1945

Mimoriadne silný a smutný obraz spoločnosti a povahy človeka ako takého sa podarilo zhrnúť v hodinu a pol dlhom čiernobielom filme. Ešte dlho mi v hlave bude znieť jeho vyvrcholenie a to množstvo emócii, ktoré v človeku zanechajú. Odporúčam všetkými piatimi a to najmä v dnešnej dobe, kedy sme ochotní spochybňovať alebo zavrhovať našu vlastnú minulosť. (30.03.2019)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)

Film 1945 nás privádza do Maďarska v období tesne po vojne, kedy sa začali vracať do svojich krajín ľudia, ktorí boli násilím vysídlení. A tieto okamihy pre niektorých arizantov boli katastrofálne a obrátili celú malú dedinku hore nohami. Celá dedina profitovala z deportácii svojich bývalých židovských susedov a tak sa každý obáva nie len o tento majetok, ale aj o svoj život. Celkovo o priebehu holokaustu bolo natočených neskutočne veľké množstvo filmov (ja sám mám ich vo svojej zbierke 337 filmov), ale o bezprostredných dôsledkoch ich je len pár. Chamtivosť niektorých ľudí a bezpracný materiálny zisk urobil z mnohých ľudí doslova zvieratá. Tento film je príbehom o tom, ako vojna nekončí aj keď už skončila, ale je to silný príbeh plný emócii, ktorý by nemal nikoho nechať ľahostajným. Nakoniec aj tento film nás presviedča, že Židia boli obeťami nielen nacistov, ale aj svojich susedov, kamarátov, ktorí nakoniec profitovali na ich úkor. Jednoducho povedané je to film o kolektívnom svedomí. (12.08.2018)

Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. (26.12.2018)

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)