The Man from Earth: Holocene

První The Man from Earth je pro mě už naprostá kultovka. Skvělé low-cost sci-fi odehrávající se v jedné místnosti a založeně čisté na konverzaci několika lidí a polemizování nad tím, zda John Oldman lže či nikoli. Holocene není špatný film. Je to slušné levné sci-fi, ale jako pokračování tohoto perfektního díla selhává snad ve všech důležitých bodech. Jednak je to pokračování naprosto zbytečné, ale hlavně to ani nedodržuje formu nastolenou prvním filmem a zatímco první díl je dost chytrý film založený na vtahujících dialozích, dvojka je jen podobně levné pokračování, které ale nemá ani chytré dialogy a ani není kdovíjak vtahující. Původní myšlenku tvůrci nijak nerozvíjí a ono kouzlo, které dělalo původní film tak dobrý, je prostě fuč. (20.01.2018)

Niektoré filmy by nemali nikdy dostať pokračovanie. Osobne si Pozemšťana medzi ne zaradiť nedovolím – nemôžem sa totiž zbaviť pocitu, že v rukách vynachádzavého scenáristu by príbeh nestarnúceho kromaňonca ešte mohol priniesť niečo zaujímavé. Pokračovanie s podtitulom Holocene je však na míle vzdialené od predstavy dôstojného nadviazania na pôvodný príbeh. V prvom rade tento počin ignoruje zákonitosti pôvodného filmu, tajomná atmosféra je takisto fuč a jediné, čo dokáže vyvolať úprimnú radosť, je návrat D.L. Smitha v hlavnej úlohe. Ten sa však tentoraz ocitá v spoločnosti vrcholne nesympatických deciek, okolo ktorých sa rozbehne sled nezaujímavých udalostí, ktorých vyvrcholenie je utrpením nielen pre pána Oldmana, ale aj pre sledujúceho diváka. Záverečný cliffhanger následne pôsobí ako posledný klinec do rakvy, po ktorom si osobne želám len to, aby tvorcom ich zámer pokračovať v tomto utrpení nikdy nevyšiel. (25%) (30.04.2018)

Ačkoli premisa prvního dílů byla originální a zajímavá, úspěchu se dobral zejména z lákavé nabídky shrnout veškeré problémy světa pod jeden nadpis. Prostor pro druhý díl tu určitě byl, zejména v době rochnící se v alternativních výkladech historie, nicméně Schenkmanův (Abraham Lincoln vs. Zombies či legendární Vášnivé známosti) nápad pojmout to jako středoškolskou detektivku jejíž pointou je to, o čem je celý první díl, to svědčí o opravdu svérázné ztrátě úsudku. Ono je ve výsledku taky skoro jedno, protože se na film prakticky nedá dívat. Způsobem nasvícení, pohybem kamer i ostřením připomíná méně úspěšné romantické seriály 90. let, které právě jedou poslední sezónu a celé to je prodchnuté sektářskou rozjásaností, kdy prakticky každý záběr upomene fotografii ze Strážné věže. Podobně zjednodušenému vnímání propadají i charaktery postav, kdy čtveřice hlavních hrdinů čítá nerdí asiatku, bělošského katolíka, černošského sranda divocha a bělošskou couru. Takže pastelky s sebou. (17.01.2018)

Je fajn, že se dá předstírat, že je to jen fanfic. Ve skutečnosti se jedná o pošpinění dědictví rukou syna pokračováním, které pořádně ani nikdo nechtěl, o čemž svědčí několik neúspěšných crowdfundingových kampaní. Formát filmu by ještě dával smysl, ale vize seriálu (zejména po dokoukání MfE:H) byla až absurdně ambiciózní. Ten by mi až tak nevadil, ale mám s tím problém jako mám průběžně se sérií Avatar od Nickelodeonu - slibný začátek (ATLA, MfE), který nabízí možnost prozkoumat tisíce let civilizace, po kterém následuje pokračování (TLOK a celkově pouze focus na Yang-Chen, Kuruka, Kyoshi a Rokua, MfE:H), které nudně přímo navazuje na předchozí část a přitom se jedná o úplně jiný žánr a uměle vyvolává drama v podobě nebezpečí konce/"nové éry"/restartu. Na druhou stranu se jedná o docela logické vyústění chování z prvního filmu - John má, co chtěl, v dnešní přetechnizované době je potřeba zametat stopy opravdu důkladně. Kromě této věci film nic nového nenabízí, ani obměna a omlazení nepomohlo přinést nové myšlenky. Naopak - s úbytkem zastoupení různých vědních disciplín se možná argumentace smrskává na nutné minimum. A aby toho nebylo málo, tak místo otázek na zamyšlení je stopáž naplněna odpověďmi, resp. jejich vyobrazením, na otázky z prvního filmu. Ovšem ne na všechno je potřeba znát odpověď. Své o tom ví každý kouzelník, který chová v tajnosti magické triky. (14.12.2018)

Když to trochu zjednoduším, tak v prvním díle se John Oldman snažil přesvědčit skupinu přátel a kolegů, že je tím, čím je, zatímco v tom druhém se snaží svou identitu utajit. Nejedná se o tak dechberoucí slovní cvičení, které by vás podobně jako v předešlé části vyloženě vcuclo a cesta studentů za odhalením je trochu kostrbatá, ale jakmile dojde na teologickou stránku věci a dialogy, je Schenkman zase ve svém živlu (u střetu s hluboce věřícím křesťanem jsem si vyloženě lebedil) a nejde mi na rozum, že se tenhle chlap nedokázal prosadit víc. Vůbec bych se nebránil dalšímu dílu. 75% (11.05.2018)