Zraněná srdce

Děsivý český překlad a všude stejně hrající Keira... A přesto jsem filmem nadšená. Kvůli českým kulisám (mami, já říkala, že je to pražský Hlavák), mrazivé zimní atmosféře, krásnému domu a kvůli Alexandru Skarsgardovi, kterého jsem po dlouhé době tak mohla vidět v nedbalkách. A taky kvůli tomu netypicky americkému konci. Jo, možná to je holčičí film, ale mně se moc líbil. (11.07.2019)

Príbehy zachytávajúce 2. svetovú vojnu a jej následky majú stále čo ponúknuť a ani The Aftermath nie je výnimkou. Oplýva predovšetkým znamenitou výpravou a vskutku svedomitým vyobrazením zdevastovaného Hamburgu. Príbeh ladený do tónov romantickej drámy ma však príliš neuchvátil; nemôžem ho síce označiť za nezáživný, no vzhľadom na spomínané obdobie na mňa dej pôsobil tuctovým dojmom. Ako celok to v tomto smere popri presvedčivej hereckej dvojici Keira Knightley - Jason Clarke (Skarsgård taktiež nie je márny, no skôr mi prišiel ako magnet na ženské publikum) dvíha čiastočne nahor záverečné rozuzlenie, ktoré napokon dalo celej zápletke dovtedy neočakávanú hĺbku. Vyzdvihnúť okrem toho musím vedľajšiu dejovú líniu s nacistickým odbojom, ktorá ma aj napriek obmedzenému priestoru dokázala zaujať a rozhodne by som nepohrdol samostatným filmom venujúcim sa práve tejto téme. (65%) (02.07.2019)

Co je v domě, to je pro mě. Řekla si Keira Knightley a hned co se usídlila v novém působišti, zhřešila s německým nadržencem Alexander Skarsgardem, kterému dřív dům patřil. Hlavní hvězda si zajistila příslušnou body dublerku stran decentní nahoty, pyj a vagina dali slovo a vznikly dvě milostné scény, které prořezávají značnou komornost i pokročilou divadelnost příběhu. Většina podstatného se odehraje v domě, moc z něho paty divák nevytáhne, a když už se odehraje něco mimo čtyři stěny honosného domu, vypadá to kvalitně zrežírované, dokonce i nějaký ždibek pro (ne úplně objasněnou) pomstu se vyjeví. James Kent se filmové tvorbě věnuje jen sporadicky, zápletka má vláčnější až téměř povrchní pojetí a určitě by se neztratila ani v seriálu na nedělní odpoledne. Ač je filmu vyčítána fádnost zápletky, nedá se napsat, že bych se nudil. Keira hraje naplno, hází romantické i chtíčem prosycené pohledy na všechny způsoby, její mužské protějšky se také nejeví nejhůř, Jason Clarke v roli důstojnického manžela má tendenci být v dobré formě v rámci výstavby charakteru, ostatní herci také nezapadli. Vizuálně a technicky nemám námitek, kamera Franze Lustiga umí vystavět patřičně působivý záběr jednotlivé scény. Hudebně je to slabší, tklivé tóny Martina Phippse nemají žádný výjimečný punc. Na výsledek filmu dohlížel i samotný autor literární předlohy Rhidian Brook, takže doufám, že byl s výslednou filmovou podobou svého románu spokojen. Z hlediska produkce film nese nezanedbatelnou českou stopu, např. natáčecí štáb rozložil své nádobíčko v matičce Praze. Pro mě osobně poválečný stav klína jedné znuděné, rodinnou tragédií stižené a od té doby sexuálně zanedbávané důstojnické paničky dopadl vzorně a akceptovatelně. 8/10 (16.08.2019)

Skvěle zpracované emoce, naprosto úchvatné. Dobré herecké obsazení a boží kamera. Podobné zpracování jsem v životě neviděl! Film má však nějaké nepřesnosti (sníh v říjnu?, nevyrabovaná chata s čistým povlečením, pidi kufr na ohromný šatník) a občas je zbytečně natahovaný (zbytečná scéna s chatou v lese). (04.04.2019)

Silnou stránkou filmu je práve scenár, ktorý nestavia iba na náhle vzniknutom milostnom trojuholníku, ale naopak sa nebojí postavy vyobraziť ako nežné a zraniteľné bytosti, ktoré zo všetkého najviac túžia po celistvosti. Príbeh tak pôsobí uveriteľne a opravdivo, čo ešte umocňujú stopy historických udalostí na pozadí alebo nenápadnosť, s akou tvorcovia divákom ukazujú, že ani Nemecko druhej polovice štyridsiatych rokov nebolo čiernobiele. Režisér pri výbere hlavných rolí vsadil na istotu a obsadil do hlavných úloh skúsenú trojicu, ktorá na plátne plne využíva priestor, ktorého sa jej dostáva a veľmi ľahko divákov presviedča o tom, že nie je nič dôležitejšie ako sa spolu s nimi preberať ruinami kedysi honosného nemeckého prístavného mesta. Jediná vec, ktorá Zranenému srdcu uberá na sile, je možná prílišná roztrieštenosť, kedy režisér Kent do 109 minút podsúva až príliš tém. Väčšinu ich nestihne plnohodnotne vyrozprávať, ale iba nakúsnuť, výsledkom čoho sú potom pomerne uponáhľané pasáže o radikalizácii mladých, pretrvávajúcom nacionalizme či doslovná rychloláska Rachael a Luberta. (21.11.2019)