November
November
Listopad
November
November
Režie:
Rainer SarnetScénář:
Rainer SarnetKamera:
Mart TanielHudba:
Michał JacaszekHrají:
Rea Lest, Jörgen Liik, Arvo Kukumägi, Katariina Unt, Taavi Eelmaa, Dieter Laser, Jonathan Peterson, Mari Abel, Meelis Rämmeld, Ene PappelObsahy(1)
V tomto příběhu lásky, odehrávajícím se v Estonsku 19. století, touží venkovské děvče Liina po vesnickém chlapci Hansovi. Hans je ale nevysvětlitelně přitahován představou, že navštíví německou baronku, která vlastní vše, po čem Hans touží. Pro Liinu je tak získat Hansovo srdce v této temné, drsné krajině, kde společně dlí vlkodlaci, přízraky, mor i ďábel, kde nekontrolovaně bují zbojnictví a kde jsou lidské duše o to cennější, nesmírně obtížné. Díky podmanivé černobílé expozici Rainer Sarnet živě zachycuje pestrost životů i s každodenní dřinou, která je provází. Má pak samotná existence cenu, když člověk postrádá duši? (Cinemax)
(více)Recenze (77)
Keby sa na konci 60. rokov Jakubisko s Vláčilom sfajčili ako handry a spolu napísali a natočili film na motívy Erbena a Švantnera, vyzeralo by to asi takto. Estónska balada plná škriatkov, čertov, duchov a bosoriek je ťažkotonážny festivalový artový hnoj, ale tak mega-bizarný a dobre natočený, že ani na sekundu neodtrhnete pohľad. ()
„VSTÁVAT! JE PÁMÁTKA VŠECH ZESNULÝCH. JDI PŘIPRAVIT SAUNU…“ /// Ty vole… větev s lebkou ukradne krávu, pak ze sebe udělá vrtuli a vodletí s ní do letních… kecám – zimních krajin. Naštěstí umí mluvit, takže chce nějakou práci a proto umře (?). Tak tohle bude kurevsky náročný!... Černobílej vizuál, sporá výprava a výběr největších zjevů z oblasti působí fakt dobře! Místy děsivě, vo což (bych si troufl tvrdit) jde. Filmová zajímavost pro artový uchyláky (což kurva nejsu!). Nevím proč, ale spíš než Kytici mi to připomíná Osadu havranů. Jo a vo čem to bylo? Vo lásce přece… přesto (radši) nehodnotím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Rehepapp ehk November“, kterou v roce 2000 napsal Andrus Kivirähk, číst nebudu. 2.) Mor u nás léčíme kalhotama na ksichtě. 3.) Dostal jsem za úkol uvařit lektvar z potu, chlupů z podpaží a hovna. Zapomněl jsem, k čemu je… 4.) Thx za titule „mindhunter29“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Kokos to čo bolo? Čomusi TAK úžasne divnému proste nemôžem dať menej, ako 4*. Pôvodne som čakal folk horor, pre ktorý mám slabosť a áno, ono to asi čiastočne naozaj bol folk horor. Čiastočne... ale nie stopercentne. Čo to vlastne bolo? Vraciame sa na začiatok komentu: kokos to čo bolo? Občas ma naplno na vracanie, občas som od toho fascinovane nevedel odtrhnúť zrak a atmosféra bola temná, plnokrvná a mäsitá. Rovnako tak výprava a čierno-biela kamera. Trocha ako od Jana Švankmajera. ()
Tak tomu říkám haluz. ()
Mluvící sněhuláci, létající krávy a náměsíčné baronky v nepřiznané dětské verzi výborné Čarodějnice. Místo toho, aby se však v mnoha znepokojivých scénách šlo až na dřeň, uhne snímek často buďto k nuznému podobenství, anebo se sám dobrovolně shodí nepasujícím suchým humorem. ()
Dramaturgicky je to dost bordel. Ale tentoraz mi to nevadilo. Unikatna atmosfera a originalne vymysleny svet ma uplne ocarili. Bez problemov by som na tie mikrohistorky cumel dalsiu hodinu. Navyse to ma uzasnu audiovizualnu stranku. Nadhera. 10/10 a zatial jeden z top filmov roku ()
Baladické fantasy drama, i když přese všechnu magii se mi tu žánr fantasy až tak nezdá, s přesahem do pagan hororu je do jisté míry romantické, protože - možný spoiler - dopadne naprosto špatně, respektive vítězstvím smrti nad životem tak, jak si romantismus žádal. Vizuálně krásný film, kdy ale jen zdánlivě a při povrchním sledování můžete nabýt dojmu, že forma zastiňuje obsah. Není tomu tak, protože pevný příběh se vine jako jasná niť celým snímkem. Příběh nešťastné Liiny a Hanse, který se zakoukal do baronesy, je velmi dobře čitelný. Připomene příběhy lidové slovesnosti - balady, písně a pohádky. Hned úvodní scéna je tak trochu šok, ale sympatický. Z řady krásných scén lze připomenout cestu Liiny nočním lesem, kdy nese svíčku, u hrobů již čekají další venkované, objevuje se mlha a přicházejí zemřelí - duchové. Jejich příbuzní je pak odvádějí k sobě, hostí je a rozprávějí s nimi - podobně to měli třeba Keltové (Samhain). Venkované sice přijímají v kostele, leč hned za rohem si vyndávají hostie, z nichž pak dělají kulky do pušek, protože nikdy neminou cíl. Venkované uzavírají smlouvu s Ďáblem, aby získali pomocníka, ale je to klasicky něco za něco; divák se dozví, jak vyzrát nad morem i jak připravit elixír lásky. Nechybí čarodějnice, či duševní spojení s vlčicí. Smysl pro detail mi tak nějak připomněl E. Krumbachovou. Dieter Laser mezi ostatní krásně zapadl, protože snad větší držky už najdete jen v ruském filmu. Jasně, je to artový film a díky za něj, páč těch normálních mám občas už dost... ()
Kdyby se Franta Vláčil a Jan Švankmajer zfajčili a natočili spolu film dle námětu od Erbena, vypadal by nějak takhle. Má to ovšem menší háček – nadpřirozeno je všude kolem, ďábel sídlí přímo za humny, oživlé nářadí vesničanům plní jakékoliv přání, a démoni se oklamávají navlečením kalhot na hlavu.... Estonský surrealistický horor 'November' je – jak je z anotace již vidno – nefalšovanou rustikální ódou na fantasmagorii, okořeněná severským folklórem a absurdním černým humorem. Přesto jde v podstatě o fantazijní mozaiku z (ne)obyčejného života pár obyvatel jedné neznámé lesní vesničky. A byť jde o film konceptuálně nekonzistentní, jde o skvělý žánrový bizár, který by měl vidět každý fanoušek černobílých filmů.... Inu, v Estonsku se dušičky slavěj tak trochu jinak. [#FILMOVKA2021🎬] ()
K Listopadu bych měl asi dvě poznámky; jednak onu otřepanou frázi o vítězství formy nad obsahem. Protože ano, černobílé zpracování je dechberoucí a překvapivě i hudba tam funguje dost dobře. Druhá poznámka by byla inspirována tím, co často píše Franta Fuka u filmových adaptací knih - film má být srozumitelný i pro nečtenáře. A tady mi přišlo, že spousta informací chybí; že snímek je ilustrací knihy, kterou si užijí ti, kdo jíž ví, o co jde. Ale já jsem tápal, kdo, co a nejčastěji proč dělá. Spíše než koherentní film mi to přišlo jako sled scének, kde některé byly působivé, jiné veselé či nechutné, ale v celku jsem postrádal nějaký smysl, ()
Formálna stránka je bezpochyby dokonalá a určite i umelecky hodnotná - krásna kamera, hudba, výprava... ešte aj herci (typovo) sem zapasovali. To všetko dokázalo navodiť slušnú, rozprávkovo temnú atmosféru, dokonca miestami aj uhrančivú (napr. ten tanec na snehu). No ale ten dej... hrozná otrava, zbytočný chaos a príšerná nuda. Netvrdím, nejaká symbolika v náväznosti na staré pohanské rituály a náboženstvo tu určite je, no nemal som silu ju hľadať. Tak ma to otrávilo, že to vo mne zabilo aj väčšinu z toho dobrého čo sa formálnej stránky týka. Podpriemer. 40/100 ()
Zatím jsem jen ohromen...žádná slova... ()
Konečne opäť skutočné umenie na plátne. Už mnoho rokov som nevidel film, ktorý by prebúdzal tak jedinečné pocity a emócie. Lenže kolegovia z csfd, tráviaci stovky hodín na premiérach tzv. must-seen filmov (aby sa mohli preukázať čo najvyšším množstvom komentárov) nepotešil, dokonca si na základe porovnania komentára a hodnotenia myslím, že dali viac hviezdičiek iba preto, aby si nepohnevali niekoho, koho si pohnevať možno (rád by som preboha vedel, kto to je). Keďže je to umenie so všetkou licenciou, aká umelcovi prislúcha, požadovať vysvetlenie každého záberu či každej scény je nebotyčná hlúposť. Umenie sa prežíva a nie vysvetľuje. Je to normálny romantický príbeh o láske, dokonca z obdobia romantizmu (1840-te roky), avšak podaný tak, aby sa po všetkých stránkach odlíšil od všetkých iných filmov o láske, čo je nepochybne snaha úplne pochopiteľná a preto toto tvorivé úsilie musím vysoko hodnotiť. Režisér určite videl Bergmanovu „Hodinu vlkov“ najmenej trikrát. Potom aspoň raz Švankmajerovo „Besnenie“ a myslím, že aj Mijazakiho „Cestu do fantázie“, v ktorej každý berie všetko šialené, čo mu príde do cesty, ako úplne normálne, možno i romantický hororový balet „Giselle“ z roku 1841, napriek všetkému je až desivo originálny. Ostáva mi dúfať, že o ďalších cca 10 rokov znovu niekto príde s takýmto „artovým hnojom“ (odborný termín vygenerovaný kolegom, ktorý píše komerčné romány), aby potešil moje srdce i dušu. ()
Vše ve svém komentáři pěkně shrnul kolega darkrobyk. Film, kterej diváka hledajíc nevšední podívanou uhrane ale naopak běžnýmu divákovi(nejspíš) absolutně nic neřekne. ()
Trochu sa to vo mne bije. Na jednej strane originálne nápady a skvelý vizuál, na druhej by aj polovičná stopáž bola prehnaná. Asi dám vyššie hodnotenie (za filmové kvality), aj keď som odpočítaval čas do konca. ()
Brutálna podivnosť! Film plný škaredých ľudí! Okrem hrdinky, teda! Hlavný hrdina nesympatický brutálne! ()
November je čisté vizuálne obžerstvo a asi ním aj zostane pre drvivú väčšinu divákov. Výnimku by mali tvoriť insideri, ktorí zrejme tejto estónskej mytológii rozumejú. Našťastie sa príbeh postupne vykryštalizuje a divák nemá dojem, že sa pozerá iba na nesúvislý rad krásnych obrazov, ale dlho ho mať bude. Treba však dať Novembru šancu a vydržať, on sa odmení. Napadá ma kacírska myšlienka, či Sarnet nejako na diaľku nespolupracuje s Eggertom, alebo si navzájom nekradnú nápady. No a Vláčil tu už spomínaný bol, toto je ale čisté fantasy. Kto film videl, asi chápe, že v Lotyšsku si asi veľkú popularitu nezíska... :) Alebo to bola poznámka smerom k Litve, už neviem. ()
Přehlídka bizarností, odehrávající se ve fiktivním pohanském světě založeném na estonských mýtech. Je to krásně černobíle natočené, neskutečně nápadité a rozhodně originální, ale všechny ty úžasné nápady (švankmajerovsky vyhlížející bytosti složené ze starého nářadí, hlavní hrdinka - vlkodlak, náměsíčná hraběnka, vyplivování hostií, absurdní boj vesničanů s morem, nápoje lásky umíchané z výkalů, poetické rozhovory se sněhulákem, pochody mrtvých i všechno ostatní) je bohužel přítomno jen v podobě izolovaných podivností, co maximálně doutvářejí atmosféru magicky realistického prostředí, ale pro děj žádný význam nemají. Příběh o zamilované holce, jejíž milý se zakouká do jiné, je pak už jen torzem, na němž z těch výše zmíněných ujetě fantazijních přívěšků nedrží pořádně ani jeden, a celé se to tím pádem poněkud rozpadá. Nicméně pokud by organizátoři festivalu Weird Europe (Divná Evropa) hledali vhodné adepty na zařazení do programu, tak Listopad je jasná volba. ()
Prvních pár minut jsem na to zíral docela nechápavě, ale pak mne tahle estonská baladická podívaná zcela uhranula. Nádherná kamera, výborná výprava a kostýmy, k tomu střet pohanských i křesťanských motivů a fantastická stvoření. Nakonec mne docela překvapil pohled na hodinky. Ani mě nenapadlo, že to byly skoro dvě hodiny. Klidně bych si dal i víc... (90%) ()
Komentář z filmu jak vyzrát na mor mluví za vše.... Natáhněte si kalhoty přes hlavu aby si mor myslel že máme dve zadnice a to ho zmate je jeden z těch publikovatelnějších... A návod jak namíchat elixír lásky nejen že uslyšíte, ale i uvidíte... ()
To jsou mi věci. Právě jsem viděl jednoznačně umělecký snímek; to já poznám, bo byl černobílý, a přestože chvílemi vítězila forma nad obsahem, nemohl jsem jít pod čtyři kousky, protože mě fascinovalo, jak mocně ovlivnil František Vláčil estonsko- nizozemsko- polskou filmografii. Tohle byl místy opravdu notný bizárek, díky kterému jsem si oblíbil kraty (až na toho ukecaného světoběžníka), naučil jsem se, jak bojovat s morem i jak veskrze levně vyrobit pokrm lásky (i když to bych raději co možná nejrychleji zapomněl). Když jsem si v žánru snímku přečetl: Drama / Fantasy / Romantický, propadl jsem beznaději, ale ukázalo se, že jsem se ošklivě mýlil. Zdejší romantika byla tak trochu jiná stejně jako celý film, v jehož průběhu jsem se vyděsil, že se mi mezi ranní léky připletlo něco navíc, ale pak jsem si uvědomil, že si krevní oběh vylepšil spíše scénárista a režisér. A ještě na tom oba hezky ušetřili:-) Byla to fakt veskrze zvláštní záležitost, kterou bych nedokázal s čistým svědomím nikomu doporučit, mě ale překvapivě hodně bavila nejen díky skvělé atmosféře lesů se stromy ohlodanými hladovými vesničany. / Poučení: Chceš-li obelstít Ďábla, buď inovativní. ()