Křik

Je to jirešovská juvenílie, která budí - navozuje - dojem zralého vrcholného díla. Mikrostruktury citu, reality rychle se blížící rodiny i reality tehdejšího Československa jsou víc než mistrovské. Abrhám jen dokazuje, proč je velkým hercem (v době natáčení filmu mu bylo kolem 23 let); podobně sympaticky vyznívá i jeho partnerka v roli Eva Límanová. Film jakoby byl antipodem Chytilové HRY O JABLKO. I dnes jsou muži a ženy, kteří si rozumí a vzájemně vytvářejí zralý oboustranně sdílený sourodý vztah. (18.02.2017)

Tak tady mi Jireš zase moc nesedl. Sice to má příjemnou stopáž a chápu, co tady Jireš chtěl všechno říct, o co všechno se snažil a kým vším se inspiroval, ale mě ta forma prostě moc nesedla. I když je to vlastně experimentální film. Světlá místa se tu sice objevila, ale celkově mě to nijak nepohltilo, nijak zvlášť nezaujalo, neoslovilo a nějaký silný zážitek z toho mi holt chybí. Takhle je to jen zajímavý experiment, u kterého objektivně oceňuji některé nápady, ale tím to tak končí. Osobně mě asi nejvíc zaujalo až dokumentární zobrazení tehdejší Prahy, které je podobně hektické a uspěchané jako dnes. A naštěstí i to byl Jirešův záměr a i to chtěl Křikem ukázat. Jen mám popravdě pocit, že toho chtěl ukázat až tak moc, že to občas nešlo dohromady a nakonec z toho všeho stejně nejvíc vynikne ta Werichova řeč v závěru. 3* (26.05.2022)

Realisticky natočený film, jehož příběh se odehrává v rozpětí jednoho zdánlivě obyčejného dne, během něhož se má mladý pár stát rodiči. I když jsou po většinu dne oba mladí lidé od sebe separováni, tak i přesto jsou neustále poutáni k sobě množstvím vzpomínek a prostřihů do minulosti a v neposlední řadě jen tak na oko neúspěšnými telefonáty. Velice zajímavé bylo použití zvuku (resp. hlasu) a obrazu, které odpovídalo experimentálním inovacím československé nové vlny. Zkrátka film, který vyniká svou formou a jednoduchým (nikoli banálním) příběhem. (07.06.2013)

To jsem ani netušila, že tam toho křiku bude tolik. Když jsem si to jednou v noci pustila, vzbudila jsem celej barák. S tím zvukem jsem měla vůbec docela potíže. Mně se totiž dělá špatně z tlukotu srdce. To je ale můj problém. Křik je pěkný a originální film, zkrátka novovlnný. Člověk se narodí, a hned křičí./ Nikdo mu nerozumí, ale všechny potěšil./ Tady jsem já! Řve člověk, přišel jsem žít./ Jsem tu dobře?/ Narodil jsem se u dobrých lidí?/ Ve slušném století?/ Nevedu náhodou válku?/ Je tady zrušeno otroctví?/ Mám správnou barvu kůže?/ Vhodný původ?/ Smím dýchat?/ Tak děkuju. (Ludvík Aškenazy) (15.04.2006)

Silně expresivní forma, jež si zakládá na statické kameře, nevtíravém střihu a pomalém toku dlouhých scén, v nichž se velmi často „nic neděje“, se k prostinkému ději o (ne)všedním dnu manželského páru, hodí. Do kontrastu postavené protiklady žena x muž, její velký den (porod) x jeho obyčejný den (práce opraváře), se pak spoléhají už jenom na sílu hereckých výkonů, k nimž není výhrad. I když je to film víceméně bez silnějšího příběhu a mnoho scén je až nepříjemně zdlouhavých, přesto to nebyla nuda a zanechalo to silný dojem nevšedního filmového zážitku. (09.12.2005)