• dr.fish
    ****

    Já dávám čtyři hvězdičky. Je to proto, že film nádherně popisuje, jaký byl komunismus hnus. Lidi se zabývali takovýma hovadinama, kvůli samý politice nemohli ani normálně pracovat. Každou chvíli člověka mohl zlikvidovat nějaký pisálek, co se na něj vyspal a napsal pár blábolů do Vojenských rozhledů. Z toho strachu všichni zblbli, jelikož vlastně nevěděli co jinýho dělat. Doba se vymkla z kloubů. I když je film strašně naivní, svět se jako vždy dělí jen na špatné a dobré, dobro nakonec zvítězí a kluci si v zákopech láskyplně pohlédnou do očí, jako ilustrace doby je to to pravé ořechové. A ta nadsázka tam je, já ji cítil...70%(13.7.2011)

  • sportovec
    ***

    Není od věci poslechnout si k tomuto filmu komentář Pavla Kohouta. Pohyb mezi trochu přirozenější agitkou a snahou o věcné uchopení skutečné tváře tehdejší armády odráží nejen tehdejší stav autorovy mysli, ale i obraz společnosti, která začínala procítat z budovatelské šalby padesátých let. NOCI patří k filmům, jež byly východiskem bouřlivé expanze naší národní kinematografie hraného filmu šedesátých let. Východiskem, které si i dnes uchovává jistou, byť značně podmínečnou působivost a osobitost.(8.5.2011)

  • honz
    ****

    Film má jednoduchou zápletku: mladý poručík Zábrana jednoho večera potají opustí kasárna a navštíví svou těhotnou ženu v porodnici. Nestihne však noční vlak zpět, vrací se až druhý den, kdy o jeho útěku už ví major Cibulka (Václav Lohniský) a chce Zábranu poslat před soud. Plukovník Sova (Ladislav Pešek) má však k vzniklé situaci spíše lidský přístup, a tak nakonec je neoblíbený major Cibulka převelen do zásobování "ke konzervám"... Zářijové noci jsou natočeny již v době jistého uvolnění, než jaká byla za "Kultu osobnosti". V kritickém pohledu na armádu není snímek ničím výjimečný, jeho největší předností je skvělé herecké obsazení.(28.11.2011)

  • fragre
    **

    No, dnes spíše překvapí, že ten film mohl být brán jako kontroverzní, když jednomu připadá jako jasná propaganda. Klidně by mohl být natočen v letech osmdesátých, byť by ty herecké výkony nebyly takové jako zde. Tedy, zvláště páně Peškův pohádkový dědeček v plukovnické uniformě je pitomost kardinální. Ale v jednom je ten film opravdu působivý, dokázal přivolat hejno nepříjemných vzpomínek. Je mi jen líto Václava Lohniského, který konečně dostal hlavní roli, ale v takovém šlaku. Přitom rolí Michala v povídce Anděla ve filmu Touha dokázal, že na dramatické role potenciál má.(21.5.2017)

  • Marthos
    ***

    Závan politického uvolnění po dlouhých a neprostupných letech stalinské diktatury vyprovokoval řadu příslušníků nastupující mladé a střední generace k prvním dotekům kritiky totalitárního systému (o rok později přichází do kin například Krškovo důlní drama Zde jsou lvi nebo Kadárova a Klosova sžíravá satira Tři přání); je nutné připomenout, že toto nadechnutí znamenalo nepochybně kvalitativní vzestup hrané produkce. Jakési mravní vykoupení, učiněné autorem námětu a spoluautorem scénáře Pavlem Kohoutem za předchozími léty nadšených svazáckých aktivit, je tnutím do živého. Otevřená demonstrace rozkladu armádního sektoru se poměrně průlomově vydává na tenký led, jaký představuje klíčový konflikt mezi jednotlivými příslušníky, zmítajících se mezi pravdou a povinností, závěrečný moment ovšem celek snižuje na úroveň psa, který sice štěká, ale nekouše. Na druhou stranu je film přínosný minimálně v poskytnutí příležitosti celé plejádě jmen tehdy nastupující herecké generace, doslova překypující hvězdnou velikostí každého z nich (Lohniský, Brodský, Remunda, Vala, Sovák, Bláha, Menšík, Řehoř, Tomášová). Nicméně pravá podstata věci zůstala kdesi v dáli a dnes je Jasného snímek cenný pouze v kontextu doby, která zatím s opatrnými nadějemi vzhlížela do budoucna.(7.11.2010)

  • - Film byl po svém uvedení na banskobystrickém festivalu v roce 1959 podroben kritice a na několik let stažen z distribuce. Vytýkal se mu negativismus a "zkreslený pohled na socialistickou současnost". Stejně tak dopadly další filmy jako například Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Zpět do kin byly zakázané filmy uváděny až s politickým uvolněním po roce 1962. (Stegman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace