Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Miloš VacekHrají:
Václav Lohniský, Martin Ťapák, Marcela Martínková, Václav Trégl, Josef Kemr, František Filipovský, Martin Růžek, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Věra Tichánková, Otylie Beníšková, Marie Hanzelková (více)Obsahy(1)
Agitátoři z železničních dílen již po třinácté marně přijeli do Malé Lhotky, aby získali vesničany ke vstupu do zemědělského družstva. Vedoucí "agitkolony" se však nedá odradit neúspěchem a do potemnělých chalup křičí, že agitátoři se vrátí v sobotu. Po jejich odjezdu přemýšlejí vesničané co dělat. Nakonec přijmou návrh seniorů: vydat se v sobotu s procesím do Boleslavi. V ten den najdou agitátoři vesnici prázdnou. Nevzdají se však a rozjedou se za procesím. S korouhvemi a sochou Panny Marie pak pochodují se "svými" vesničany. Krátce se s nimi zastaví ve vzorném družstvu v Kněževsi, neboť se domnívají, že dobrý příklad by mohl zlomit odpor obyvatel Malé Lhotky. Ale jejich záměr se nezdaří, a proto pokračují dále. Vedoucí "agitkolony" Sadílek dokonce převezme jednu z církevních korouhví. Na státní silnici předjede procesí autobus se zaměstnanci železničních dílen. Překvapený náměstek hrozí agitátorům přísným postihem. Tehdy se vesničané postaví za "své" agitátory a na místě všichni podepíší přihlášky do družstva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Vyčpělá a svým dějem notně obstarožní podívaná, která je sice z formálního hlediska více než zajímavá, ovšem doplácí na svou absurdnost (rádoby fraška) a pro dnešního diváka se stává prakticky nesrozumitelnou záležitostí. Smutná výpověď o době, ve které nikdo nikoho k ničemu nenutil, a ono nepopsatelné lidství se dokázalo prosadit nad potřeby všech. Humánní agitátoři kontra vesnické babičky, klerikánství, strana, patos a vyznění které hne žlučí většině demokraticky (ano je to frázovitost) smýšlejících diváků. Senilní Vojtěch Jasný na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v roce ´04 prohlásil, že nikdy nenatočil špatný film, ale musím se přiznat, že jsem to tomu krásně vyprávějícímu a nesmírně charismatickému pánovi i na malou chvíli věřil. ()
Agitka v tradičním duchu to bohudík není. Dá se na to celkem koukat - i bez trpkého úšklebku. Není to vyloženě prorežimní, ale - danou situaci to nijak zvlášť nezatracuje a nehanobí, spíše to problém kolektivizace nemístně bagatelizuje, marginalizuje, odsouvá na vedlejší kolej a celý ho "demaskuje" jako naprostou malichernost. A jestli si jistým způsobem střílí ze soudruhů agitátorů, tak z vesnických "pánbíčkářských" babiček o to víc. Závěrečné odhození věnečku, víry a náboženství je doslova odporné. Tohle nebyl trezorový film v první řadě kvůli svému obsahu, nýbrž kvůli osobě režiséra (který na druhou stranu dokázal v padesátých letech natočit celou řadu čistokrevných agitek - stáčí jmenovat ty čínské obludnosti). Ale nehodnotím ho z hlediska ideologického - to se mi jakožto potomkovi největšího vesnického "kulaka", který se po zabrání svého majetku ocitl u jedněch vidlí se svým synem děkanem, který od kazatelny putoval nejprve do dolů a po propuštění do kravína, vyloženě zvedá žaludek a na něco tak nesympatického jako pány agitátory, kteří zlovolně vyřvávají "A kdo vás nutí?" bych nejraději co nejdříve zapomněl. Hodnotím to jako zručnou, režijně zvládnutou práci, která by možná bez osobní zainteresovanosti a bez znalosti historického zákulisí i slušně pobavila. ()
Oproti padesátým létům ideologický a agitační tah na branku ubral na síle. V PROCESÍ K PANENCE a v řadě dalších filmech se už tolik netlačí na pilu (i když i to je relativní), věci se nedělají (a nenatáčejí) tak do očí bijícím a polopatistickým způsobem. Nevím však pořád, jestli je to dobře nebo ne... Rozhodně po stránce ideologické to přináší větší a lepší výsledky - imho infiltrace ideologického balastu je úspěšnější a lépe stravitelnější. Zároveň mi však tato odlehčenější propaganda připadá o to nebezpečnější - zasmějeme se, odlehčíme to, zašprýmujeme i na téma agitátorů, ale nakonec... nakonec přece jen pustíme to Staré, Iracionální a Nepokrokové k šípku a začneme si to s Kolektivizací; prostě: "tak, jak to má být". A role Vojtěcha Jasného? Nevím, neznám jeho životní peripetie a názory. Tento film mi však přišel jako dílo rozervaného umělce - toho, který chce na straně jedné točit, na straně druhé jsou mu jasně vymezeny mantinely, pro něj příliš úzké a stísňující. Ve filmu zkouší kompromis... nedivím se, že v reálném životě nakonec volil cestu emigrace. Shrnuto a podtrženo: Po formální stránce výborně natočené dílo; po stránce obsahové odlehčeně agitační. ()
To jsme se ale zase nasmáli!!! . . . Jasný si hraje na dobovou satirku, kolchozně komunální, antiklerikální, kolektivizační - doslova kolektívně rodinnou taškařici, až si jeden říká, že ve své době se museli pionýři, svazáci i soudruzí a soudružky někde na >filmovém festiválu pracujících< za břicha a všelijaké legitky popadat... %-D . . . Kupodivu nutno s odstupem let uznat, že v kontextu doby a společenské atmosféry i čistě formou to v rámci žánru(!) zjevně vůbec není až tak blbé, jak by bylo možno očekávat, jen je třeba si taky uvědomit, kolik zla a bolesti a bezpráví a zničených rodin a živobytí ta skutečná kolektivizace na venkov zase přinesla! . . . A je škoda, že Jasný promrhával svůj talent v takových pitominkách, protože jak jde o >plenárky< , tož to jde o zdraví a "agitátoři" vs. "sousedi" jsou zatraceně ideologicky ožehavé téma... Nu ano, mistrovi to protentokrát odpouštím - a jak říkám, je to prostě dobová, byť ideologicky zabarvená SATIRA! Tož práci čest, soudruhu Jasný, nám je to jasný... ;o] - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách >procesních< , hodnocení po repete 28.12.2011 na >satirické jedničce< přiznávám hodně nadsazené 351., smířlivý komentář s velkým nadhledem a projednou zas bezmeznou tolerancí zde jako třiadvacátý - 28.12.2011) ()
Uřvaná hrůznost. ()
To jsem nevěděl, že i v šedesátých letech vznikaly takovéhle blbosti. 20%. ()
"Hoďte to kravám, soudružko! Jo a ty brožůrky jim do žlabu nedávejte, aby mi po nich nepochcípaly." Na počátku své filmařské kariéry točil u Armádního filmu Vojtěch Jasný s velkou filmařskou zručostí agitky o zakládání družstva (Není stále zamračeno, Neobyčejná léta). Jako člen strany se postavil na stranu mladé začínající generace, díky němu si mohly své první filmy natočil i Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Postupem času se propracoval k odlehčenější komediální verzi. Až později přiznal otevřeně své omyly a natočil skvělé filmy Až příjde kocour a Všichni dobří rodáci. Procesí je tedy filmem na půli cesty - agituje trochu méně a s humorem, ale ještě si nesype popel na hlavu. Po filmařské stánce dobře odvedená práce. Zajímavé komentáře: belldandy, zputnik ()
Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. ()
Spíš tři a půl hvězdičky. Tu dobu jsem naštěstí nezažil, ale i tak se můžu smát absurditě některých scének a snad i celého filmu. ()
Zatím jsem to nikdy nedokoukal do konce. Tak snad jednou... ()
Agitovat se musí s citem! Proticírkevní klima, panující v Československu zhruba od konce čtyřicátých let, patrně nejsilněji zasáhlo venkov, kde navzdory novým politickým podmínkám stále přetrvávaly tradice, spojené s pravidelnými křesťanskými zvyklostmi. Násilná socializace postupně zcela nebo velmi výrazně utlumila jakékoli projevy víry, čímž celkově přispěla ke katastrofální ateizaci společnosti. Jasného film je nechutným obrazem takové akce, plně odpovídající oficiálním požadavkům s čitelným cílem a předpokládaným vyústěním. Jako pranýř zde slouží uspořádaní tradičního procesí, narušovaného jak přičinlivými agitátory, tak projevy typické civilizační aglomerace (otázka, proč poutníci nejedou raději autobusem). Obsahem pak měšťácky povrchní a prvoplánově zesměšňující (scéna, kdy agitátoři-komunisté převezmou korouhev a sochu Panny Marie). Plejáda vynikajících herců ve vysloveně negativních rolích, těžko se ptát, proč se tu objevil i Josef Kemr, v reálu silně věřící člověk. Chápat tento film jako cokoli odvážného je absolutní nonsens. Naopak, je to jen další komunistická špinavost, za kterou by se měli její tvůrci v čele s Vojtěchem Jasným stydět. ()
Spočiatku sa to javilo ako dobrá taškarica a nebyť logického vyústenia, mohol sa film zapísať väčšími písmenami do kinematografie. Hrozil by mu síce mnohoročný pobyt v trezore, ale čas by to ocenil. Škoda. ()
Za socialistickou vesnici! 1) Z filmu si odnáším pocit trapnosti z toho, co lidi museli snášet. Jdu na soudružskou návštěvu. A kdopak vás posílá, slečinko? Dělníci! Právě na těchto margináliích je nejlépe vidět zvrácenost režimu, který se nejenže za ně nestydí, ale ještě o nich točí "zábavné" filmy. A pšenice bude mít tři klasy! Když budeme chtít, tak jich bude mít pět!_____ 2) Konec překoná i osvědčené socialistické pohádky. Největší agitátoři jsou zachyceni podnikovým náměstkem, jak nesou Panenku Marii. Zemědělci se za ně postaví a všichni na místě podepíšou přihlášku do družstva. Surrealismus hadr._____ 3) Filmaři nijak netají názory a postoje agitátorů, kterým nejde o združstevněnou vesnici, ale: Tady jde o čest naší agitkolony! I jejich mínění o zemědělcích si těžko dá někdo za rámeček: Aby je čert vzal! To nejsou lidi!_____ 3) Ale na plný konec zazní pěkné české: co jsme si, to jsme si..._____ 4) Výstižný koment: zputnik (nehodnotil). ()
Duchovní přechůdce svěrákovské Vesničky střediskové: "My Češi jsme dobří lidé a konflikty nehrotíme." To je samozřejmě sebeklam, ne tak docela nepodobný mýtům, které dovolují Rusům se pokládat za obránce míru. --- Jenže je v tom kus mé nostalgické vzpomínky na časy, které rychle mizely před mýma dětskýma očima. Mnohé hezké dialogy, drobné absurdity, hlášky, narážky... Bavil jsem se. ()
Se synem a jeho rodinou jsme včera podnikli procesí z Lysé nad Labem přes Byšičky (ve filmu Lhota), a dále nikoli přes Hůrku a Šibák), to bychom šli na druhou stranu), ani přes kravín v Kněževsi (nic takového po cestě není), ale rovnou přes Jizeru do Staré Boleslavi. Večer pak nezbylo, než si pustit Stehlíkovu a Jasného fikci (bohužel bez posledních 10 minut - vada v polynomu CRC). Režijně i herecky velmi dobře zvládnuté. A co se týče reálií? Popis přechodné doby od jedné totality k druhé? Jaký film, takové reálie. Každá partaj si musí najít nějakého Costu-Gavrase (nebo Jasného), jinak její dějinná paměť časem vymizí. Jiných filmových pohledů na kolektivizaci české vesnice je bohudík dostatek. Návštěvu Byšiček doporučuji (ale pozor! nejbližší hospoda je až Řehačka). ()
Dnes je tento film pouze agitka, která nic ne vypovídá o době svého vzniku, navíc vtip který vycházel z určení filmu vyčpěl. Za zmínku stojí ale rozhodně skvělé herecké obsazení, vystupuje zde celá plejáda dnes již legendárních herců. ()
Toto zpracování Jasného životního tématu - kolektivizace - bude studentům působit určité potíže. Zajímavé komentáře: Marthos, Pohrobek ()
Rozkulačování ve veselém hávu... Po deseti minutách jsem vzdal... ()
Tento film musí nevyhnutelně vyvolat zmatek. Jak to Jasný myslel? Agitátoři jsou směšní nebo ti burani? Dodíval jsem se na to jen s Jasným dojmem Dobrých rodáků. Nic jiného mě k tomu nevedlo. ()
Vtipná komedie plná skvělých herců. Některé hlášky jsou výborné, např. když babka z procesí, které právě "dohnali" agitátoři, zhodnotí situaci slovy: "Děvenko, teď jsme v rukou antikrista..." Já jsem se docela bavil, a to možná i díky tomu, že samotné "prohlédnutí" lidí a jejich hromadné podepisování tvoří jen opravdu krátkou část filmu. ()