1945
1945
1945
1945
1945
Režie:
Ferenc TörökKamera:
Elemér RagályiHudba:
Tibor SzemzőHrají:
Péter Rudolf, Bence Tasnádi, Tamás Szabó Kimmel, Dóra Sztarenki, Ági Szirtes, József Szarvas, Eszter Nagy-Kálózy, Iván Angelusz, Marcell Nagy (více)Obsahy(1)
Jednoho horkého dne v srpnu 1945 se v malé maďarské vesničce připravují místní veselku mladému úředníkovi. Na nádraží se mezitím objevují dva cizinci s tajuplnými bednami. Vesničané se zaleknou, že by mohlo jít o příbuzné deportovaných Židů, kteří se budou dožadovat svého majetku, o který za války přišli. Další pak mají obavu, že budou chtít vrátit majetek, který si zatím ostatní přivlastnili… (Dny evropského filmu)
(více)Recenze (42)
Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. ()
Mistrovsky vyprávěný kousek, který jde krůček po krůčku k závěrečné silné katarzi. Pohled žida na starostu mám v hlavě doteď. On řekl v podstatě úplně všechno. Obrazově nádherná konfrontace lidí se svým svědomím a činy. Po většinu času mně bohužel sral ten hudební minimalismus, moje vnímání příběhu a osudu postav vesnice odkláněl od toho pocitu, který vyvolával obraz, dialogy a příběh. To však nic nemění na faktu, že Maďarská kinematografie se nachází ve skvělé kondici. ()
Staromilsky vyprávěný příběh z konce druhé světové války s tak silnou katarzí, že si ji v rámci maďarské kinematografie budu hodně dlouho pamatovat. ()
„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. ()
Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. ()
Budování napětí sice nemělo chybu, ale zatímco Ferenc se rozhodl pro jednotvárné tempo, mně tam chybělo aspoň trochu toho vlnobití. Chce to dost koncentrace nebo hodně kafe. ()
Malinko rozvláčně vyprávěný mimořádně silný příběh i vině svědomí, pocitech hanby, anebo na druhé straně otrlosti. ()
1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. ()
V 0:52'52'' filmu, kedy sa dve ženy rozprávajú pri príprave svadobnej hostiny, všimnite si tú staršiu, sediacu za vrchstolom a zároveň v hlavnom zábere. Má oblečenú zásteru s ''istými" vzormi. Dajte si pauzu na vašich prehrávacích zariadeniach a pozorne si pozrite, čo to vlastne za vzory sú ;-) P.S. Išlo o režisérov zámer, alebo náhoda? ()
Děj vykresluje pro nás málo známé historické období na maďarské vesnici tři měsíce po skončení světové války. Jestli se nemýlím, Maďaři byli fašisté. Černobílý styl podporuje dobovou autenticitu. ()
Vojna skončila, ale súkromné vojny pokračujú a ich spúšťačom je nečakaná návšteva dvoch židov, ktorá vyrušila jednu maďarskú dedinku. Majstrovsky natočená dráma s čiernobielym formátom, ktorý len potvrdzuje danú dobu. Výborný snímok o vine a svedomí. ()
Čo oko nevidí, to svedomie (a pocit viny) nebolí. (Kulturpark, Košice - Art Film Fest - 22.6.2017) ()
První třetina nic moc, ale jakmile začali místní zmatkovat a na povrch vyplouvaly hříchy z válečných let, tak atmosféra zhoustla a bylo se na co dívat. Maďaři v poslední době jedou. 80% ()
Skvěle natočená atmosférická a delikátní záležitost o síle lidské morálky a špatného svědomí, jejíž hlavní síla tkví mimo jiné v postupném budování napětí, což vyvrcholí ve finální silnou katarzi. Snímku 1945 rovněž hraje do karet fakt, že je celý natočen v černobílém spektru, takže ve finále Vás film vtáhne ještě o kus více. Nebýt tedy "těžkopádného" začátku, o plném hodnocení by již nemohl být pochyb. Avšak i přes tento drobný nedostatek se na poli dramatických filmů jedná o zářivý filmový klenot, jenž by neměl v žádném případě zapadnout prachem. ()
Film 1945 nás privádza do Maďarska v období tesne po vojne, kedy sa začali vracať do svojich krajín ľudia, ktorí boli násilím vysídlení. A tieto okamihy pre niektorých arizantov boli katastrofálne a obrátili celú malú dedinku hore nohami. Celá dedina profitovala z deportácii svojich bývalých židovských susedov a tak sa každý obáva nie len o tento majetok, ale aj o svoj život. Celkovo o priebehu holokaustu bolo natočených neskutočne veľké množstvo filmov (ja sám mám ich vo svojej zbierke 337 filmov), ale o bezprostredných dôsledkoch ich je len pár. Chamtivosť niektorých ľudí a bezpracný materiálny zisk urobil z mnohých ľudí doslova zvieratá. Tento film je príbehom o tom, ako vojna nekončí aj keď už skončila, ale je to silný príbeh plný emócii, ktorý by nemal nikoho nechať ľahostajným. Nakoniec aj tento film nás presviedča, že Židia boli obeťami nielen nacistov, ale aj svojich susedov, kamarátov, ktorí nakoniec profitovali na ich úkor. Jednoducho povedané je to film o kolektívnom svedomí. ()
V tomto filmu se moc nemluví, hodně prozradí pohledy očí, výrazy tváří. Nenávist a strach z židů se filmem vine po celou dobu. Chvílemi je i zřetelné, proč tomu tak bylo. Nebo je neustále, už po tisíce let, kdo ví. Každopádně stojí za to na film se podívat. ()
Ta mlčící role židovského mladíka měla pro filmový příběh opravdu velký význam. Vyjádřil pohledem naprosto všechny myšlenky, na které hledal divák odpovědi.Dokonale nastavil starousedlíkům z vesnice zrcadlo. Velmi symbolický je v závěru filmu tmavý kouř z odjíždějící lokomotivy. Pomalý průběh vyprávění je velmi náročný na pozornost. Přistihla jsem se, že u toho usínám. Ale zajímalo mě, jak to celé dopadne, takže jsem vydržela se dívat. ()
Příchod dvou Židů se stává katalyzátorem špatného svědomí vesničanů. Předvídatelná zbytečně dlouhá story s výbornou atmosférou. ()
Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. ()
Výborné psychologické drama v autentickém černobílém podání. Vždy takové počiny považuji v dnešní době za hrdinství. Dobře zahrané, skvěle vybraná podkreslovací hudba. A pocit z děje? Je to hnus, velebnosti. ()