Short Cut
Režie:
Jakub ŠmídScénář:
Petra SoukupováKamera:
Vidu GunaratnaHrají:
Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger, Jindřich Žampa, Tomáš Bambušek, Filip Březina, Kateřina CoufalováObsahy(1)
Na krátko je drama o chlapci Jakubovi, který zjistí, že celý jeho dosavadní život byla lež. A jemuž nezbude, než okamžitě dospět a se ztrátou iluzí se vyrovnat, a nebo… skončit špatně. Pomoct mu nemůže nikdo. Ani matka, protože to ona mu lhala a tu pohádku o tatínkovi, který se mu nemůže věnovat, protože brázdí moře na zaoceánské lodi, si vymyslela. Ani otec, který na něj ve skutečnosti celý život kašlal a teď se chce starat, ale jen proto, že o něj jeho „opravdový“ syn z manželství nestojí. A ať je jaký chce, kapitán tedy rozhodně není. Ani sestra Pavlína, která je ve svých šestnácti též také prahu zjištění, že život je úplně jiný, než si ho představovala, a které to srdce zlomí úplně stejně. (CinemArt)
(více)Recenze (52)
Drama ze života, chvíli mi bylo Jakuba líto a za chvíli bych ho seřezal. Film je zajímavě natočený, trošku pomalejší a spíše jde o náhled do rodiny. I přes otevřený konec to nebylo tak špatné. 60% ()
Temnější verze Jak vytrhnout velrybě stoličku patří jistě k nadprůměru československých sociálních dramat. Škoda jen, že jsme zas dostali jen odnikud nikam. K tomu mě vyloženě rušila banální linie sestry, která byla prakticky okopírována z krátkometrážních Neplavců a filmu nepřidala nic. Raději bych se držel jen příběhové linie hlavního hrdiny ve prospěch zkrácení stopáže, která se stala hlavním nepřítelem kinodiváka. ()
Předně je třeba vyzdvihnout (určitě ne vystřihnout) úvodní titulky, ty jsou opravdu povedené a svým způsobem ještě "optimistické", oproti následujícímu dění rozhodně. Hned první záběr kamery je depresivní, prostředí panelákového sídliště, později malého bytu a zima... atmosféra k tomuto příběhu dokonalá. Co na tom, že tu podobné příběhy byly? Na krátko má dobrý scénář, odráží se v něm zase tak trochu jiná dnešní doba, pouze lehce odráží, ony ty hlavní lidské problémy nejdou s dobou tolik ruku v ruce, přetrvávají. Dialogů není mnoho, nejsou třeba, v těch které zde jsou, je jasně a stručně řečeno prakticky vše. Zbytek výborně dovypráví kamera a stejně tak dohrají herci. Jejich výkony jsou realistické, vůbec rozhovory babičky s matkou, tam není co dodat. Navíc nezklamou ani ti dětští, tedy ani hlavní představitel. Vše je podpořeno až dokumentární kamerou, která ale ve vhodných chvílích vymyslí i jiné, často vzdálenější kompozice... třeba jeden z posledních záběrů Jakub, Pavlína, Kojot, nádhera. 60% ()
Další ukázka aktuální vlny "minimalistických evropských filmů o mládeži a jejich problémech", která už mě pomalu ale jistě přestává bavit, ale když to dělají Češi a je to alespoň porovnatelné se zbytkem Evropy, tak mě to těší a mám být alespoň na něco hrdý v té naší současné české kinematografii. Neviděl jsem jich sice zatím hodně, ale pro mě zatím nejlepší český film letoška. Přirovnal bych ho hodně k "Špína" a "Rodinný film", kde víte že se něco posere a jenom na to čekáte. Ve Špíně se ta vlna problémů hrne od začátku, v Rodinný film si na to musíme počkat až do konce. Tady jsem si od začátku druhé poloviny začal říkat "A teď ho někdo přejede" "Teď jí někdo znásilní" "Teď ho zmlátí" "Teď na sebe začnou křičet a všechno se to posere", což je pochvala, protože jsem byl na hraně sedačky v očekávání toho, co se stane. A pak se to začne postupně, v rozumných dávkách, rozbalovat, ale nestane se ani nic tak brutálního. Je to takový syrový pohled do života ne-tak-úplně ideální rodiny. Jediné, co mě na filmu rušilo, byly některé konverzace nebo "hlášky", které byly strašně stereotypní a zastaralé, že jsem se musel zasmát (omlouvám se všem, co se mnou v sále byly). A taky herecké výkony dětských hrdinů nebyly úplně ideální, ale vše vynahrazuje naprosto skvělá Špalková, která míří na druhého Lva v řadě, a Martin Finger, který podává naprosto uvěřitelný a syrový výkon v roli "fotbalového rozvedeného fotra ze sídliště, který chodí pravidelně do hospody a žere lunchmeat a guláš z plechovky". A celkově musím pochválit podobný přístup jako v loňském "Wonder", kde nevidíme příběh pouze z perspektivy hlavního hrdiny, ale prostřihává mezi dalšíma vedlejšíma postavama na jejich mini-příběhy, které nějak souvisí s tím hlavním. Jestli vám nevadí trochu té české depresivní reality, tak si to rozhodně dejte. Ale v sále byla i rodina... pro děti je to dle mého moc nudné, depresivní a je tam sex v prádelně se zadkem Filipa Březiny (nebo alespoň někoho hodně podobného). ()
Další velmi milé překvapení v oblasti sociálních dramat, kterých má současná česká filmová kinematografie jako šafránu. Velkým kladem filmu je jeho sugestivita, která je zapříčiněna především civilním herectvím. Snímek věnuje dostatečný prostor pro uchopení vnitřního světa postav pro možnost navázání se na ně. Snímku se daří udržet napětí - do konce filmu mi nebylo jasné, jak se celý ten spletenec vztahů rozmotá a to právě proto, že jsem věřila, doufala a přála si – stejně jako postavy filmu. I přesto, že bychom mohli na snímek nahlížet jako na sled jednotlivých klišé, pak snad jen v případě, že bychom si odepřeli příběh prožívat – klišé zde tedy vystupuje jako zdání, neboť je demaskováno. To může demonstrovat např. obrovské odhodlání matky (byť na pokraji sil), která doslova svádí vnitřní boj, aby život její rodiny nekopíroval šablonu „těch lidí ze severu Čech“. Právě prostřednictvím její postavy, která si je dobře vědoma tohoto jakéhosi ortelu (tlaku), který jí visí každý den nad hlavou, vnímám příběh jako velmi skutečný. I to je vlastně odpovědí k jejímu jednání – potřeba chránit svou rodinu, mít vše pod kontrolou (a zároveň nebýt jako vlastní matka), aby se tohle celé nerozpadlo. Velmi věrohodná je i postava senzitivního Jakuba, který se cítí oprávněně oklamán matkou a sbližuje se se svým otcem, jehož ideál však bere za své. Proto hledá své místo – najednou nepatří ani tam, ani tam. Soukupová také otevírá i téma funkčnosti rodiny v postmoderní době – konkrétně soužití sourozenců, kteří mají jednu matku, ale každý jiného otce. Toho si velmi cením a bylo by skvělé, kdyby tento, čím dál tím častější společenský fenomén, prostupoval i jinými snímky. Pominu-li excelentní herectví Jindřicha Skokana s výmluvným pohledem, tleskám i skvěle postavené trojici dospělých herců Špalková-Finger-Vančurová. Dobrou volbou byla i tesklivá hudba v podání Květů. Snad jediné, co bych vytkla, je animovaný úvod, ve kterém nám Jakub představuje svou rodinu – nejen, že animace (a její hravá atmosféra) z celého filmu mizí, ale mizí i vypravěč. Ale možná to byl záměr … ()
Civilně pojatý sociálně depresivní film, který přes absenci dramatičtějšího příběhu, nenudí. Potěšila babička, zdánlivě studená jako čumák, starostlivá k zabití, ve skutečnosti však chápající až moc. Jen za tu masku nechtěla nikoho pustit. I když se plácají na svém písečku, jejich sny se neplní a rozbíjejí se hubu, nakonec se přes všechny peripetie dokopou k rodinné soudržnosti. ()
Relativně silné téma (i když dost klišé) uchopené stylem „tohle jednou hodíme na ČT2 až budeme potřebovat ukázat že se u nás taky něco děje“. Zbytečná změť vedlejších postav a jejich podnětů, zbytečný televizní look, zbytečná hluchá místa, zbytečně nedotažený casting…..skoro by se dalo říct, zbytečný počin. Troufnu si tvrdit, že vím, o co tvůrců prioritně šlo a také si troufnu tvrdit, že za tím šly tak na 40 procent. ()
"Chtěl jsem všechno spravit a akorát se to posralo..." Průměrné sociálně-rodinné drama. ()
Analogie západních sociálně kritických filmů o nefunkční či rozpadlé obyčejné rodině. S tím rozdílem, že v Británii a jinde to umějí natočit lépe. ()
Realisticky ztvárněný film o rodinných vztazích v neúplné rodině a o tom, jak to psychicky poznamenává děti. Každopádně svým střízlivým realismem předčí velkou většinu současných českých filmů, které jsou zpravidla zcela mimo realitu, a tudíž vylhané. Na druhou stranu ale snímek působí naprosto bezútěšnė a bezvychodně a o moc víc než trochu deprese a blbé nálady si z něj divák asi neodnese. ()
Klišé...to je filmu nejčastěji vyčítáno, co jsem zde četl. První část filmu ale naznačuje něco jiného. Jakub sice nemá otce, ale jeho sestra taky ne. A matka je má oba s někým jiným. Jeden má být ve Švédsku, druhý v USA. Film je hlavně o těžkostech dospívání, když dospělí okolo lžou. Přitom ale očekávají, že děti se budou chovat slušně. A Jakub se znovu a znovu zklamává v jednotlivých členech rodiny, v otci, stejně jako sestra. A to vše oba prožívají, aby nakonec zjistili, že nikoho jiného než sebe nemají. Dá se říct, že co matka zasadila, to sklidila. Podle mě snímek v první řadě prohrává na body díky slabšímu scénáři. Herecké výkony samy o sobě nezachrání jednodušší rodinnou zápletku. Tím spíše ne, když se stopáž nebezpečně blíží ke dvěma hodinám. Začal jsem zmíněním klišé. Pár klišé se skutečně ve filmu najde. Hlavně co se týče Jakubovy sestry. Je to takový film, který asi není třeba vidět víckrát. ()
Petra Špalková si mě získala v Pustině, je to velmi kvalitní herečka se smyslem pro mimické vyjádření pocitů. Jsem ráda, že se s ní setkám i v relativně zapadlém filmu, jako je "na krátko". Obecně mohu říct, že výběr herců byl velmi dobrý. Pointa filmu spočívá především v tom, že si hlavní hrdina myslí, že něco zásadního postrádá. Mužský vzor. Matka je stále unavená z práce, sestra je podstatně starší, procházející pubertou - bratr jí jen obtěžuje. Zároveň mají oba rozdílné otce, přičemž sestra toho svého zná, věnuje jí pozornost a posílá dárky. Co ale otec Jakuba? Velká námořník žijící v daleké a chladné Skandinávii...velký, ač imaginární vzor pro malého kluka. V podstatě celý film se točí kolem naděje střídající nedorozumění a hledání sebe samotného. Pakliže se jedná o ideály a iluze malého kluka je situace v rodině podstatně komplikovanější. Chování jednotlivých postav je více než realistické. Není afektované ani příliš chladné a odměřené. Paradoxně místo ani roční období mi nepřipadá depresivní, možná naopak. Film působí nezvykle útulně. ()
Solidní český film, který je tak trochu na hraně filmu a TV filmu, možná s trochu pomalejším tempem, ale rodinných dramat se zase tak moc netočí, takže nakonec to na průměr dá - i s přispěním Marty Vančurové či malého Jindry Skokana. ()
Nadějný scénář, dobré recenze, ale můj dojem je poněkud rozpačitý. Hlavně to, když Jakub zjistí, že jeho otec nežije ve Švédsku, ale nedaleko. Jejich setkání mi přišlo takové příliš obyčejné, jakoby o nic nešlo, přitom Jakub o tátovi mluvil celou dobu. Celkově jsem čekal hlubší psychoanalýzu. Jde spíš o klasický depresivní film. Chválím herecké výkony. 60% ()
Kdyz vidim neco jako tohle uz chapu proc kazdej rika ze nekouka na cesky filmy malo co se da vubec dokoukat do konce… dalsi spatna nuda.. ()
Ze života.. celkem depres ()
Obdoba sociálního malodramatu, formát filmu z 80tých let. Všechny postavy jsou záporné a všechny životy se topí v bahně odpadu. Jako samotný film..... ()
Docela pěkně natočený a zejména kvalitně obsazený televizní film. Děj se nechá předpokládat, nic zajímavého nepřináší, ale také žádným vybočením neuráží. 3- ()
Zbytečně podhodnocený film. Herecky vynikající, kamera, střih, scénář ujde, i když některé chování postav je na zabití. Přitom ale každá postava má své pro a proti, je vykreslena a má ve filmu svůj prostor. Je to náročný, ale dobrý film, doporučuji. ()
Tak tohle budu rozdýchávat hodně dlouho... Dost drsný/nemilosrdný pohled na rodinu - nebo spíš rodičovství - v dnešní době. Svou beznadějností a marností místy připomene POUPATA, ale drama je tentokrát střídmější, intimnější. Velmi dobré herecké výkony (zvláště babička Marty Vančurové). Příběh dcery poněkud schematický (skoro až proflákle - jakoby se nedalo vymyslet nic jiného?), je tady tak trochu jako vzdálená kulisa. Příběhu syna nepomáhá ani nenahrává, spíš naopak. Přesto mezi letošními českými filmy zatím jasná jednička. ()