Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Křik je první celovečerní hraný film Jaromila Jireše, kterým se tento tvůrce zařadil mezi úspěšné a talentované debutanty šedesátých let. Jeho generačními souputníky byli tehdejší spolužáci z pražské filmové fakulty AMU Miloš Forman, Věra Chytilová a Jiří Menzel. Inspirací pro jejich tvorbu byla francouzská filmová avantgarda, která se vyznačovala především dokumentaristickým přístupem v oblasti hrané tvorby. Zřetelný vliv dokumentaristické praxe ovlivnil i prvotinu Jaromila Jireše, která vznikla podle scénáře Ludvíka Aškenazyho. V četných reminiscencích autoři vyprávějí příběh jednoho důležitého dne v životě mladé dvojice - je to den, kdy má na svět přijít jejich první dítě. Jaromil Jireš použil nekonvenční metodu snímání skrytou kamerou. Pro zvýšení autentičnosti zde hrála také řada neherců. Film získal Zvláštní uznání za dílo mladého režiséra na XVII. MFF v Cannes 1964. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (61)

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Silně expresivní forma, jež si zakládá na statické kameře, nevtíravém střihu a pomalém toku dlouhých scén, v nichž se velmi často „nic neděje“, se k prostinkému ději o (ne)všedním dnu manželského páru, hodí. Do kontrastu postavené protiklady žena x muž, její velký den (porod) x jeho obyčejný den (práce opraváře), se pak spoléhají už jenom na sílu hereckých výkonů, k nimž není výhrad. I když je to film víceméně bez silnějšího příběhu a mnoho scén je až nepříjemně zdlouhavých, přesto to nebyla nuda a zanechalo to silný dojem nevšedního filmového zážitku. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„…a budeme si jako číst.“ Po mých 4 předchozích filmových zkušenostech jsem nad Jirešem na dlouho zlomil hůl. A možná, že šlo o rozumné rozhodnutí, poněvadž Křik, jeho celovečerní prvotina, ke které jsem se nakonec nejistě osmělil, se mi překvapivě líbila. Bavil mě už ten způsob vyprávění formou rekonstrukce porodního dne prokládaného útržkovitými momentkami z různých fází vztahu hlavního páru. Člověk se o nich leccos dozvěděl a někdy si i přál, aby se u nějakého toho flashbacku směl zastavit o něco déle. Vše navíc zpestřuje zvuková stopa často nekorespondující s obrazem, v několika momentech má na diváka mnohem větší emocionální dopad, než kdyby to viděl. A navzdory žánru (drama) jsem se i několikrát zasmál. Škoda toho mezinárodně-politického přesahu a trochu nešťastných odboček, které odvádí divákovu pozornost jinam. Celkově hodnotím slušnými 4*. „Mužský by se měli zabít, no né?“ - „To se ví.“ - „Já vám přečtu, co mně píše. On se mě ptá, kde mám polívkový kostky. To mně napíše do porodnice?!“ ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Teprve teď postupně objevuji českou Novou vlnu. V té době vznikly snad vůbec nejlepší české filmy - Jireš, Juráček, Němec, Schmidt...Prokletí básníci 68` ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Je to jirešovská juvenílie, která budí - navozuje - dojem zralého vrcholného díla. Mikrostruktury citu, reality rychle se blížící rodiny i reality tehdejšího Československa jsou víc než mistrovské. Abrhám jen dokazuje, proč je velkým hercem (v době natáčení filmu mu bylo kolem 23 let); podobně sympaticky vyznívá i jeho partnerka v roli Eva Límanová. Film jakoby byl antipodem Chytilové HRY O JABLKO. I dnes jsou muži a ženy, kteří si rozumí a vzájemně vytvářejí zralý oboustranně sdílený sourodý vztah. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jaromil Jireš patří mezi ty miláčky, kteří i kdyby měli natočit pro film holou větu či strohý vzoreček, tak by to bylo velmi hezké. A Křik je půvabný. Ostatně thema mladé rodiny je vtipně zobrazeno například v Délce polibku devadesát čili je fajn, že zde máme pro změnu něžné empatické řešení. A samozřejmě s jemnou satirou ve vedlejší lince o tom, jak dnešní generace tančí ten twist, zatímco starší generace si jen hloubavě četla francouzskou avantgardu. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Velice realistické (alespoň si to myslím :-)) pocity ženy v porodnici a muže, který na ni myslí, při své práci opraváře televizorů a nemůže se do porodnice dovolat. Film je de facto sledem dějů a pocitů, avšak vkusně skloubených v sympatickou symbiózu, která nenudí a je nadčasová. Jaromil Jireš již svým debutem ukázal svůj cit pro detail a propracování postav hodně do hloubky. K vynikajícím hereckým výkonům neherčky Evy Límanové a tehdy začínajícího Josefa Abrháma snad nemusím nic dodávat. Vynikající je též kamera Miroslava Ondříčka. Jeden z filmů na které se neprávem zapomíná. 85%. ()

venus 

všechny recenze uživatele

Film mi připomínal dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové "Manželské etudy po dvaceti letech"... Křik mě ale tak neoslnil. Obzvlášť hudba se mi zdála hrozná. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

To jsem ani netušila, že tam toho křiku bude tolik. Když jsem si to jednou v noci pustila, vzbudila jsem celej barák. S tím zvukem jsem měla vůbec docela potíže. Mně se totiž dělá špatně z tlukotu srdce. To je ale můj problém. Křik je pěkný a originální film, zkrátka novovlnný. Člověk se narodí, a hned křičí./ Nikdo mu nerozumí, ale všechny potěšil./ Tady jsem já! Řve člověk, přišel jsem žít./ Jsem tu dobře?/ Narodil jsem se u dobrých lidí?/ Ve slušném století?/ Nevedu náhodou válku?/ Je tady zrušeno otroctví?/ Mám správnou barvu kůže?/ Vhodný původ?/ Smím dýchat?/ Tak děkuju. (Ludvík Aškenazy) ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Jireš sice možná vykradl, co se dalo (viz garmonův komentář), ale i tak natočil neskutečně omamné a nadčasové dílo. Mám rád, když ve filmu graduje nemožnost a nabere skoro absurdní rozměr. Geniální (jako by skrytá) kamera je potom třešnička na dortu. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Jo, tenkrát to měli taťkové mnohem složitější! :-) Dneska kdo chce, odrodí s manželkou a volá pak jen všem těm nastalým babičkám, dědečkům, tetám a strejdům....! Ti už ale nemusí sedět doma u stolečku s aparátem, ale čas od času juknou na dotykové displeje svých aj a smártfounů. Mimo kvality filmu (kamera, střih, herecké výkony) doporučuji právě díky dlouhým záběrům zvídavému divákovi pozorně prozkoumat Prahu roku 1963. I to je velmi zajímavé! * * * * ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Jirešův prvopočáteční křik. Nekompromisně provokativní zrcadlo doby. Novovlný střet s realitou v postavě jedné nuly s brašnou. Starostlivý, čerstvý tatínek, televizák i morálně silný člověk ztrácející se v davu. Díky své profesi vstupuje do spousty dveří a je svědkem všemožných pohledů na svět, na který pomohl přivést dalšího člověka..."smím dýchat? děkuji...". Fantastická dějová retrospektiva, zobrazující soužití ústřední dvojice a psychologický rozbor společnosti sahající i za hranice tehdejšího Československa. Vše podpořeno vynikající hudbou. Pro mě osobně bezchybný debut s velmi silným odkazem. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

70% Film zdánlivě o ničem, ve kterém se toho zas tak moc neděje... ale nějak se dostane pod kůži. V poslední době nevycházím z překvapení, jak rozdílné filmy se v tady v šedesátých letech točily... ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nemám ambíciu spochybňovať príslušnosť Jaromila Jireša k českej novej vlne, v jeho prvotine som vybadal veľa charakteristických znakov tohto umeleckého pohybu. Som ochotný pripustiť, že sa vo filmovej prvotine nemusí všetko podariť. Ale pravdou tiež je, že ma táto jeho prvotina bavila podstatne menej ako iné české filmy, ktoré sa do novej vlny radia. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Jaromil Jireš měl svůj celovečerní debut plně pod kontrolou. Realita s pár herci a spoustou neherců, do toho flashbacky, představy, pocity. Jeden den v životě opraváře televizí je zároveň velkým dnem jeho manželky. Mají ovšem jejich světy nějaký společný bod? Zatím ne, ale ten okamžik nadchází (70%). ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nejsem vyloženě fanouškem nové vlny v tomhle experimentálním pojetí, ale tohle byl jeden z těch zajímavých kousků. Jeden všední den dvou mladých lidí náhle oddělených od sebe, prožívajících vlastní starosti, i jednu společnou. Přestože jsem v prvních minutách nabyl obavy, že Jirešův debut asi projde celý trochu mimo mě, postupně se mi začal Křik stále více dostávat pod kůži... nejdříve krásnými kamerovými záběry, jindy hudbou a pak zejména vzpomínkovými retrospektivami, které velmi originálním způsobem dotvořily krátkou, vlastně taky úplně všední historii páru milenců (nyní novomanželů) od seznámení přes svatbu až po den s narozením dítěte. V těle u porodu bolest a vzlyk, v duši hřejivé vzpomínky na pěkné chvíle a na konci radost. Křik jako počátek nového zrození... Jireš si velmi pěkně hraje s poetickou i dokumentární kamerou či nevšedním spojením obrazu a zvuku, vloudí do svého leporela někdy i hravé filmařské nápady (třeba i s oživlou fotografií v albu), jaké bych v čistě seriózním artovém filmu ani nečekal. Už tady ve svém debutu ukázal svůj silný režisérský a umělecký potenciál a dokázal mě svým experimentem zaujmout po celou dobu. I díky té jedinečné uvolněné atmosféře, která z toho filmu o mladých lidech dýchá, i díky spoustě zajímavých témat (od všedních starostí černošského studenta v Praze až po třeba diktování projevu k promítání politického filmu z kapitalistické Itálie) a uvěřitelné autenticity rozehraných na malém prostoru. Vzpomněl jsem si tu i na Helgeho film z následujícího roku První den mého syna, který by šlo tak trochu brát jako tematické pokračování (a který se mi osobně líbil o něco víc). [75%] ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Realisticky natočený film, jehož příběh se odehrává v rozpětí jednoho zdánlivě obyčejného dne, během něhož se má mladý pár stát rodiči. I když jsou po většinu dne oba mladí lidé od sebe separováni, tak i přesto jsou neustále poutáni k sobě množstvím vzpomínek a prostřihů do minulosti a v neposlední řadě jen tak na oko neúspěšnými telefonáty. Velice zajímavé bylo použití zvuku (resp. hlasu) a obrazu, které odpovídalo experimentálním inovacím československé nové vlny. Zkrátka film, který vyniká svou formou a jednoduchým (nikoli banálním) příběhem. ()

hrona 

všechny recenze uživatele

Debutový film Jaromila Jireše se povedl. Avantgarda smíchána s dokumentární kamerou je zde cítit na hony daleko. Na můj vkus, možná trošku více protáhlé záběry, a hlavně pro Pražáka hodně divoké cestování po Praze. Jinak je zde vela prostoru pro hlavní hrdiny. Tehdy 24letý Abrhám už v té době prokazoval, že pro Československý film je a bude obrovským přínosem a zapomenutá Límanová, která je zde kočkoidní, výraz autentičnosti filmu dodává převážná většina neherců. Ačkoliv na první pohled vypadá film trošku chaoticky, je profesionálně zvládnut a udrží diváka s očekáváním až do konce. Parádní start Nové vlny jednoho skvělého režiséra. ()

Související novinky

Zemřel Josef Abrhám

Zemřel Josef Abrhám

17.05.2022

České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)

Reklama

Reklama