The Thief

Noir bez dialógov. Na tú dobu de facto experiment. Je to síce kapánek chladné a realistické, ale stále sa nájde dostatok noirovo štylizovaných momentov: expresívne nasvietené a kamerovo stiesňujúce scény v malom byte, zvádzanie atraktívnej susedy, prehliadka neónovej nočnej NY ulice či hrdinova nočná mora. Ja som spokojný, rád si to čoskoro zopakujem! PS: absencia hovoreného slova má zmysel a korešponduje so samotou postavy, špionážnou témou i zápletkou predávania tajných materiálov. *4,5 (30.04.2020)

To co mohlo byt uzasne stylisticke cvicenie je nakoniec iba velmi dobrym experimentom. Rozpravat podobnu temu v tomto zanri bez dialogov poskytovalo omnoho vacsie moznosti. Uplne zbytocne sa to tvari realisticky, ked si to mohlo uletiet na vsetkych moznych vyrazovych prostriedkoch a neobmedzenym moznostiach filmovej reci. Pri snovej scene, nahanacke na Empire state building alebo prechodom cez nocne mesto tomu tak je a funguje to naramne. Ale inak som velmi rad, ze som to videl a Ray Milland je opat super. 7/10 (07.05.2020)

Tohleto byl konečně film toto! :) Překvapuje mě, že The Thief není encyklopedickým snímkem, který by se vyskytoval v žebříčcích různých nej filmů či knihách se seznamem toho, co všechno musíte vidět, než umřete, protože v rámci žánru mi to přijde jako naprostý unikát. Také žasnu, že něco podobného, blížící se svým pojetím k ryze autorskému filmu, dalo příležitosti vzniknout v těsně poválečném Hollywoodu, kdy producenti dokázali zkazit nejeden kvalitní film žadoněním o vykonstruovaný happyend (mj. Ztracený víkend). Odvážný experiment natočit v 50. letech „němý film“ padl na úrodnou půdu, scénář bez jediného řečeného slova krásně zafungoval společně s charakteristickou hlavní postavy i špionážním tématem a umožnil jedinečný náhled do práce i duše opuštěného špiona v poválečných Státech. Akční vygradování na závěr, které mi způsobilo v jedné chvíli i menší fyzickou závrať, bylo teprve lahůdkou, stejně jako sekvence s noční můrou antihrdiny. Russell Rouse coby režisér a scenárista projevil obrovskou invenci při stylizaci jednotlivých záběrů, vizuální možnosti filmu noir jsou využity na maximum a navíc celé dění působí nesmírně realisiticky! Z krásně nasvícených temných scén sálá tíseň, expresivně patetická hudba naštěstí mnohdy stichne, Rouse nechává zesílit pocity napětí pomocí spousty hlasitých zvuků (např. zvonění telefonu) a v tichu pak ještě více vyzní vnitřní pocity nepokoje antihrdiny. Ray Milland předvedl fascinující minimalistický výkon, sehraný do detailů, výtečný během akce i psychologicky ponurých momentů, celkově radost sledovat! Jo, jo, většina současných tvůrců by si nezasloužila Rouseovi s Millandem ani čistit boty... Nepochopitelně zapomenutá filmařská nádhera. 90% (27.09.2020)

Dlouho jsem tento film odkládal, protože jsem se bál nudy, ale absence dialogů vůbec nevadí, protože herci jako Milland si hravě poradí bez nich a nuda se nekoná, příběh mě po chvilce vtáhl a já sledoval vyšperkované špionážní hry - tyhle strašně nenápadný předávky tajných materiálů mě ve filmech vyloženě baví :-D (26.12.2012)

Byť súčasne „zlodejom” i špiónom, to sa niekedy nemusí až tak extra vyplatiť, o čom by v podstate mohol priamo rozprávať → predovšetkým sám doktor Allan Fields, mimochodom "jadrový fyzik" , ktorého sa zrovna táto problematika výsostne dotýka, ale ako sa už zvyčajne hovorieva: „Dotiaľ sa chodí s džbánom po vodu, pokiaľ sa nerozbije” , len tentokrát s tým podivuhodným paradoxom, že ho nerozbil náš (anti)hrdina osobne, ktorý si síce opäť splnil svoju ďalšiu, špiónsku povinnosť, keď povedzme z kancelárie Dr. Linstruma zase pokračoval v kopírovaní »tajných dokumentov« skrz miniatúrny fotoaparát, aby ich následne teraz posunul ďalším komplicom, že trebárs jeden z nich môže kľudne urobiť jednu zásadnú chybu, ktorá potom ohrozí najmä nášho "mlčanlivého" špeciálneho špicľa, ktorého možno začne neskoršie trochu viacej hrýzť svedomie, a to obzvlášť na jednej z výškových budov v New Yorku, kde sa ináč aj poriadne zadýchal, keďže ani doteraz nepraktizoval → zdravý životný štýl, tak sa tomu ani nie je vôbec čo čudovať... Do „betónovej džungle” sa musel na čas premiestniť z hlavného mesta Washingtonu, v ktorom to už skrátka pre neho nebolo príliš bezpečné. "Federal Bureau of Investigation" je mu už v pätách, a tak sa bude musieť každú chvíľu za rameno obzerať, či ho ktosi náhodou nesleduje... ? A či nakoniec vyviazne z tejto zamotanej šlamastiky živý, o tom som sa musel presvedčiť, pokým som na to konečne neprišiel. / Pri sledovaní tohto zaujímavého snímku, sa zrejme nezbavíte toho zvláštneho pocitu, kedy si normálne myslíte, ako by bol nakrútený v dobe "Tichého filmu" , napríklad v roku 1922, a pritom má hneď o tridsať rokov viac, a to iba kvôli tomu, že sa ho rozhodol Russell Rouse presne takto poňať. Čiže ani nehľadajte, skôr lepšie povedané, sa ani nedočkáte žiadneho hovoreného dialógu, musíte si vystačiť len s neverbálnou komunikáciou v podaní Raya Millanda a vedľajších hercov, i keď predsa v tej scéne s tou dlhonohou čiernovláskou, sa (zo)pár slov priam žiadalo prehodiť ! Hudba a zvuky (napr. zvonenie telefónu), sú absolútne kľúčovými zložkami, pretože dopomáhajú k navodeniu pozoruhodnej a tiesnivej atmosféry, bez ktorej by sa "recenzovaný počin" asi sotva zaobišiel, a to ani nehovoriac o tom, že je spracovaný v dosť atypickom štýle, čo si samo o sebe zaslúži veľkú pochvaľu, len to chce zároveň i trpezlivého diváka. Povedal by som, že sa režisérovi podaril vytvoriť → akýsi nadčasový príspevok do kriminálneho žánru. (30.11.2021)