Návrat ztraceného ráje

Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * (20.08.2012)

Mému zhlédnutí předcházela přednáška od samotného režiséra, po které jsem tento snímek totálně pochopil. Je to prakticky autorova autobiografie, nepochopená neseznalými. Bohužel film na mě působil svým vzezřením jak německý seriál, má místy klišovité až parodické scény včetně pár dialogů, a to ho docela shazuje. (20.05.2012)

Podivná, rozbředlá, nesoustavná reflexe exilu, porevoluční české reality a života v americkém velkoměstě. Jako by režisér chtěl říci velmi mnoho a tak se zajíkal množstvím dojmů, že neřekl souvisle prakticky nic. Navíc zde zoufale selhává i Jasného hlavní zbraň, totiž poetizující vidění světa, jindy tak výrazně určující charakter filmu. (11.01.2007)

Vojtěch Jasný tenhle film naočil hlavně pro sebe. Myslím, že sám by na něm nic nezměnil. Mladá učitelka s Američanem a jejich lovestory jsou ve filmu hlavně kvůli tomu, aby mohla být vytvořena alespoň nějaká dějová linie. To, že Návrat ztraceného ráje nebyl u diváků nijak mimořádně úspěšný, nutně neznamená, že se nepovedl. Možná se prostě jen nestřetl s diváckými očekáváními. Proto varování pro ty, kteří se na jeho sledování chystají. Nečekejte epický rozlet, byli byste zklamáni. Film symbolicky uzavírá to, co začalo v Rodácích, a Jasný se v něm vypořádává se svými rozponými pocity. Narozdíl od jiných ho doporučuji ke shlédnutí, už jen proto, pokud se chcete dozvědět trochu málo o osobnosti režiséra, jeho rodiny i jejich přátel, z nichž část se objevila i v Jasného nejslavnějším snímku. (21.08.2004)

Tak jako jsem Rozkoši dal 2 za snahu a s nadějí, že režisérka přestane dělat Art a natočí zas nějaký normální film, tak musím Jasnému dát jen 1, protože už asi nic dobrého nenatočí. Za léta pobytu v cizině asi už přestal být českým režisérem. Sešla se partička "Rodáků", pozvali k tomu Pucholta a výsledek je trapný i pro pamětníka. Myslím, že mladí ani nepochopí, o co tu GO. (byť se mohu mýlit). Česká šedesátá éta rozhodně nenavrátí party filmařů, kteří to dělají jen proto, případně dělají "Art", nebo se snaží navázat na propagandu naruby let padesátých. A ani ti co zkouší navázat na své mládí pokračováním po třiceti letech. Ani nostalgie to asi není. (16.09.2014)