Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (127)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nesnadné a možná ne zcela domyšlené téma tohoto záměru-scénáře-metafory bylo scénáristicky i režijně zvládnuto na vrcholné úrovni. Jirešova a Hubačova odrazová parketa se prolnula do výborné výpravy, věrohodného děje a přesvědčivě zachycených reálií té doby - tj. konce Třetí republiky. Nadsázka, která by v jiných případech doslova vraždila a deptala kvalitu, tady slouží jako přesvědčivé východisko k vybudování podobenství o potřebnosti, nenahraditelnosti a životadárnosti elánu, lidské potřeby přesahu a bojovnosti i na druhé straně naivity a zranitelnosti. Všechny tyto vzájemně se v sobě křížící a mnohém vzájemně rušící tendence postihuje v soustředěné podobě Dejdarova postava tanečního mistra Majera v Dejdarově podání. Mimořádných hereckých výkonů tu ovšem najdeme podstatně více. Retrospektivní dědoušek Miloše Kopeckého, komisní ženství vrchní sestry Jany Hlaváčové nebo dobyvačné pojetí v rolích Kodetové či nedoceňované Zuzany Bydžovské jsou asi nejvýraznějšími markantami tohoto rysu UČITELE. Zápas o zachování lidské důstojnosti v mezních podmínkách je patrně i hlavním obsahem nesporného nadčasového rozměru tohoto nanejvýš aktuálního českého filmu. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale Dejdar mi přijde sice jako kvalitní, ale velice monotónní herecký typ. Učitel tance není zaručeně nejlepším Jirešovým filmem, jak jsem se dočetl v denním tisku, je to velmi pěkně nasnímaný (Jan Malíř je záruka kvality) a místy i docela hezky napsaný příběh (ani Hubač rozhodně nepatří mezi diletanty). Bohužel mi to celé přijde trochu moc táhlé a retrospektivní vsuvky působí značně neústrojným dojmem, potěší jen přítomností Miloše Kopeckého. Atmosféra plicního sanatoria je vydatná, postavy uvěřitelné a určitý sentiment velice přijatelný. Prostě příjemný film, což nic nemění na faktu, že Jireš má i lepší tituly. ()

Reklama

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65% ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak pěkný film to je. Ta metafora tance jako boje proti smrti a umírání… Opravdu povedený film, ve kterém Dejdar předvádí zřejmě svůj herecký vrchol. Za zmínku také stojí výkony Bydžovské (zde byla krásně roztomilá), Hlaváčové (na pohled přísná, ale když jde do tuhého, tak laskavá a starostlivá sestřička) a Holuba. Hlavně kvůli závěru zaokrouhlím na čtyři hvězdy, a pevně věřím, že za čas si zase tuhle lekci tance a života opět dám. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Co já vím, tak to byla taky jedna z nejlepších Dejdarových rolí, kde jsem měla slzy na krajíčku. Silná touha žít a tancovat mu dávala sílu k povzbuzení i těch druhých, kteří sdíleli podobný osud jako on, dokud mu síly stačily. Mě tady ve své roli dokonale přesvědčil, že umí, ale jak je to s ním dnes, to bych už musela asi trochu pátrat. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (8)

  • Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru „Modrý pavilon“ ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. (sator)
  • Českého lva 1995 za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získal Martin Dejdar, za Zvuk byli oceněni Václav Hála a Ivo Špajl. (M.B)
  • Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)

Reklama

Reklama