Obsahy(1)
Režisér Pavel Křemen se vrací do národně symbolicky významné budovy Národního divadla, které bylo hlavním dějištěm Anticharty a přivádí sem mnoho tehdejších aktérů. Spolu se zpěvačkou Evou Pilarovou, hudebníkem a textařem Františkem Ringo Čechem, výtvarníkem Theodorem Pištěkem, divadelníky Jiřím Suchým a Milanem Lasicou, publicistou Radkem Johnem, režisérkou Kristinou Vlachovou anebo herečkou Jiřinou Švorcovou. Svůj pohled na význam této události přinášejí i tehdejší vrcholní komunističtí funkcionáři Milouš Jakeš a Jan Fojtík. Historický kontext a souvislosti analyzují historici Petr Blažek a Jan Mervald, s odstupem událost interpretuje signatářka Charty 77 a přední publicistka Petruška Šustrová. Na základě překvapivých svědectví i nově objevených archivních materiálů film prohlubuje pohled na to, jak fungoval mechanismus loajality, který komunistický režim sestrojil pro svou podporu.
Masivní propagandistická kampaň komunistického režimu proti signatářům prohlášení Charty na počátku roku 1977, ve kterém se dovolávali občanských práv, které se Československo v o rok předtím zavázalo v Helsinkách dodržovat, je dnes známá jako Anticharta. Ze strany režimu šlo o pozoruhodně rozsáhlou akci s využitím plejády sdělovacích prostředků a populárních umělců, kteří měli veřejně podpořit politiku KSČ a její tažení proti chartistům podpisem prohlášení „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru." KSČ připravila dvě shromáždění, na kterých umělci před objektivy kamer v Národním divadle v Praze a o pár dnů později v Divadle hudby demonstrovali svoji loajalitu totalitní moci, kterou stvrdili podpisem. Umělci, kteří v ony dva dny na daných místech osobně nebyli, byli vyzýváni, aby svůj podpis dodatečně připojili pod prohlášení. Nakonec jich drtivá většina podepsala, nejenom herců, ale také architektů, výtvarníků, spisovatelů, režisérů. Řada umělců později svůj podpis různými způsoby relativizovala. Film se na základě osobních svědectví signatářů tzv. Anticharty snaží vystihnout parametry akce, díky kterým se režimu podařilo přimět tisíce kulturních osobností k tomuto symbolickému gestu. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Poslouchal jsem dnes rozhovor pana Strakatého (Reflex - Prostor X; neplést s XTV;)) s Petrem Jandou, a k tématu anticharty (ano, i Janda podepsal) tam zaznělo, že anticharta je víc než co jiného symbol. To asi nejlépe vystihuje smysl tohoto dokumentu. Ten je totiž víc než výpovědí o historii socialistického státního zřízení na našem území a jeho prostředků upevňování vlastní moci slepencem výpovědí jednotlivých aktérů dění kolem anticharty, bez nějakého zasazení do kontextu, nějakého sociologického náhledu atd. A i tak má svou nemalou cenu, protože je to sonda do spektra způsobů, jakými se lidé (a bylo by zajímavé vidět, zda statut "známé osobnosti" má na toto vliv, nebo je to totéž i u "prostého lidu") po mnoha letech vyrovnávají s tím, co je jim předestíráno jako jejich morální selhání a úsluha zlovolnému establishmentu. Ty přístupy jsou vskutku různorodé;) A jak dokazují nedávno objevené fotografie pana Čecha, dají se k tématu stále zjistit mnohé netušené věci:) Přitom samotná debata o skutečném významu anticharty je podle mého názoru zajímavější než nějaké odsudky z pozice dnešní, naprosto neporovnatelné, a především odtržené od tehdejší normalizační reality. Mechanismus loajality si podle mě zaslouží červenou barvu (jakou taky jinou, že...), takže 70 %. Až to někdo vezme pořádně zeširoka a místo osobních kontroverzí se společenskovědním přesahem, bude to za víc. ()
Nevím co to má za význam ? Aby jsme viděli jací jsou umělci ? Jací byli komouši? Všechno už víme. A co ty skutečný komoušsko - estébácký zmrdi, co škodili kudi chodili a po revoluci se z nich stali "demokrati" co privitizovali a škodili kudy chodili, to nic co? Radši budeme řešit nějaký podpisy. Mě osobně je u prdele, kdo co podepsal, ale kdo komu tenkrát skutečně ublížil, kdo mučil při vysleších lidi, vytvářel psychoteror a taky by mě zajímalo co dneska dělaj tyhle lidi. Nějakej umělec tu podpoří svým podpisem komouše, za pár let ten samej umělec zase demokraty, koho takový podpisovací tajtrlíkování sere. Víc mě vadí kecy typu " My nevěděli co podepisujeme, my nevíme jak se tam náš podpis dostal.." Dobře to tam řekla Eva Pilarová.. . Nebudu tady nikoho soudit ani odsuzovat většina herců, zpěváků a dalších se vůbec neliší od 90% slavného českého národa, jen maj smolíka že jsou hold známí, takže na jejich jménech si hojíme vlastní pokrytecká bebíčka. ()
"Boh súď, čo Vás po tom mal som chuť!". Snáď tento citát z pera ruského literárneho klasika by sa hodil na celú maškarádu okolo anticharty a jej hromadného podpisovania. Pretože súdiť je naozaj ťažko. Išlo o hromadnú akciu, ľudia chceli pôsobiť v oblasti umeleckej tvorby (mali chuť a vôľu pokračovať v ich kariére). Tí čo sa vzopreli, sú statoční, ale ide o malé percento. Faktom je, že všetci v Národnom divadle sa tvárili ako na pohrebe. Faktom tiež je, že všetci veľmi dobre dopredu vedeli o čo ide, pretože ako aj z dokumentu vyplýva, veľmi dobre to vedel opitý Pavel Landovský (teda človek z úplne inej sorty - priamy podpisovateľ Charty 77), ktorý vykrikoval po jednotlivých prichádzajúcich do divadla o ich zrade. To sú len poznámky na okraj z dokumentu, ktorý inak veľa nového nepriniesol. Len kopu rečí, pomenej faktov a jedno úprimné ospravedlnenie Evy Pilarovej. ()
Zcela souhlasím s Petruškou Šustrovou, nesuď za morální selhání, pokud jsi nikdy nebyl v kůži druhého. Zdá se, že ti, kteří zarputile tvrdí, že podepisovali prezenční listinu, o tom již přesvědčili i sami sebe. Jen Eva Pilarová neměla potřebu něco nalhávat sobě, ani Křemenovi. ()
Podepsal, nepodepsal... Dokument bohužel vůbec neanalyzuje tehdejší dění, ale pouze předestírá před diváka víceméně nahodilou směs názorů a tvrzení, z nichž některá jsou kontroverzní i po čtyřiceti letech (Pištěk, Sobota a spol.). Ano, umělci, zejména herci a zpěváci, byli pro komunistický režim skvělými rukojmími, ale mnozí z nich opravdu neměli moc na vybranou. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Když už soudit, tak spíš společnost jako celek a nikoli vybrané charaktery těch, co neměli odvahu stát se dobrovolnými psanci této vlasti. ()
Takový tragikomický žánr. ()
Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Třeba Křemenem. ()
Chvilka poesie z českých dějin. K antichartě a podobným akcím mám jen dvě poznámky. 1) Bouře ve sklenici vody. Vášnivě se řeší, kdo co podepsal a nepodepsal, jestli si byli vědomi, co dělají, proč to dělali a podobně. Nikdo se ale nezabývá těmi, kteří signatáře k podpisu nutili. Nikdo neprobírá ty, kteří nutili umělce k účasti na schůzi, nikdo neprobírá ty, kteří nutili představitele uměleckých svazů, aby organizovali takové akce. Nikdo se nezabývá těmi, kteří udržovali v Československu nelegitimní režim. Je to pohodlné, plivat po Werichovi, Sovákovi a dalších. Jsou pěkně na očích._____ 2) Nechci bagatelizovat význam podobných akcí, ale mám pocit, že jsme všichni věděli, že takový podpis nemá žádný význam. Viděl jsem Kopeckého v televizi, jak odsuzuje emigranty, a neměl jsem ho kvůli tomu méně rád. Všichni jsme tak nějak předpokládali, že k tomu byl donucen a že jenom hraje roli. Antichartu ve své době jsem ani nezaregistroval (bylo mi 21 let), natož abych jí přisuzoval nějaký význam. Věděli jsme, že v televizi i v novinách lžou a brali jsme to jako samozřejmou součást režimu. Podíl na těchto lžích pro nás nebyl zradou, jen jiným způsobem obživy, možná ne zcela košer. Jinak řečeno - vystoupení kohokoli v televizi nijak neovlivnilo mé názory na povahu režimu ani na charakter vystupujícího. Bylo to, jak říká Orwell o činnosti prolétů, bezvýznamné. ()
Dost výživnej dokument a řekl bych i potřebnej. Primárně nikoli kvůli podepisující umělecké elitě či "elitě", ale především kvůli ukázce zrůdnosti soudružského zřízení ( paralela s rokem 1942 je signifikantní ). Pak v určité esenci onoho dilematu čistého svědomí a vnitřní svobody vs. kariéra, peníze, rodiny, ale ušpinit se... Třeba ta situace výplat v divadle oproti podpisu je krystalickou ukázkou, o co šlo. No a v druhém sledu vidíme, že umělci nejsou začasté hrdinové ( však také často živi z eráru, přízně panstva ). Na posouzení charakterů jsou tu ovšem povolanější, abych tak řekl vyšší, místa. Přesto mi bylo docela smutno z těch, co i ted hovoří o prezenčkách apod. Verva s kterou to vysvětlovali ukazuje, že to žádná bagatelní situace nebyla a není. O to větší respekt k Evě Pilarové, která si na nic nehraje! P.S. Trefná poznámka o náladě v ND. Slavnostně se vskutku tvářil málokdo... ()
..........pozitivom bolo vidieť po rokoch chartistov aj antichartistov....že niečo povedali....hlavné-smutné, ale bolo to ,že väčšina antichartistov sa vyhovárala, že nevedela čo podpisuje,že boli oklamaní atď - čo by bolo na tom zlé ak by povedali, že to podpísali, lebo museli- inak by netočili ,nehrali, nezarábali....čo by bolo na tom zlé....ja by som tiež na ich mieste podpísal-aby som neodpísal seba a svoju rodinu.....dobre to povedal M.Lasica, že vlastne podpísali všetci tak ....v podstate o čo išlo ......my ostatní sme chartu-jej znenie nepoznali..... a antichartu ? -rozumeli sme tomu - my tiež sme boli iskričky, pioneri , sväzáci - všetci tak čo ....a po novembri 1989.....došli obyčajní chartisti k štasťiu-zadosťučineniu-oceneniu ? - za (nazvime to) statočnosť ? ()
Blízká přítelkyně Werichovi rodiny a autorka knihy "A taky jsem vařila sem u Werichů"Jana Tůmová uvedla že Jan Werich u dveří divadla podepsal prezenční listinu, ale když začala v sále hřímat soudružka Švorcová o zaprodancích, popadl svou dceru Janu za ruku a začal vykřikovat že je to svinstvo a podraz a odešel ze sálu.Okamžitě po návratu domu volal Jiřímu Voskovci aby své prohlášení stran anticharty zavolal do radia Svobodná Evropa, což se stalo. Že se událost opravdu stala, potvrdil fotograf Drahoš Froněk jemuž to sdělil kamarád a režisér televizního přenosu Josef Henke.Ze záběrů byla scéna pochopitelně vystřižena. Těžce nemocný Werich se snažil komunikací přes media i ministerstva aby jej z publikovaného seznamu vyškrtli, ale marně.Říkal že nejvíc se stydí před panem Trnkou a Havlem. Při přípravě cyklu Národní divadlo: Mýtus a realita vyšlo najevo že někteří herci dostávali k podpisu nejen text Anticharty ale rovnou také výpovědi aniž si toho všimli. Týkalo se to například Blanky Waleské či Jiřiny Šejbalové. Bohouš Záhorský, Karel Hoger a Ladislav Pešek odešli z loajality s propuštěnými a na protest proti nízkým praktikám vedení Národního divadla, které v té době vedl normalizační kádr Přemysl Kočí. Jiří Suchý poskytl informaci která nebyla známa a totiž ti co se nějakým zázrakem se vyhnuli podepsání anticharty v Národním divadle, byli za čas pozváni do divadla hudby aby své pomýlení ještě mohli napravit. ()
A komu tím prospějete?!? Co, pane režisére? ()
Byla to prezentace nebo podpis se souhlasem? ()
Samozřejmě,zase skoro nikdo nevěděl co podepisuje.Chudáci umělci,mezi nimi byli i tací,co v r.1942 veřejně odsoudili atentát na říšského protektora R.Heydricha. ()
21.1.2017: Z 12 komentářů zde na ČSFD je 5 kladných a 5 velmi kritických (Nepočítám dvě zbloudilé ovce, které zjevně trestají autora dokumentu za hříchy komunismu a jaksi nechápou, že autor dokumentu o Antichartě nebyl podporovatelem Anticharty, což je vázně roztomilé). Čím to je, že i po těch 28 letech je tu stále tolik lidí, jež vnímají Antichartu perspektivou minulého režimu? Tak jako někteří signatáři nejsou ani po letech schopni přiznat své selhání, tak tito uživatelé ČSFD stále vnímají tento dokument optikou minulého režimu. Je to minulost! Komu tím prospějete? Prospějí nám všem, odpovídám. Je klíčové nezavírat před svou minulostí oči. ()
Palec nahoru paní Pilarové.Dolů naopak Gottovi a Karlu Hogerovi, kdyby byl dokument z akce na podporu třetí říši úplný, stál by tam se zdviženou pravicí. A velice mne zklamaly ty dvě slepice-Kantorková a Talpová, kterým nebylo trapné lhát až do konce. ()
Asi dalo práci sehnat osobnosti k vyjádření se k tématu. Ale chtělo to jít více do hloubky. ()
Předně - neodsuzuju nikoho, kdo to podepsal. Já tam nebyl, takže nevím jak bych se zachoval. A hlavní parchant je ten, kdo takhle lidi ponižuje a znásilňuje. Za druhé je ale pravda, že umělci žádná elita národa nejsou ( tedy samozřejmě bráno jako oblast činnosti ), to že si na to hrají a rádi o tom plkají má za následek, že jim to dá potom kdejaký halama sežrat. ()
Zní to sice divně ale Eva Pilarová se k tomu jako jediná ve filmu postavila jako chlap a za to má můj respekt! ()
Nepřísluší mi nikoho soudit, ale za mě respekt k paní Pilarové! Bez okolků a trapných výmluv pojmenovala, jak to doopravdy kolem Anticharty bylo . ()