se mu tak nenásilně divákům podsunout zápletku o romanci dvou hlavních postav bez toho, aby příliš tlačil na pilu. Film nijak zásadně neřeší otázky kolem homosexuality, netrestá hlavní postavy za to co cítí, prostě vykresluje jeden romantický příběh v romantickém prostředí a především díky tomu funguje, protože nechává na divákovi, aby postavil děj filmu do kontrastu s dnešní dobou. Nenuceně nechat diváka přemýšlet přitom co sleduje skvěle natočený, perfektně zahraný a především velmi pohodový film je cesta, která z Call Me by Your Name dělá mnohem hloubavější a rozmanitější film, než kdyby se pouze snažil násilnou cestou šokovat. Třešničkou na dortu je pak finále, které profituje ze všeho co se ve filmu odehrálo a Michael Stuhlbarg by měl dostat cenu za nejlepší monolog roku. 91% (29.12.2017)