Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (581)
Tak si zase pobrečím nad životem, který je jaký je a lze ho jen takový přijmout... ()
Žít v době po 2.světové válce, to spoustě lidem páteř pěkně zkřivilo. Tento film je klenot československé tvorby a měl by se vysílat, jako povinná tématika pro dnešní generace v rámci pochopení zla s názvem komunismus a kolektivizace. Díky vyprávění babičky vím, že to postihlo i naši rodinu a pradědy si za jeho postoj ke kolektivizaci neskutečně vážím. Jinak film je plejádou hereckých hvězdných výkonů. Za všechny jmenuju Waldemara Matušku jako bohémského sedláka Zášínka. ()
Ročně vidím nad 100 filmů, nikdy nejde jen o jednohubky na netflixu, kdy mě dojme jeden polibek rozesměje jeden vtípek a já přihodím tu pětku, absolutně ne. Před pár lety jsem seděl v nějaké společnosti lidí a právě jsme se bavili o filmech, nejen že zmiňovali tituly, které já měl tehdy za staré archivní kusy, ale hlavně jsem cítil, že když si pouštím pořád ty svoje oblíbený blockbustery pořád dokola a do kina chodím jen na Marvelovky, nemá mě to kam posunout. Viděl jsem, že nedokáži odlišit vliv scénáře, režie ba dokonec střihu. Začal jsme s sebou něco dělat, nakoukával jsem ty objektivně lepší kousky a postupně jsem si vytvořil osobní spektrum filmů, které se mi líbí. Správný divák nemusí mít to spektrum zase tolik široké, ale musí být pestré, nesmí skončit na komediích nebo právě nedohlédnout za superhrdinskou tématiku. Jsem někdo, kdo se navíc orientuje v historii a právu... Dneska jsem si jen tak zapl televizi a vidím v ní film, který znám, ať ještě jsem ho neviděl, ano šlo právě o tento. Radoslav Brzobohatý byl v minulém století hrozný zvíře a pravděpodobně jeden z nejlepších hereckých osobností, které jsme dokázali na plátně nabídnout. Zobrazit zachycení historické události umí české filmy asi ze všeho nejlépe, ale i dnes už na to pozapomněly nebo z toho mají dnešní tvůrci strach. Snímek zobrazující osudy a reakce normálních lidí tvořící běžný průřez tehdejší společnosti. Je to geniálně natočený, poutavě putovná kamera a velmi citlivý střih.. Jak jednoduše by se dala chválit právě postava Františka, ale neudělám to, jelikož osobně si mě ještě více oslovil bohémský sedlák Zášinek v podání legendárního Waldemara Matušky. Nejsem fanouškem lyrických básnických projevů ve filmech, pokud to opravdu není ku prospěchu věci, jako třeba lepší vykreslení myšlení postavy. Dívalo se mi na to mimořádně těžce i třeba díky místy spěchající kompozici, na druhou stranu se to někde zdržuje více než musí, a pak to v mých očích ubírá na tempu. Ten snímek je nadčasový, protože jasně ukazuje to debilní usedle prospěchářský myšlení, které má velká část národa i po tolika letech. Zkrátka jsou takový, kteří to těm třešničkám hážou rok co rok a jen zmínka o režimových zločinech vyvolává fanatický pocit podrážděnosti. Jsou lidé, kteří nemají ponětí o Číhošťském zázraku a nezvládnou se oprostit od faktu, že ne všechno na internetu je pravda. Měl bych říct, že by se na to měl podívat každý, ale stylově mi je to tolik proti gustu, že bych raději odkázal k jiným titulům.. Milujeme pivo a krásné ženy, tohle chceme, takhle jednodušší jsme. 65% ()
Upřímně asi právě to, co bylo ve své době nejskandálnější, a to doslovnost a přímost celého snímku, mi ve výsledku trošku kazila dojem. Uvítal bych malinko více nějakých mírně nadpřirozených prvků, které se ve filmu mihly (Matuškův tanec s mrtvou manželkou). Hudba Svatopluka Havelky je FANTASTICKÁ a neskutečně mě bavila i děsila, film má silné momenty, ale ačkoli je to poměrně výjimečné téma, filmové drama by to mohlo být i lepší. Navíc chvilkama trošku i nudí. Skoro pět, ale čtyři hodně slušné. ()
Vynikající film, výborné výtvarné efekty, skvělá kamera a vynikající herecké mistrovství Radka Brzobohatého. Výborně zpracované téma. Opravdu velké dílo!! ()
Vojta Jasný je zkrátka lyrik. Je to patrné jak z filmů Až přijde kocour, Touha a nebo také u jeho vrcholného díla Všichni dobří rodáci. Zpočátku sledujeme životní pouť sedmi kamarádů z Valašska, která ale brzy skončí a každý se rozhodne jít vlastní cestou. Jiný se stane ,,komunistickým verbířem", druhý chlastá co to dá a třetí, ten nejpoctivější, František, odolává nátlaku komunismu a snáší všechny útrapy, až do poslední chvíle. Většinu z nich bolševický idealismus připraví o život a to zcela různými způsoby: úmyslnou sebevraždou, zastřelením a nebo dokonce vraždou od vlastní krávy. Na lyričnosti přidává metaforický a ostře trefný komentář a jako vždy výtečná kamera Jaroslava Kučery, který se ale v Rodácích poměrně krotí a své typické experimenty, nechává v klidu pospávat ve své průkopnické hlavě. Nicméně pár obrazů je tam skutečně působivých, zejména, když si Menšík polije nohu jedem, padá vysílením na zem a pomalu ho zasypává husí peří. Tehdy asi ještě netrpěl tak silným astmatem, jinak si nedovedu představit, jak tu scénu mohli natočit... Přestože Všichni dobří rodáci téměř okamžitě putovali do trezoru a pro Jasného to znamenalo emigraci do USA, dnes je tento film vnímán jako boj proti tomuto odpornému režimu a ukazuje nám v celé své ,,kráse" násilnou kolektivizaci a typické ,,podepiš!" a prostřednictvím několika trefných vět typu ,,chováte se k lidem jako k dobytku", nám nedává možnost zapomenout, jak se taky dá žít. Jak špatně se dá žít. Vojto, díky ()
Poetika, poezie, krása jazyka, to vše zasazeno do výpovědi jedné generace lidiček na moravské vesnici. Dramatické příběhy jednotlivých postav dokreslují charaktery lidí, kteří se jen těžko smiřují s nesmysly nastupujících řádů a se změnami tyto zlořády doprovázejícími. Mistrný vypravěč nemění tempo vyprávění a nechá naše nejlepší herce tvořit s radostí jim vlastní. Menšík, Matuška, Brodský a další si zahráli s chutí a na výsledku je to vidět. Smutná krása, až bolest se mísí s vůlí žít a radovat se, ať je jak je. ()
Ta pravá česká filmová klasika. Až na ten konec tak mě film dostal na kolena. ()
Neexistuje v českém filmu lepší výpověď o bolševické zlovůli, o čecháčkovství, prospěchářství a falešném kamarádství. Sedm přátel z idyly na konci války až na pokraj smrti. ()
Nádherný film, překrásné záběry, famózní herecké výkony.Co dodat? Jeden z vrcholů české kinematografie. ()
Jeden z mých nejoblibenějších českých filmů. Vladimír Menšík ukázal, že je herecký bůh, a ostaní za ním rozhodně nezaostávají...Krása, bravo! :D ()
"... az se budes topit, nikdo ti nepomuze" - nektere veci plati dodnes. ()
Úžasný film a svým způsobem až dokument, ukazující onu dobu. Po shlédnutí, chápu více než předtím, proč staříček občas říkával: "Ty kurvy kumunistické...". ()
Jen z nejlepších českých filmů. Klenot české kinematografie zachycující fyzický i psychický stav duše českého národa po roce 1945 do konce šedesátých let. Nelze pochválit všechno, tak chválím jen to viditelné: kameru zachycující krásu českého venkova a jedním záběrem říkající vše. Herecké výkony nezapomenutelných herců (i neherců). ()
Poucne, ba dokonca aj pekne a dobre, ale teeej neeekonecnej hudby a spevu. U mna toto znizilo hodnotenie. ()
Ani krásná příroda a pohodové prostředí moravské vesnice nezmění uvažování některých lidí. Top of the czech movies. ()
Tak tohle je klasika naší filmové tvorby.Já jsem docela hrdý na to,že pan Jasný pochází s nedalekého Kelče.Tenhle fim je prostě o tom jak to bylo a ukazuje i to jak lidé měnili své charaktery. Je asi můj nejoblibenější český film. ()
Ano komunisti byli svině, sou svině a budou svině, ale jak ukazují rodáci, nebyli všichni stejní... Filmařsky se jedná o klenot našeho filmu, ale z pohledu dnešního mě přišel snímek dosti těžkopádný. Obrovská úcta před herci (Brodský, Menšík, Brzobohatý) a režisérem, že se v tak složité době odhodlali natočit tento nepochybně vynikající film! ()
Perfektné vyprávanie nielen o tom, že komunisti boli svine, ale hlavne o tom, prečo boli svine. Z priateľov sa stávali nepriatelia na život a na smrť, z dobrých ľudí sa stávali trosky, zbytočne zomierali nevinní... Niet sa čo čudovať, že film bol istý čas zakázaný. Avšak tu presne platí známe príslovie: "zakázané ovocie chutí najlepšie". (9/10) ()
Film má podobu kronikářského záznamu. Každý ze zápisu se od toho předchozího liší náladou, která postupně těžkne, až se z vesnické veselice stává strnulý obraz zanedbaných statků, neposečených polí a vystrašeného mlčení. Útržkovitým stylem zachycuje autor klíčové i zdánlivě nesouvisející okamžiky, jedny z mnoha, které provázely život na české vesnici ve 40. a 50. letech. Poetické obrazy cválajících koní a nevinné krajiny střídají bezstarostné příhody přátel, kteří žijí návštěvou kostela, prací na poli a večerním posezením v hospodě. Změny v politickém myšlení se projevují i na venkově. Zdánlivě se zde řeší méně problémů, protože prosté lidi více zajímá krmení zvířat, zpěv za doprovodu harmoniky a přátelské sousedské vztahy. O to více se místních obyvatel dotýkají změny spojené se znárodňováním, kolektivizací venkova, odebíráním majetku. Věznění, odstraňování nepřátel a srozumitelný příkaz. "Podepiš". Nebo… Všechny tyto činy nevykonává neznámá vyšší síla, ale samotní vesničané. Do pozadí ustupují dávná přátelství. "Víš, co ty vlastně jsi? Ty jsi vykořisťovatel," vysvětlují členové Národního výboru přihlouplému Frantovi. Lidé ztrácejí chuť do práce. Mají sice moderní sovětskou techniku, celkově je však na statcích znát úpadek. Snad proto, že hospodaří-li si člověk na svém, má k výsledku své práce jiný vztah, než pokud koná v zájmu kolektivu. Vzdálenosti mezi chalupami vesničanů pomyslně rostou, na rozdíl od mezí, která dělí jednotlivá pole. Ty zanikají. Spoustu obrazů autor přímo nevysvětluje a nechává diváka, aby domýšlel, co dalšího museli hrdinové prožít, do jaké míry připomínají typického českého venkovana a kolik lidí se tehdy chovalo podobně jako oni. ()