Koridor bessmertija
Convoy 48
Režie:
Fjodor PopovScénář:
Fjodor PopovKamera:
Maxim ŠinkorenkoHudba:
Andrej GolovinHrají:
Arťom Alexejev, Anastasija Cibizova, Světlana Smirnova-Kacagadžijeva, Darja Ekamasova, Igor Jasulovič, Alexandr Jacenko, Anatolij Gorjačev (více)Obsahy(2)
Leningradská stredoškoláčka Máša Jabločkina, ktorá zázrakom prežila zimu, trpiaca chladom a hladom, nastúpila do kurzov rušňovodičov. Napriek zaneprázdnenosti s naliehavými problémami, ktorým musela čeliť, sa vrhla do štúdia. Vysporiadala sa s tým dobre. Zamestnala sa pri výstavbe najväčšej magistrály spájajúcej obliehané mesto s „veľkou krajinou“. Tu bola zaradená do rezervy NKPS, kde práve títo ľudia boli v zornom poli nacistov a riskovali svoje životy tým, že zásobovali Leningrad jedlom a vojenskými zásobami. Po obdržaní osobitnej žiadosti od najvyššieho vedenia sa Máša púšťa naplno do práce. Bývala študentka sa nebála zomrieť pre dobro svojej vlasti a dychtila po plnení náročných úloh. Divákom je predstavený príbeh o hrdinských činoch ľudí, ktorí žili vo vojnových rokoch, bez ohľadu na pohlavie, vek a povolanie, kde sa každý snažil vytlačiť fašistických útočníkov zo svojej rodnej zeme. (dadypet)
(více)Recenze (14)
Zajímalo by mě, jestli je film takhle "emocionální", protože to prostě konvenuje s mainstreamovým způsobem vnímání hrdinství, tzn. režisér by byl "jen" standardní kýčař, a nebo jestli v tom mám hledat nějaké další, skryté, smysly. ()
Ruské válečné filmy jsou až na vyjímky tradičně plné patosu, vlastenectví a gerojství. A v současných filmech je ho tam paradoxně o tolik více o kolik méně byl za války ceněn v Rusku lidský život. Na jednu stranu to neodsuzuji. Jednak to skutečně někdy byly příklady až neskutečného sebeobětování a hrdinství co vedly k porážce Němců v širých ruských pláních a divokých lesích. A taky jim závidím, že stále točí filmy doslova mocně rozdmýchávající národní hrdost, vlastenectví, pýchut na své dějiny a dědy, kteří v té válce bojovali. U nás se točí Krajiny ve stínu, Bambušek chystá očistný film Lidi krve... Prostě další z filmů jak zlí Češi mlátili hodné Němce. V tomhle bychom si z Rusů měli vzít příklad a možná bychom byli na tom s národní hrdostí o trochu dále než jsme. Jenže ten patos nesmí z těch filmů zase až moc cákat a to je problém řady ruských filmů válečných zejména. Svým námětem snímek rozhodně zaujal, protože se divák podívá k dalším důležitým tahounům války v podobě čet zásobovacích vlaků vezoucích nezbytné zásoby bojujícím jednotkám i hladovějícím městům. Že Němci nebyli blbí a zásobování logicky přerušovali všemi dostupnými prostředky je jasné a tak asi služba u dráhy na této trati nebyl žádný med. Bohužel mně to běhání po lese a ježdění tam a zpět ke konci už začínalo trochu nudit. Německý obrněný vlak stojí celý film na jednom místě a i když se o něm ví, je problém ho zničit. Do toho vagón sirotků, tajná zbraň, skoro už jen chybělo aby vlak vezl i slona pro ZOO. Je to škoda, být film více válečným přisypal bych jednu rudou hvězdu navíc. Takto je to jen za 3 polena do kotle. * * * ()
Film pry stal 200 milionu rublu. Na valecny film v nem vystupuje naduroda zen.Mozna kdyby se o tretinu zkratil,pusobil by sevreneji.Navic jsem mel cely film pocit, je vse je stale hodne hekticke jak v nejake firme pred uzaverkou.A nebyl jsem ani zvedavy,jak to dopadne. ()
Vůbec to není zlé (přestože občas nepřehledné). Asi je podstatné s jakými představami na to kdo jde, ale kdo ví, že na začátku roku 1943, za blokády Leningradu, stavěly ženy od 14. let (“dívky s copánky”) železnici, která pomohla městu přežít a kterou Němci v úzkém koridoru odstřelovali, jak mohli, neměl by být sklamán. Samozřejmě to není dokonalé, ale postavy vychází ze skutečných charakterů a nálada odpovídá. V pondělí jsem se vrátil z Petrohradu, stále jsem trochu naladěný na ruskou notu a filmu celkem rozumím. ■ Režisér se vyjádřil: “Víte, jaký je rozdíl mezi současným Petrohradem a Leningradem v čase obležení? Ticho.” ()
Železniční příběh byl v celku v pohodě i co se herců týče, ale akce málo a nebo už že slabšího soudku, což je škoda jinak v pohodě. ()
Opäť sa začínajú objavovať filmy z 2. svetovej vojny ale aj z veľkej vlasteneckej (ruský názov východného frontu), ale bez zbytočného pátosu a historický úplne presné, objavujú sa však aj filmy hororové ale aj paródie. Takže sledujeme vojnovú drámu, ale musíme si zvyknúť na to, že v tomto filme namiesto tankov hrajú prím lokomotívy. Ale o činnosti, osudoch a hrdinstve rušňovodičov v dobe vojny som doposiaľ nevedel takmer nič. A práve tento film sa snaží túto prázdnotu vyplniť. Historický predobraz filmu. Blokáda Leningradu trvala od 8.9.1941, ale v roku 1943 bola v Leningrade (Petrohrad alebo Sankt-Peterburg) situácia katastrofálna a tak Červená armáda operáciou Iskra uvoľnila blokádu Leningradu. Operácia vedená od 12.1.1943 Leningradským frontom (generál L.A.Govorov) a Volchovským frontom (generál Mereckov) a 18.1.1943 sa podarilo uvoľniť 8 až 10 kilometrový koridor pri južnom pobreží Ladožského jazera. Týmto úsekom v priebehu 17 dní bola postavená dočasná železničná trať Poľana – Šlisselburg známa ako Cesta víťazstva kadiaľ sa evakuovali ľudia a zásoboval sa Leningrad jedlom, výzbrojou a muníciou. A o tom je tento výborný film. V ňom ešte aj jednotky NKVD vyzerali úplne prijateľne, nie ako krvilačné šelmy. Vo filme je rozhodujúca stránka historická a overené fakty sú pravdivé, respektíve primeranosť opisovaného stavu je pravdepodobná. A keďže je taký stav dokážem aj prehliadnuť samotnú kvalitu prevedenia filmu, ktorý má všetko. Lásku (prejavovanú v sovietskej cudnosti), skutočné priateľstvo, vzájomnú pomoc, hrdinstvo ale aj zradu. ()
Ďalší hrdinský epos na ruský spôsob. Tento krát aspoň nie priamo z vojnového frontu, ale z atraktívneho prostredia železnice, ktorá vyrástla behom pár dní (kiežby sa tak rýchlo budovali železnice aj dnes). Po obsahovej stránke to bolo zaujímavé, dokonca aj vizuál bol vcelku vydarený, ale mám pocit (a isto nie len ja), že celý film pôsobil až prehnane monotónne. V podstate to bola stále dokola tá istá pesnička, akurát občas nejaký ten remix. Dialógy, ktoré to mohli aspoň trochu zachrániť od monotónnosti, boli bohužiaľ tiež chabé. Osobne som veril vo väčší filmový zážitok, očakávania to nesplnilo, ale aspoň za ten vizuál, námet, postavy a čiastočne obsah = 3*. ()
nechápem, prečo sa rusi v roku 2019 vrátili k akýmto hektickým až patetickým vojnovým filmom toto nerobil ani Ozerov. ()
Jak už je na východě zvykem, výprava a triky jsou perfektní. Prostě jim věříte že jde o 70 let starý film... včetně těch řečí, díky kterým je film prakticky nekoukatelný. Ony se totiž vedou POŘÁD a na to o jak zajímavou látku jde, se tam zase tak moc neděje (respektive děje, ale neumí to poutavě prodat). ()
Ruský válečný film poukazující na další hrdinskou událost v době blokády Leningradu. Tím byla stavba Šlisselburgské železniční tratě a následně tajné převážení proviantu a zbraní. To všechno bez ohledu na fakt, že bylo dané místo neustále v dostřelu německého dělostřelectva. Snímek je poměrně zdařilý v plynulosti, jednoduchosti, dramatizaci a emočních sekvencích. Kazí to jen poněkud krkolomný scénář, hlavně co se týče logiky. Například pod dělostřeleckou palbou byla už stavba tratě. A to se německá armáda na víc nezmohla? Lidí sice bylo na stavbě jak mravenců v mraveništi a trať rozhodně nebyla postavena za den, takže co bránilo německé armádě, aby stavbu nějakou jednotkou přepadlo, když dělostřelecké ostřelování nepřinášelo výsledky? To a mnoho dalšího se bohužel nedozvíme. A další věc. Sice je jiná doba, ale tvrdý stalinismus by určitě vynechán být neměl. Ani soudružské oslovování se nijak nepoužívá. A oslovování nadřízeného důstojníka pouhým slovem ´veliteli´ v sovětské armádě? No, to snad ne? A ve scéně, kde se objeví členové NKVD dožadující se vagónu se zbraněmi bez ohledu na dětské oběti, je už skutečně pohádka. Kdyby se Stalin dozvěděl, že se zmohli jen na výhrůžky a nikoho pro výstrahu po neuposlechnutí rozkazu nezastřelili, okamžitě by vydal rozkaz k jejich popravě. Sice se nejedná úplně o věrný historický film, ale takovéto věci by prostě i tak měly být zachovány. Přidaná romance je už jen vlivem současné filmové módy. Romance prostě chybět nesmí. Po technické stránce je jinak snímek opravdu chvályhodný. Hollywoodský styl je v tom znát hodně. Pro Rusko další snímek o Velké vlastenecké válce, pro nás obyčejný válečný film, který sice nezklame, ale nad zmíněnou logikou raději nepřemýšlet. ()
Na Rusov veľmi slabý odvar ani dráma ani vojnový film len také polietavanie vo vlaku. Možno ako trenažer pre rušňovodiča by to ušlo. ()
Možná, kdybych byl nadšený mašinkář a nebo strojvůdce erotoman, byl bych z tohoto filmu nadšenej, ale pro mě tímto válečným směrem koleje rozhodně nevedou... Jediná silnější pasáž je obsažena v prvních 20 minutách, kde se moc nekecá, pěkně to bouchá a vše podtrhne nádherný letecký souboj Lavočkina se stodevítkou, jež je zakončen brilantním ubitím německého pilota lopatou, kterou se ohání zdatné ruské selky. Zbytek filmu je pak už jen o přikládání uhlí, kterého se vzhledem k délce snímku muselo spálit opravdu požehnaně. ()
Odhliadnuc od technických nezrovnalostí a niektorých postáv, film ukazuje zaujímavú, dosiaľ nezdokumentovanú časť 2.svetovej vojny. Odkaz je ale jednoznačný - ak sa budeme hrať zo svojou slobodou a veriť jednoduchým až naivným riešeniam, takto to nakoniec dopadne. Zlo, nekonečná bolesť a utrpenie nás všetkých bez rozdielu. Vojna nemá víťaza... Za mňa priemer, čakal som trošku viac, zaujala originálna hudba. ()
Soudruzi, na to se nedá koukat. Vlastně asi jen soudruzi na to koukat zvládnou. Další "Klub přátel sovětského filmu". To je jak za CCCP. Co to je? Proč tohle točí? Snažil jsem se, ale 20 minut bohatě stačilo a i tak mám pocit, že jsem asi masochista.. Možná jen pro milovníky parních lokomotiv. ()