Koridor života

Ruský válečný film poukazující na další hrdinskou událost v době blokády Leningradu. Tím byla stavba Šlisselburgské železniční tratě a následně tajné převážení proviantu a zbraní. To všechno bez ohledu na fakt, že bylo dané místo neustále v dostřelu německého dělostřelectva. Snímek je poměrně zdařilý v plynulosti, jednoduchosti, dramatizaci a emočních sekvencích. Kazí to jen poněkud krkolomný scénář, hlavně co se týče logiky. Například pod dělostřeleckou palbou byla už stavba tratě. A to se německá armáda na víc nezmohla? Lidí sice bylo na stavbě jak mravenců v mraveništi a  trať rozhodně nebyla postavena za den, takže co bránilo německé armádě, aby stavbu nějakou jednotkou přepadlo, když dělostřelecké ostřelování nepřinášelo výsledky? To a mnoho dalšího se bohužel nedozvíme. A další věc. Sice je jiná doba, ale tvrdý stalinismus by určitě vynechán být neměl. Ani soudružské oslovování se nijak nepoužívá. A oslovování nadřízeného důstojníka pouhým slovem ´veliteli´ v sovětské armádě? No, to snad ne? A ve scéně, kde se objeví členové NKVD dožadující se vagónu se zbraněmi bez ohledu na dětské oběti, je už skutečně pohádka. Kdyby se Stalin dozvěděl, že se zmohli jen na výhrůžky a nikoho pro výstrahu po neuposlechnutí rozkazu nezastřelili, okamžitě by vydal rozkaz k jejich popravě. Sice se nejedná úplně o věrný historický film, ale takovéto věci by prostě i tak měly být zachovány. Přidaná romance je už jen vlivem současné filmové módy. Romance prostě chybět nesmí. Po technické stránce je jinak snímek opravdu chvályhodný. Hollywoodský styl je v tom znát hodně. Pro Rusko další snímek o Velké vlastenecké válce, pro nás obyčejný válečný film, který sice nezklame, ale nad zmíněnou logikou raději nepřemýšlet. (04.10.2021)

Jak už je na východě zvykem, výprava a triky jsou perfektní. Prostě jim věříte že jde o 70 let starý film... včetně těch řečí, díky kterým je film prakticky nekoukatelný. Ony se totiž vedou POŘÁD a na to o jak zajímavou látku jde, se tam zase tak moc neděje (respektive děje, ale neumí to poutavě prodat). (10.01.2020)

Opäť sa začínajú objavovať filmy z 2. svetovej vojny ale aj z veľkej vlasteneckej (ruský názov východného frontu), ale bez zbytočného pátosu a historický úplne presné, objavujú sa však aj filmy hororové ale aj paródie. Takže sledujeme vojnovú drámu, ale musíme si zvyknúť na to, že v tomto filme namiesto tankov hrajú prím lokomotívy. Ale o činnosti, osudoch a hrdinstve rušňovodičov v dobe vojny som doposiaľ nevedel takmer nič. A práve tento film sa snaží túto prázdnotu vyplniť. Historický predobraz filmu. Blokáda Leningradu trvala od 8.9.1941, ale v roku 1943 bola v Leningrade (Petrohrad alebo Sankt-Peterburg) situácia katastrofálna a tak Červená armáda operáciou Iskra uvoľnila blokádu Leningradu. Operácia vedená od 12.1.1943 Leningradským frontom (generál L.A.Govorov) a Volchovským frontom (generál Mereckov) a 18.1.1943 sa podarilo uvoľniť 8 až 10 kilometrový koridor pri južnom pobreží Ladožského jazera. Týmto úsekom v priebehu 17 dní bola postavená dočasná železničná trať Poľana – Šlisselburg známa ako Cesta víťazstva kadiaľ sa evakuovali ľudia a zásoboval sa Leningrad jedlom, výzbrojou a muníciou. A o tom je tento výborný film. V ňom ešte aj jednotky NKVD vyzerali úplne prijateľne, nie ako krvilačné šelmy. Vo filme je rozhodujúca stránka historická a overené fakty sú pravdivé, respektíve primeranosť opisovaného stavu je pravdepodobná. A keďže je taký stav dokážem aj prehliadnuť samotnú kvalitu prevedenia filmu, ktorý má všetko. Lásku (prejavovanú v sovietskej cudnosti), skutočné priateľstvo, vzájomnú pomoc, hrdinstvo ale aj zradu. (04.11.2019)

Možná, kdybych byl nadšený mašinkář a nebo strojvůdce erotoman, byl bych z tohoto filmu nadšenej, ale pro mě tímto válečným směrem koleje rozhodně nevedou... Jediná silnější pasáž je obsažena v prvních 20 minutách, kde se moc nekecá, pěkně to bouchá a vše podtrhne nádherný letecký souboj Lavočkina se stodevítkou, jež je zakončen brilantním ubitím německého pilota lopatou, kterou se ohání zdatné ruské selky. Zbytek filmu je pak už jen o přikládání uhlí, kterého se vzhledem k délce snímku muselo spálit opravdu požehnaně. (22.10.2019)

Ruské válečné filmy jsou až na vyjímky tradičně plné patosu, vlastenectví a gerojství. A v současných filmech je ho tam paradoxně o tolik více o kolik méně byl za války ceněn v Rusku lidský život. Na jednu stranu to neodsuzuji. Jednak to skutečně někdy byly příklady až neskutečného sebeobětování a hrdinství co vedly k porážce Němců v širých ruských pláních a divokých lesích. A taky jim závidím, že stále točí filmy doslova mocně rozdmýchávající národní hrdost, vlastenectví, pýchut na své dějiny a dědy, kteří v té válce bojovali. U nás se točí Krajiny ve stínu, Bambušek chystá očistný film Lidi krve... Prostě další z filmů jak zlí Češi mlátili hodné Němce. V tomhle bychom si z Rusů měli vzít příklad a možná bychom byli na tom s národní hrdostí o trochu dále než jsme. Jenže ten patos nesmí z těch filmů zase až moc cákat a to je problém řady ruských filmů válečných zejména. Svým námětem snímek rozhodně zaujal, protože se divák podívá k dalším důležitým tahounům války v podobě čet zásobovacích vlaků vezoucích nezbytné zásoby bojujícím jednotkám i hladovějícím městům. Že Němci nebyli blbí a zásobování logicky přerušovali všemi dostupnými prostředky je jasné a tak asi služba u dráhy na této trati nebyl žádný med. Bohužel mně to běhání po lese a ježdění tam a zpět ke konci už začínalo trochu nudit. Německý obrněný vlak stojí celý film na jednom místě a i když se o něm ví, je problém ho zničit. Do toho vagón sirotků, tajná zbraň, skoro už jen chybělo aby vlak vezl i slona pro ZOO. Je to škoda, být film více válečným přisypal bych jednu rudou hvězdu navíc. Takto je to jen za 3 polena do kotle. * * * (03.04.2021)