Učitel tance

Martin Dejdar je podle mě jediný z mladých herců (tady ještě mladý byl), kdo se mohl rovnat staré gardě. Komika i tragika, blbnutí, vypravěčství, všechno mu jde na jedničku. Škoda, že tak zapadl a vynořil se ne jako vynikající herec, ale jako figura Ozák. Nic proti Ozákovi, Comeback docela ujde, ale Dejdar by si určitě zasloužil pořádnou roli. Snad jednou.... (06.05.2010)

To byl Dejdar ještě luxusní chlap. A jeho pohyby jsou zaručeně na jedničku. Skvělou roli zde měla paní Wilhelmová, ta jediná dovoluje uvádět v žánru tohoto filmu slovo komedie. Pravda ještě Halbich byl vtipný. Z ostatního obsazení bych vyměnila Báru Kodetovou, ta svou postavu úplně uzemnila. Hlaváčová byla super, Bydžovská, Adamovská jakbysmet. (31.10.2013)

"a to je člověk ze sanatoria, pane Jireš! (zde spíš ?)", by si (kdyby chtěl) mohl postesknout Vlastimil Třešňák. A když ne on, tedy já. Některé filmy na mě působí svojí pravděpodobností, Jirešovy filmy mi připadají vesměs nepravděpodobné, a také neinspirované - zde v původním smyslu (dech, dýchání), . Konec dobrý, ale tím ne všechno dobré. A také herecká topornost, nejvíc asi vrchní sestra. Velikáni filmu, to ano, ale jakého? Co si tady povídáme, na tom moc nezáleží, ale dobře placení televizní dramaturgové by měli oddělit zrno od plev, a nedávat do stejného pytle Jireše s Schormem nebo Kachyňou (a dalšími). Pozn.: Možná jsem byl - neúmyslně a nevědomky - ovlivněn pojetím smrti, který tento film zastupuje. Kdybych si mohl vybrat, tak smířlivé smrti (po vzájemném seznamování a přesvědčování) dám přednost před násilnou smrtí (tanec v TBC sanatoriu, válka, pepka a spol., silniční či jiná havárie) (13.12.2015)

tudle sem v hospodě potkal znamýho a von mi vyprávěl jednu dávnou příhodu....její variace se proflakujou skoro na kazdy druhy skole stylem "kamarad kamarada myho kamarada mi vypravěl,,," pokaždy ale s menší úpravou....jeho verzi sem ale ještě neslyšel...začínala dejdarem.....tak se děti pěkně usaďte a poslouchejte.... příběh se odehrál na jedné středočeské škole....učil tam učitel co prej vypadal přesně jako dejdar...tančit sice moc neuměl...zato ale vynikal mohutnými gesty, při kterých šermoval rukama s takovou elegancí, že jeho hodiny byly dokonce i samým ředitelstvím školy považovány za rizikové,,,,semtam, když vykládal třeba o svých oblíbených komplexních číslech, ji někdo nevědomky chytil....čas od času dokonce některého studenta se zvoněním odvážela sanita....je podivuhodný že všecky tyhle likvidační zákroky zvládal prakticky jenom jednou rukou,,,levačku totiž míval obvykle v kapse...sem tam ji někdo v mlze zahlíd, ale jinak měla pověst sněžného muže... dejdar se za ni totiž styděl.....chyběl mu na ní malíček a dva články prsteníčku.. ...když na to přišla řeč, skromně tvrdil, že mu je uřízli běhěm přepadení jedné dámy, které se zastal a zachránil ji tím život...ale vrátnej zezdola povidal, že mu je ukousla jedna kurva..........noale proč vam tohle všechno povidam ...... na jednu jeho rizikovou hodinu řišel student Mára malinko pozdějc....to se občas stávalo, zvláš na odpoledních hodinách, protože stravovací zařízení pro jejich instituci bylo mimo areál školy, asi 700 m na sever,,,a protože hned vedle byla hospůdka u kohouta,a neměli tam ty smradlavý tácy...školní jídelna zela většinou prádnotou....no a Mára vstoupil do třídy řádně "najeden"...uďál na učitele véčko, povídá mu NAZDAR JARDO a šel si dát dvacet do zadních lavic....jarda měl ale zrovna asi ňákou blbou náladu neboco...tak zamával rukama a přitáh si ho k tabuli...Mára motal nohama a mumlal něco ve smyslu: TO JAKO KTABULI? ALE MĚ BOLÍ BŔÍŠKO, ale dejdar ho ignoroval,,,začal mu dávat jednu otázku za druhou, a to dokonce i z jiných předmětu...mára si toho moc nevšímal...vklidu si dal do pusy malborku a začal se schánět po sirkách.... profesor rudnul vzteky čím dál víc a celý todle představení vyvrcholilo když mára spadnul na zem a lez po čtyrech...náš učitel si v rozčilení stoupnul: TAKŽE NIC? TAKŽE NIC! TAK PANE MAREK, NESKA JE TO ZATOLIK... zařval uplne bez sebe a udělal jedno ze svych oblibených sardelových gest...bohužel si v tom zmatku neuvedomil.....ze to gesto proved svojí legendární levačkou...a tak když to mára viděl, a konečně se postavil zpátky na dvě... šťastnej jak blecha se vobrátil dozadu do třídy a povídá....TY VOLE DOBRÝ, DAL MI TŘI MÍNUS.... (28.01.2009)

S Jirešovými filmy mám obecně problém, že jsou slušně nasnímané, docela dobře herci zahrané, mají i jistou meditativní atmosféru, ale pokud chybí kvalitní předloha (jako tomu bylo v případě Žertu, a částečně Causy Králík či Katapultu), Jireš filmům nic svého nepřidává, jen bezduše "kopíruje", a často ani nevíme, co chce říct, kam se přiklání. Stejně tak zde se bijí oslava života a pozitivního náhledu na každou cenu s okolnostmi života, resp. nemoci, aniž bych zde nacházel nějaké vyváženější stanovisko, dialog, zajímavost. Dejdar hraje slušně (i když chvílemi je na něm znát, jak moc dává najevo, že hraje, aby bylo vidět, jak dobře hraje), ale nepřesvědčil mne natolik, abych jej bral jako reálnou postavu, jako jsem třeba Hrušínskému věřil jeho Prepsla se vším všudy ve filmu Pozor, vizita! (28.04.2018)