Doba nevěrná

Na Dobu nevěrnou jsem si na Letní filmové škole vystál frontu zejména ze tří důvodů: 1) Mám rád divadelní hry Marka O´Rowea, hry napsané v té nejlepší irské tradici - drsně poetické a brutálně vtipné. 2) Zbožňuji Dublin. 3) Zbožňuji Andrewa Scotta. Nakonec to dopadlo tak, že ani v jednom ze tří bodů jsem nebyl tak docela uspokojen. Z Dublinu nevidíme takřka nic, jen obýváky, kuchyně, ložnice... Andrew Scott, ač je jeho postava zásadní, hraje zde spíše druhé housle. A místo černé irské komedie á la Martin McDonagh tu máme úplně typické komorní drama o manželském trojúhelníku, jakých jsme kdysi dávno sledovali bezpočet na Hallmarku. Kdovíjakých nových filmařských postupů a nápadů se tedy nedočkáme, většinu času jen někdo s někým sedí u stolu a povídá si. Ale přesto, že jsem dostal něco jiného, než jsem očekával, zklamaný jsem nebyl. Herci jsou výborní, scénář nikde neskřípe a představuje příběh opravdu "jako ze života". Celé je to velmi chladné, jako by se O´Rowe dovnitř mezilidských vztahů podíval chirurgickým skalpelem a zjistil, že skutečná láska neexistuje. Vtipné bylo, že na film se mnou šla kamarádka, která miluje Cilliana Murphyho. Když mělo dojít na erotické scény, natěšeně se předklonila, ale pak už jenom zapadala hlouběji a hlouběji do sedačky. Po skončení mi říká, že se jí to líbilo, ale kdyby měla hodnotit jen erotické scény, dává odpad! No jistě, protože The Deliquent Season je film anti-erotický a anti-romantický. V podstatě velmi chladný a hořký. Ale taky přesný a pozoruhodný. (19.08.2018)

Tak teď zcela upřímně nevím, já žádné romantické drama neodkoukala, viděla jsem ledově mrazivou rodinnou záležitost a po pravdě se mi za mák nezamlouvalo, na co se to dívám.. Tedy takhle.. herci výborní, způsob vyprávění zajímavý, střih ještě zajímavější, jemný hudební podmaz skvělý.. Nicméně to, s jakou lehkostí se tu navazují nové vztahy, jak se tu bez výčitek svědomí a ve vteřině vztahy ukončují, jak i smrt nejbližší osoby je téměř přehlédnuta mrknutím oka, mi tak nějak vyrazilo dech a vzalo vítr z plachet.. (28.06.2021)

Je toho (na mě) jaksi moc: poměrně neúprosný film, do rána nepříjemný sen, komentář JitkyCardové a k tomu ještě Kreutzerova sonáta (čtu intenzivně, na bytě mám ruské nájemníky). A tak nevím odkud začít, nebo úplně odněkud jinud. nebo vůbec ne. Začnuu od názvu, jehož překlad do češtiny se mi tradičně nelíbí. Slovo "delikvent" bude nejlépe chápat v jeho nejobecnějším významu, tedy "ten, kdo se nějak provinil", tedy "období nepravosti". Od obhajob kriminálníků se naši delikventi příliš nelíší: "všechno se to stalo, aniž by si to uvědomovali, jakoby ve snu, najednou to tu bylo, jakási nepříčetnst, spadlo to z nebe". Ovšem všechno se to dalo předpokládat. Takhle to chodí v manželství (Tolstoj; absenci hlavního motivu, žárlivosti, není třeba litovat), až do tohoto stavu se manželství dostalo nyní (bezkrevnost, laxní postoje, nepevnost životních cílů, zde více komentář JC, včetně objasnění závěru: ona by chtěla (po čase) zase, on (už zase) ne.) (22.03.2020)

City většinou všechno zkomplikují. I naše vztahy, jak ukazuje Mark O'Rowe. Pomalé tempo, civilní herectví a minimum efektů dělají z filmu The Delinquent Season nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět snad každý. Ač Cilliana Murphyho nemám moc ráda, tady byl výborný - zejména ve druhé polovině filmu, kdy se začínají objevovat bouřlivější emoce. (06.09.2019)

Dva manželské páry, čtyři děti, jedna nemoc, jedna nevěra. Komorní vztahové drama, kterak křehké je nejen manželské štěstí. „Začne“ to poznámkou u večeře, podrážděnou reakcí a o nějakou dobu později i uhozením manželky. Ta najde pochopení u druhého páru. A vzápětí i něco víc. Postavy jsou si vědomé potíží, které jejich činy můžou a budou znamenat, přesto do nich hlouběji propadají. Dialogy jsou úžasně prosté, místy solidně opsané ze života, pečlivě pozorující kamera se při zabírání svých postav málokdy pohne. Irský scenárista a dramatik (a debutující režisér) Mark O’Rowe si dá nejprve práci, aby si nás postavy získaly, aby je následně pomaličku zbavoval sympatií, mimo jiné i proto, že odmítají výzvy k překonávání životních překážek. Jeden se ukáže jako zbabělec, ač se dozví důležitou informaci, zatímco ona zoufale touží po laskavosti, které se jí od druhého nedostává. Přišlo mi, že pánové Cillian Murphy a Andrew Scott (kněz k nakousnutí z britské Potvory) své postavy uchopili jistěji a zajímavěji než dámy. (26.02.2023)