Hoard - collect - file - index - catalog - preserve - amass - index ~ Představte si ten nejlepší koncert, do toho vmíchejte to nejlepší z Progressive Rocku, umocněte bezbřehou genialitou Stevena Wilsona, a tím se přiblížíte k úžasnému levelu tohoto hudebního mistrovství. Samotný cover v tak mocných barvách již zcela jistě zaručuje jedinečný prožitek a jaký! Nejlepší na tomhle všem je, že se na to dá dívat a vše poslouchat stále dokola bez sebemenší známky poklesu v míře radosti. Slzy radosti stékají po tvářích zcela přirozeně, strnulé omámení vším tím, co generuje stage, jest taktéž v naprostém chaosu. Takhle totiž vypadá a zní geniální tracklist, snad jen Significant Other by se tam ještě mohl vměstnat, nicméně tento track sám o sobě je stejně zřídkakdy slyšen živě. Vše otvírá intro a ne tak ledajaké, předtím než zazní první skladba ze sólové produkce mistra Wilsona, rozezní Metropólitan divadlo zkrácená verze 'Citadel', což pochází z Mého nejoblíbenějšího alba od Bass Communion (což je samozřejmě taktéž dílem Stevena Wilsona). Pak už dojde na regulérní song - No Twilight Within the Courts of the Sun, jež odkazuje na legendární skupinu King Crimson a paradoxně je to jediný song, jenž zazní a líbí se Mi více ve studiové verzi; ne o moc, o trochu, každopádně všechno další je zcela bez diskuze. Nejvíce prostoru je věnované obsahu alba Grace for Drowning, dostane se však i na další poklady z Insurgentes a za půlkou koncertu je zde uvedená aj premiéra skladby Luminol z tehdy ještě nevydaného alba The Raven That Refused to Sing. Celou dobu je též promítána projekce k jednotlivým trackům, často ve formě plnohodnotného klipu, což výtečně dokresluje božskou atmosféru v sále. Samotný Wilson je ve své věčně nejlepší hudební formě a to aj pěvecké a již tradičně opět bos, obklopen celou řadou neméně úžasných hudebníků, vskutku jeden lepší jak druhý - fantastické! Všichni takto společně směřují k absolutnímu vrcholu koncertu, k Raider II, který nejen že trvá celou věčnost, ale směle ho řadím i mezi top 5 songs, jež jsem během života slyšel. Prostě kompozice jako z jiného světa, gradace jak z jiné dimenze, zvuk jak z jiného vesmíru. Následně po kratičké pauze přicháží už encore v podobě titulní Get All You Deserve, která to celé úplně rozbije a dopřeje posluchačům další perfektní soundgasm; a dojde i na masku! Poté již jen outro, leč tak skvěle situované, že sledujeme vyprazdňování celého divadla v pozadí, do toho nějaké titulky a především, do všeho hraje 'Litany 2-923-0402' od Bass Communion, což jest tak výborná volba, až to ani nejde slovy popsat. Pokud vám tedy někdo bude říkat, že viděl nejlepší živák, tak jej neprodleně nasměrujte ke Get All You Deserve, protože nic dokonalejšího (kromě absolutního P.U.L.S.E.) prozatím nebylo vydáno. Jestli vám i přesto bude pravit opak, tak je to s velkou pravděpodobností retardovaný jedinec, umořený smysluplně v hudební břečce, kterou si nechá vtékat přímo do všemožných otvorů v jeho nepříliš fungující hlavě. ∞ Rain, come down, and fall forever. Drain, the dirt, into the wasteland.
()
(méně)(více)
Hoard - collect - file - index - catalog - preserve - amass - index ~ Představte si ten nejlepší koncert, do toho vmíchejte to nejlepší z Progressive Rocku, umocněte bezbřehou genialitou Stevena Wilsona, a tím se přiblížíte k úžasnému levelu tohoto hudebního mistrovství. Samotný cover v tak mocných barvách již zcela jistě zaručuje jedinečný prožitek a jaký! Nejlepší na tomhle všem je, že se na to dá dívat a vše poslouchat stále dokola bez sebemenší známky poklesu v míře radosti. Slzy radosti stékají po tvářích zcela přirozeně, strnulé omámení vším tím, co generuje stage, jest taktéž v naprostém chaosu. Takhle totiž vypadá a zní geniální tracklist, snad jen Significant Other by se tam ještě mohl vměstnat, nicméně tento track sám o sobě je stejně zřídkakdy slyšen živě. Vše otvírá intro a ne tak ledajaké, předtím než zazní první skladba ze sólové produkce mistra Wilsona, rozezní Metropólitan divadlo zkrácená verze 'Citadel', což pochází z Mého nejoblíbenějšího alba od Bass Communion (což je samozřejmě taktéž dílem Stevena Wilsona). Pak už dojde na regulérní song - No Twilight Within the Courts of the Sun, jež odkazuje na legendární skupinu King Crimson a paradoxně je to jediný song, jenž zazní a líbí se Mi více ve studiové verzi; ne o moc, o trochu, každopádně všechno další je zcela bez diskuze. Nejvíce prostoru je věnované obsahu alba Grace for Drowning, dostane se však i na další poklady z Insurgentes a za půlkou koncertu je zde uvedená aj premiéra skladby Luminol z tehdy ještě nevydaného alba The Raven That Refused to Sing. Celou dobu je též promítána projekce k jednotlivým trackům, často ve formě plnohodnotného klipu, což výtečně dokresluje božskou atmosféru v sále. Samotný Wilson je ve své věčně nejlepší hudební formě a to aj pěvecké a již tradičně opět bos, obklopen celou řadou neméně úžasných hudebníků, vskutku jeden lepší jak druhý - fantastické! Všichni takto společně směřují k absolutnímu vrcholu koncertu, k Raider II, který nejen že trvá celou věčnost, ale směle ho řadím i mezi top 5 songs, jež jsem během života slyšel. Prostě kompozice jako z jiného světa, gradace jak z jiné dimenze, zvuk jak z jiného vesmíru. Následně po kratičké pauze přicháží už encore v podobě titulní Get All You Deserve, která to celé úplně rozbije a dopřeje posluchačům další perfektní soundgasm; a dojde i na masku! Poté již jen outro, leč tak skvěle situované, že sledujeme vyprazdňování celého divadla v pozadí, do toho nějaké titulky a především, do všeho hraje 'Litany 2-923-0402' od Bass Communion, což jest tak výborná volba, až to ani nejde slovy popsat. Pokud vám tedy někdo bude říkat, že viděl nejlepší živák, tak jej neprodleně nasměrujte ke Get All You Deserve, protože nic dokonalejšího (kromě absolutního P.U.L.S.E.) prozatím nebylo vydáno. Jestli vám i přesto bude pravit opak, tak je to s velkou pravděpodobností retardovaný jedinec, umořený smysluplně v hudební břečce, kterou si nechá vtékat přímo do všemožných otvorů v jeho nepříliš fungující hlavě. ∞ Rain, come down, and fall forever. Drain, the dirt, into the wasteland. () (méně) (více)