Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mh.mail
    ****

    70% — Můžeme si o Martinu Dejdarovi myslet, co chceme, faktem je, že když má příležitost, tak opravdu umí. Jeho frajer Richard Majer je asi vedle Antonína Maděry ve Zdivočelé zemi dosud jedna ze dvou jeho životních rolí. Film dokáže obratně balancovat na hranici sentimentu a je dosti uvěřitelný a i přes závažnost tématu a prostředí nakažlivě optimistický. Oceňuji, že konec hlavního hrdiny, ač očekávatelný, není ve filmu explicitně podán a je tu prostor na zázrak.(25.4.2016)

  • dobytek
    ***

    Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65%(1.10.2016)

  • Willy Kufalt
    *****

    ,,Jestli tohle přežiju, tak to tady roztočíme!" Scenárista Jiří Hubač mě zatím pořádně nezklamal (s výjimkou dosti laciné televizní detektivky Polední žár) ani v porevolučním období. Příběh se odehrává v brzké poválečné době, přičemž historie se odráží zejména na skvělé dobové muzice, ale jinak se zabývá lidskými charaktery, nemocí, odvahou nebo také optimismem a mohl by se prakticky odehrávat kdykoliv, i v současnosti. Váhal jsem při hodnocení mezi 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že moc podobných filmů s nadčasovými náměty se v porevolučním českém filmu neurodilo (z nemocničního prostředí ještě o dva roky starší Městem chodí Mikuláš), tak se přikloňuju k plnému počtu. Coby mladší ročník mám Martina Dejdara zažitého spíš jako "šaška" z trapných komedií a nejpříšernějších tv pořadů a shows, zde mě v roli nemocného tanečního mistra Mayera velice mile překvapil. Oceňuju dále Janu Hlaváčovou, která mi mimochodem hodně připomněla její svéráznou zdravotní sestru v sérií Básniků, ale taky Jirešovu režii zajímavou zejména ve chvílích vracející se s hudebními motivy do Mayerova dětství. Celý film oplývá kvalitami, ale do transu mě dostaly zejména dvě momenty: poprvé když Mayer přesně podle plánů nemocného pacienta objeví na půdě zámku starý prsten (byť se příčina této záhady časem vysvětlila, zapůsobila na mne tato scéna jako symbol jisté naděje existence něčeho mezi nebem a zemí) a podruhé závěrečný obrat v ději se setkáním starých známých po letech, symbolicky zakončeným společným tancem, s příchozí novou radostí do dalšího života. Krásně dojemné a svým způsobem nečekaně "navazující" na Hubačovy filmové balady jako Lístek do památníku nebo Nezralé maliny. (90%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez)(28.7.2018)

  • Maq
    *

    Jak velkým literátem vlastně je Jiří Hubač? Uznejme, že napsal několik scénářů, které v České kotlině dosáhly statutu nezapomenutelnosti. V románové podobě by se patrně zařadily mezi rodinné bestsellery, v tomto ohledu je ekvivalentem třeba takového Stephena Kinga. Originální moc není, díky čemuž s bolševikem neměl potíže, ale zná řemeslo. Umí vytvořit silné a věrohodné charaktery, příběhy a situace často ve stínu smrti, ponejvíce nepříliš vzdálené poloze populárního dojáku, ojediněle ještě níž (vždy uměl napsat ubrečené sólo pro některého v dané době populárního herce). Je to hodně nebo málo? Z poloviny plná nebo z poloviny prázdná? --- Učitel tance podle mého soudu představuje v obecně dobré Hubačově tvorbě průměr. Jireš se ke zpracování takové látky nepochybně hodil dokonale. Na Dejdarově místě bych raději viděl nějakého herce, jenže, Dejdar byl tehdá zrovna populární, že?(5.2.2011)

  • Šandík
    ****

    Neprávem pozapomenutý film. Samozřejmě má své meze, ale Dejdar tady rozhodně předvádí to nejlepší ze svého, vskutku "poněkud monotóního" herectví. Režie, kamera i scénář a taky hudba jsou naprosto perfekrní a jako celek tenhle film rozhodně řadím k tomu nejlepšímu, co u nás na počátku devadesátých let vzniklo. Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin, Gemini, sportovec(26.12.2006)

  • - Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

  • - Ve filmu se poprvé pracovně setkaly Jana Hlaváčová s dcerou Bárou Munzarovou. (M.B)

  • - Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)