Helimadoe

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

V určitém věku to prostě některé české i světové režiséry (a nejenom je) postihne - začnou nostalgicky vzpomínat na mládí, špatné je zapomenuto, dobré je glorifikováno, všechno zalévalo teplé sluneční světlo a holky byly krásné a mladé a usměvavé a svůdné... A tak si takový režisér pak vybere nějakou předlohu, do níž by mohl tuhle svou nostalgii vrazit, jedno, že v originále to není o tom sluncem prodchnutém dospívání a hromadě holek na statku s velkými kozami (ačkoliv, dvě výjimky zde jsou), ale o tom stále stejném Havlíčkově cynickém pohledu na tehdejší dobu a některé lidi. Tenhle film jsem párkrát musel vidět, protože ČT to současně s Hradem z písku tehdy prezentovala jako úžasné dílo tehdejší tvorby, ale vždycky mne to nudilo, postavy mi přišly moc papírové, a ne životné, a na to jsem už poněkud alergický. Navíc hlavní hrdina by se hodil do Páni kluci, ale sem fakt moc ne. (15.06.2023)

Celkom banálny príbeh-spomínanie, čitateľné postavy, no ono to v komplexnosti sveta Havlíčkových postav a děja naberá akúsi všeplatnosť. Myšlienky, ktoré niekedy zaznejú i priamo, "Neklidná" Dora, päť sestier, Doktor, klúzelník a rodinné zázemie hlavného hrdinu... vo výsledku to akosi tne do živého, vyvoláva Ztesk a sebespyt. (27.03.2016)

Film o pubertální zamilovanosti z úhlu stárnoucího muže. Škoda, že ředstavitel hlavní role je tak toporný. Nějak to celé klouže po povrchu a jen to navozuje jakousi sentimentální náladu. Tři hvězdy jen kvůli Josefu Somrovi, kterého mám opravdu ráda a jeho role je opět lidsky uvěřitelná- jako vždy... (10.12.2009)

Tak se zase musím smát, jak se tu místní "honorace" po povinné kolektivní četbě předdohodla, že tento velmi dobrý film vlastně dobrý není. Jediné zlo je až unyle figurínovsky představitel hlavního hrdiny. Na rozdíl od amerických sraček, které se tváří jako prazdroj tantrické sexuality je tento film nádherně erotický a výčtem jednotlivých dcer a jejich pohledů k chlapci jakoby multispekrálním obrazem všech možných forem lásky. Pro mě o to více záživné, protože já ve své patnáctileté hlavě neřešil jeho dilema volby, nýbrž si vklidu užil kolektivní přízeň skoro všech doktorových dcer. Jistě to je dílo knihy, nicméně tvářit se, že film více zničil než zvládl, není na místě. Ljuba Krbová je k sežrání a Oldřich Navrátil snovej. 70% (01.01.2008)