Sekerezáda

Mám trochu rozpačitější pocity... na jedné straně ústřední hudební motiv s popěvkem "Ámen" se mi od první chvíle vryl dostatečně pod kůži, atmosféra zimního lesa se skvěle mísí s poctivou atmosférou psychologického dramatu. Film mě dokázal zaujmout scénami fyzické práce drvoštěpů i náhledu do jejich života mimo pracovní dobu. Velmi zajímavou scénou s citlivě vloženým kouskem romantiky je návštěva knihovny, kde Edward vede dialog s mladou pracovnicí o knihách a zmiňuje se o touze po knize se šťastným koncem... o to víc se na straně druhé nedokážu ztotožnit s ryze pesimistickým závěrem končícím sebevraždou hlavní postavy, na což režisér připraví diváka už v samotném úvodu. S tímto navnazením na mě i některá ta moudra o životě nezapůsobila naplno a můj vztah k hlavní postavě přes veškerou silnou atmosféru kroužil spíše po povrchu ledové plochy. Ani dojem z hereckého výkonu Edwarda Żentary nemám tolik výjimečný, abych v této chvíli volil vyšší hodnocení, byť filmařsky šlo o velmi zdařilou záležitost. [70%] (23.08.2023)

Asi moje hodnocení neberte jako úplně pevné, protože jsem k tomu filmu měl troje titulky, z čehož jedny byly ruské (azbuku fakt neumím a rusky taky ne), druhé anglické, které byly chvíli moc dopředu, chvíli zase pozadu, nějak pořádně nastavit je nešlo a některá písmena zobrazovala jako čtverce a ty třetí titulky byly české, ale strojový překlad. A polsky taky moc nerozumím. Nakonec jsem to odkoukal s těmi českými a na základě toho si myslím, že mi určitě něco uteklo, že jsem ne všechno správně pochopil... asi chápete, tak to zkuste prosím tolerovat. Každopádně k filmu - hodně mě naštval jeho konec, protože mi přišel úplně nelogický oproti tomu, co se tam celou dobu dělo. Janek je muž, který (jestli jsem správně pochopil) přišel o všechno, znovu hledá smysl svého života a snaží se ho najít kdesi v přírodě v jedné malé vesnici. A většinu času zažívá příjemná setkání s příjemnými lidmi, po celou dobu vypadá šťastně (oproti začátku, takže se v něm něco prostě muselo obrátit k lepšímu) a tak jsem očekával, že v tomhle duchu nějak i celý film skončí, jenže on se pak zabije. Jasně, v předloze to sebevraždou končí, ale pak teda nevím, co mi tím filmem chtěl režisér říct. Byla to oslava života nebo nebyl? Má smysl žít nebo ne? Evidentně to měla být oslava života, ale s takovým koncem... Tak si pan režisér buď měl vymyslet děj vlastní nebo zůstat věrný předloze a podle toho taky ten film natočit. Možná i ta předloha je nesmyslná a ta sebevražda na konci i tam působí jako z jiného příběhu, jako blesk z čistého nebe. Nečetl jsem ji, nevím, ale blbě je to tak jako tak. A ta závěrečná písnička je sice hezká, ale ve spojení s tou sebevraždou stejně působí nepochopitelně. Ale jak už jsem psal, třeba je to promyšlené dokonale a mě něco uteklo. Po filmařské stránce nemá tak silnou atmosféru (nebo aspoň natolik poetickou), jak bych si přál, ale jinak to má skvělou kameru, celkem dobré herecké výkony a některé scény se mi hodně líbily (hlavně ta "Večer jsem šel spát a ráno jsem vstal.") a rozhodně v tom filmu zazní dost chytrých a hlubokých vět (viz ta, co jsem napsal výše, ale není celá), takže už jenom proto ten film nechci zatracovat. A i právě proto mě štve, že mi určitě něco uniklo. Celkově se mi ten film líbil a jelikož má krátkou stopáž, asi si ho časem pustím znova, ale kvůli tomu stupidnímu konci zůstanu "jen" u slabých 4*. Třeba to je promyšlené, ale v tuhle chvíli mám pocit, že se Leszczyński snažil násilně narvat optimistickou myšlenku do díla, kde toho optimismu asi moc není a přitom se snažil dodržet vše, co v tom díle je. Už jak to píšu je jasné, že to prostě nejde, v žádném případě... Slabé 4* (30.12.2020)

Když jsem psal komentář k filmu "Život Matoušův", netušil jsem, co všechno má Witold Leszczyński společného s Edwardem Stachurou. Přestože dávám přednost Stachurovým deníkům a úvahám, jeho Sekerezáda se dobře čte, a dobře se na ni i dívá, přestože obraz ani s podporou scénáře zdaleka nevystihuje jeho složitý svět, který se Stachura snaží maximálně zjednodušit. Chtěl se rozplynout v prostoru, ale jako živý to nemohl dokázat. Neznám lepší příklad života, který chtěl být žit, ale nešlo to, prostě to nešlo. (24.08.2020)

Krásný příběh osamělého básníka, který putuje světem a hledá štěstí. Setkává se s různými lidmi, většina z nich však našla svůj smysl života. Janek se s nimi přátelí, ale stejně se cítí sám. Každý z lidí, se kterými se setká, přinese do filmu svou moudrost a svou pravdu. Tím je příběh nesmírně bohatý a zajímavý. (13.03.2020)

Tak nějak si myslím, že Witold Leszyński ani tak nechtěl a nenatočil film o Janku Praderovi, ale o andělech. Těch asociací je ve filmu povícero včetně závěrečného požehnání babce, ale je to jen moje interpretace. Na to, že má film končit sebevraždou, což jediné mi zde hodně, ale fakt hodně vadí, je ale příběh úplně někde jinde a i ten konec lze pak pochopit poněkud jinak. On je ten film totiž poetický, mystický, vtipný, oslavuje přírodu (a svým způsobem připomíná Děrsu Uzalu), často nabádá "Boj se Boha", hraje si s budoucností a dokonce celým vesmírem (btw, moc mne potěšil rozhovor o Stanislawu Lemovi) a možností dívat se zpoza elipsy na tác plný nabídek a naši malou višničku plnou emocí, dává manželské rady, nabídne scénu ze zábavy jak od Kaurismäkiho a kromě úchvatné přírody nabízí i spousty věcí k zamyšlení. Třeba že to, co je pro lidi z města všední potřebou, jíž nevěnují pozornost, třeba nožík nebo baterka, může být pro jiného poklad. V téhle souvislosti je asi nejlepší rozhovor na začátku se strojvůdcem o cestě. Shodou okolností čtu od Meyrinka Bílého dominikána, a zajímavě se kniha i film v tomto směru propojují. Cesta je dobrá s někým, kdo vám ukáže směr a máte si s kým povídat, případně okuste cestu bosýma nohama a pak najděte dalšího člověka, protože o tom to je (viz závěrečná písnička - "má cenu jezdit po městech?, má cenu jezdit na koni?. má cenu...? ... Má to cenu, tu největší cenu to má."). Ale nejvíc mne dostala scéna, kdy Honza, tedy Janek, ráno vstane, jde do práce, a na prahu domu si řekne: "Večer jsem šel spát a ráno jsem vstal." Pak se nad tím zamyslí a prohlásí: "Ale vždyť to je zázrak! Takové každodenní vzkříšení!" (27.06.2020)