Incomplete Eclipse
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Daniela FischerováKamera:
Emil SirotekHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Lucie Pátíková, Jana Březinová, Simona Stašová, Blanka Bohdanová, Oldřich Navrátil, Ludmila Vostrčilová, Jitka Zelenohorská, Ondřej Havelka, Otto Lackovič (více)Obsahy(1)
Marta Rezková (Lucie Pátíková) je čtrnáctiletá dívka, které se znenadání začal zhoršovat zrak a stává se téměř slepou. Její stav nezlepší ani operace a poté, co vyslechne rozhovor mezi doktorem a její matkou, zjistí, že její nemoc má s největší pravděpodobností trvalé následky. Ona je pak poslána do speciální internátní základní školy pro děti s poruchami zraku, kde se učí díky rozvíjení ostatních smyslů být alespoň částečně samostatná a fungovat ve společnosti. Dívka však kromě zraku ztratila i naději na lepší budoucnost a upadá do čím dál větší letargie a deprese a připadá si víc a víc osamělá. Nijak jí nepomáhá ani místní zdravotní sestra (Blanka Bohdanová), která je značně necitlivá a hrubá a nesnaží se pochopit její pocity. Dojde to až tak daleko, že Marta začne uvažovat i o sebevraždě. Do školy však přichází svérázný doktor psychologie Moš (Oldřich Navrátil), který v ní spatří cosi výjimečného… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Zlatý Medvěd - výběr ()
„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*. ()
Pěkné. Chvilkami malinko schematické, ale v jiných chvilkách zase dojemné, a i dramatické. Jaromil Jireš málokdy co pokazí. Blýskl se zde i Oldřich Navrátil. ()
Silnej příběh(nechtěl bych být v kůži Marty) ale nemůžu se ubránit dojmu, že se z toho dalo vytěžit daleko víc. Čímž rozhodně nechci shazovat výkon Lucie Pátíkové v role Marty. Ta si svou roli střihla výborně a hlavně uvěřitelně. Celkově jsem ale od filmu čekal depresivnější atmosféru. ()
Jeden z hodně zdařilých a hodně nedoceněných filmů Jaromila Jireše nás zavede do ústavu pro zrakem postižené děti a do nitra dospívající dívky Marty. Ve své hloubce dost depresivní a Jirešem citlivě podaný příběh se naštěstí jakousi pomyselnou cestou ke světlu odlehčuje příchodem mladého psychologa v podání úžasného Oldřicha Navrátila, jehož dialogy s postiženou holčičkou nešetří originální motivací. Vlastně o tom tenhle snímek s příznačným názvem Neúplné(!) zatmění je - být znovu přiveden ke světlu poznáním a objevením vlastního já. V zásadě bych i souhlasil s podanou filozofií, nač mi je mít v hlavě odpověď na otázku, jak se jmenuje nejvyšší hora v Austrálii, když neumím najít odpověď na otázku, jak se cítím. Takže moje pocity z filmu: smutek, úzkost, chvilková deprese, očekávání, během scén s přísnou pečovatelkou s drsnými metodami (v podání Blanky Bohdanové) docela nervová tíseň, ale s příchodem pana Navrátila také úsměv, v jedném momentu přímo výtlem. ;-) Celkově od počátku velké zaujetí, pocit zásahu ze silného tématu a poutavého zpracování, a v závěru trochu lítost z tak náhlého konce. Zatímco u některých filmů nabývám pocity přílišné rozvláčnosti napříč dlouhou stopáží, myslím, že zde naopak tak skvělé rozehrána zajímavá témata mohla pokračovat po necelých 80ti minutách klidně ještě nějaký čas dál... 85% (Československá filmová výzva) ()
Opět se mi potvrdilo, že Jaromil Jireš patřil k nejlepším českých režisérům a je s podivem, že takto kvalitní filmy jsou u nás téměř neznámé a nedoceněné. Neúplné zatmění patří k dalšímu z filmů z nemocničního prostředí, které mají v československé kinematografii bohatou tradici. A stejně jako třeba Směšný pán nebo Městem chodí Mikuláš oplývá hustou pochmurnou atmosférou a výbornou kamerou. Herecky zde, s vyjímkou hlavní představitelky, vyčníval Oldřich Navrátil, který si střihl roli psychologa plného navrátivšího se entuziasmu naprosto bravurně. ()
Je s podivem, že role slepé dívky je jedinou hereckou zkušeností dnes už dospělé Lucie Pátíkové. Nikdo z nás si asi nedovede představit první pocity po oslepnutí. Tento film velmi citlivě hledá cestu z tohoto tunelu. A díky všem herečkám a hercům v tomto filmu se to nakonec podařilo. ()
Zajímavý film s trochu psychotickou estetikou a výbornou dětskou herečkou v hlavní roli. I když je mnoho scén dost na efekt a příběh docela prostý, trochu vyumělkovaný, přesto jde v dobové tvorbě o jasný nadprůměr. I když jako náš zástupce v oscarovém klání tento film musel asi působit jako pěst na oko. ()
Moc hezké -smutné a působivé . Ztráta zraku - beznaděj -hledání viny-a pak nové nastartování :-) ()
To bych nepovedal, ze kvalitny film sa da zlucit spojenom dvoch tem - zmierenie sa so slepotou a pohlad do psychiky dospievajucj dievky. 74 % ()
Blanka Bohdanová byla jako domina, Oldřich Navrátil mladý nadšenec a snílek a Lucii Pátíkové jsem slepotu věřil. Ale pohledy do nitra hlavní hrdinky, vyjadřované často grafickými obrazci, mě spíše odrazovaly, než abych si je vychutnával. ()
Mám pocit, že skoro nikdo jiný než Jireš tyhle témata vážných, nevyléčitelných nemocí či postižení točit nemůže, protože v tom na rozdíl od všech ostatních dokáže rozehrát tolik dalších témat, že se to stěžejní téma pomalu stává až druhořadým. Navíc je to opravdu psychologické, plné geniálních filmařských nápadů (už třeba jen tím nápaditým zobrazováním jejího nového vnímání světa), přirozeně silných scén s minimem jakéhokoli vydírání, ke kterému by se celý film mohl naprosto jednoduše upnout a zajímavých témat je tu skutečně spousta, třeba o jiném vnímání světa i při fungování všech pěti smyslů nebo taky o tom, že je každý člověk jiný a každý jinak uvažuje, ale máme tu i touhu po svobodě, rebelování proti přehnaně přísné ošetřovatelce (které nemůže nepřipomenout ošetřovatelku z Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale na rozdíl od Formanovy klasiky to není ani chvíli žádný cílený kalkul), touhu po tom, aby svět člověku porozuměl, ale taky touhu po pomstě za zničení života, která ale vede k překvapivému odpuštění a smíření se současnou životní situací. A to celé trvá 77 minut a nestačím se divit, že toho tolik stihl Jireš do takové stopáže dostatečně a nosně vecpat. Navíc tady mi snad poprvé plně sedl i jeho osobitý styl, který jsem párkrát překousl už i jinde, ale nikdy jsem se s ním "nesmířil" tolik, jako tady. Navíc to má naprosto úžasný plakát. Bych dal klidně i plný počet, ale to by v budově internátní školy pro zrakově postižené neměli mít volně přístupný balkón s chybějícím plotem, který je dokonce v nejvyšším patře (!!! - ale možná to byla skrytá satira na stav takových komunistických ústavů, jenže i tak to svojí nelogičností bije až moc do očí, zvlášť, když ten balkón za poměrně dlouhou dobu nikdo neopraví) a závěr by taky musel mít povedenější, protože jsem neustále čekal, že se konečně pomstí svojí sestře (která je asi jednou z nejzápornějších postav všech československých filmů), ale místo toho to uspěchaně došlo k určitému smíření s "novým životem" a přitom tomu smíření nebylo věnováno hlubší propracování. Ale jinak skvělý film a neskutečně příjemné překvapení. Silné 4* ()
Výborný film - pravá skutečná filmařina a jedinečné herecké výkony. ()
Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu 80. let. Vytecne psychologicke drama, ktere v divakovi zanecha depresivni pocit i pres nekolik pozitivnich casti, vcetne konce. Velmi dobre a realne natocene, spousta zajimavych kamerovych napadu, ktere parkrat ve mne vyvolaly pocit slepoty... nebo jak to napsat... Velmi dobre herecke vykony v cele s vynikajici Blankou Bohdanovou, prijemne prekvapi i Oldrich Navratil. Film, na ktery se nezapomina... ()
"To je hustý" módní nadužívaná fráze kterou lze slyšet hlavně z úst mládeže není novinka jak by se zdálo.V tomto snímku z r.1982 ji už můžete slyšet z úst psychologa Moše ( Oldřich Navrátil ). K věci:-) Arogance a tvrdost léčebného personálu typická pro tehdejší dobu..... Pro zdůraznění nepochopení vidoucího světa, zvolil Jireš příliš exaltované bezohledné jednání a chování, což místy vytváří panoptikální prostředí........ A Březinová?Nikdy jsem nepochopil že se může herectvím živit... Slušelo by se též uvést představitelku hlavní role.............. Lucie Pátiková ...herečka jedné role Film velmi realistický v tom jak to probíhá když dítě ztratí zrak.................... 70 %....................................... Zajímavý je tento postřeh................ Do hlavní role byla obsazena Lucie Pátiková, která neměla dosud žádné herecké zkušenosti, ale jejíž herecké možnosti odhadl Jireš velice přesně. Aby její projev působil co nejpřesvědčivěji. nosí kontaktní čočky, které jí během natáčení "umožnily" vidět na hranici viditelnosti. V Neúplném Zatměni se podařilo režisérovi všechny herecké výkony harmonicky sjednotit, dát prostor jejich naturelu. To platí především o Blance Bohdanové v roli rehabilitační sestry a Oldřichu Navrátilovi v postavě psychologa Moše. Jsou to právě oni dva, kteří svojí zdánlivou neurvalostí a vehemencí přivedou Martu zpátky k sobě. Naučí ji mluvit nahlas - nebát se . . . ()
Celkový přístup k látce je sice trochu "divoký", ale samotný fakt, že film vznikl, je velmi záslužný. Navíc je velmi koukatelný i pro laika a přiblíží alespoň v nástinu svět nám vidícím úplně neznámý. Vzhledem k tomu, že osvěta je základ a film má své nesporné kvality, dávám plný počet. Jireš kousl do velkého sousta a zuby si nevylámal...90% ()
"Už jsem to zase já". Oldřich Navrátil asi nikdy nebude patřit mezi mé úplně nejoblíbenější herce, ale zde v roli psychiatra, který svým výzkumem pomáhá čtrnáctileté Zuzce se aspoň částečně vypořádat se se svým zrakovým postižením, se mi hodně líbil. Vyzařovalo z něj takové silné charisma, kterým se mu podařilo mě doslova strhnout. Naopak jsem byl dost rozčarován přístupem pečovatelky v podání Blanky Bohdanové. Studená jak psí čumák... Sice věřím, že to takto v těch 80letech v takovýchto zařízeních asi opravdu fungovalo, ale z pohledu dnešní doby mi to přišlo docela drsné. Třeba scéna, kdy shodí Zuzku ze švédské bedny, když z ní nechce sama skočit, to fakt byls na mě trošku moc silná káva ()
Nic proti Kachyňovým "dětským nemocničním" filmům (Už zase skáču přes kaluže, Počítání oveček), ale tenhle film je podle mě tak o jednu až o dvě třídy výš. Je dramatičtější, ale nepostrádá ani jistou poetiku a citlivost ve vyprávění. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších ČS filmů 80.let. Mimochodem: Poslední věta v obsahu od distributora je blbost. ()
No, trochu nechápu, proč mají v budově internátní školy pro děti "se zbytky zraku", jak je uvedené na ceduli, v nejvyšším patře balkon bez zábradlí, ale co se dá dělat.... ()
První kroky do tmy nejsou pro dospívající dívku, která po pádu z kolotoče přichází o zrak, vůbec jednoduché. Neusnadňuje jí to ani nekompromisní přístup vychovatelky v podání Blanky Bohdanové. Chuť do života ji navrátí až psycholog Oldřich Navrátil. Pocity hlavní postavy byly podány velmi věrohodně a neméně dobré byly i herecké výkony již zmíněných postav. ()