Světlo mého života

V podstatě taková něžnější kombinace McCarthyho Cesty a nedávno snímku Debry Granik Beze stop. Light of my Life těžce spoléhá na budování dojemného pouta mezi otcem a dcerou ve smutném post apokalyptickém světě, ve kterém vymřely všechny ženy. Je to z velké části konverzačka, už jen první scéna dá divákovi jasně najevo, že se bude koukat na pomalé melodrama, žádnou napínavou temňařinu, kde se hrdinové musí každou minutu vypořádávat s nějakým problémem. Na rozdíl od nudnějšího Beze stop si ale film udržuje po většinu doby relativně slušnou vypravěčskou rovnováhu a strukturu. Pouto mezi otcem a dcerou je uvěřitelné a kvalitně zpracované, člověk si fakt přeje, aby to spolu dotáhli do šťastného konce. Je to šikula, ten mladej Affleck. Umí jak docela dobře točit, tak i psát, o hereckém výkonu nemluvě. Vlastně mi vyhovuje víc než jeho slavnější starší brácha. Snad jen ten konec byl krapet nedoladěný a uspěchaný, plus druhá půlka začala ztrácet na onom atmosférickém kouzlu, které si skvěle budovala půlka první. Ve výsledku ale příjemné post apo drama. Po zhlédnutí první půlky desáté série Walking Dead hlavně takové odpočinkové. Slabší 4* (26.11.2019)

(6/10). Jsem rád, že se od půlky film se film začal někam hýbat.. Konečně to začalo mít nějaké tempo a nebyly to jen nekonečné dialogy.. Začala hrát konečně nějaká hudba.. Nevadí, že depresivní, ale aspoň nějaká.. Vadilo mi to nekonečné ticho, které tento film zpočátku dělal tak nudným.. Nakonec všechno dobře dopadlo a druhá půlka to v rámci možností zachránila. (06.11.2019)

Parádní, realistický, pomalu odkapávající survival s uvěřitelnou psychologií a stavbou dramatických scén. Vlastně mi nedělá žádný problém porovnat to s poněkud přeceňovanou The Road a vyhlásit to za vítěze. The Road možná není laciné indie, ale Light of my life staví zlověstnou paranoiu okolo prostého faktu, že ústřední dvojici, procházející (odnikud nikam) vrstevnatějším a složitějším světem, tvoří otec a dcera(!). .. Je to překvapivě kvalitně napsané. Má to cool kameru. Affleckovi z pod svetru leze kvalitní svalovina. Snad jen ten úplný začátek byl příliš dlouhý.. (05.02.2023)

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)