Helle Nächte
Bright Nights
Režie:
Thomas ArslanScénář:
Thomas ArslanKamera:
Reinhold VorschneiderHudba:
Ola FløttumHrají:
Georg Friedrich, Tristan Göbel, Marie Leuenberger, Hanna Karlberg, Aggie Peterson, Frank Arne Olsen, Helle Goldman, Mathilde Sofie HenriksenObsahy(1)
Rakouský inženýr Michael žije se svou přítelkyní v Berlíně. Celé roky má se svým čtrnáctiletým synem Luisem jen minimální kontakt. Když Michaelovi zemře otec, jede společně se synem na pohřeb na vzdálený sever Norska. Vědí toho o sobě jen velmi málo a vzájemná blízkost je cestou nepoznanou. Michaelův návrh strávit po pohřbu několik dní společným cestováním po kraji se při realizaci ukáže být mnohem těžší, než by se zdálo. Bez jakékoliv předchozí zkušenosti s trávením společného času je zvládnutí fyzické blízkosti pro oba aktéry tvrdým oříškem a atmosféra v autě by se dala krájet. (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (8)
Původně jsem filmu chtěl dát čtyři hvězdičky, ale když jsem četl komentáře níže, tak jsem usoudil, že tři budou akorát. Film měl natolik vděčné téma, že mohl vyvolat daleko jiné emoce, než jaké vyvolal…a že to z většiny zachraňovala hlavně kamera zabírající přenádhernou krajinu? To je sakra málo. Ruský film Návrat je opravdu o úroveň jinde. ()
Emocionálně chladný, film se nijak nevyvíjí, ať už příběhem, tak tím nejzásadnějším a to vztahem mezi synem a otcem. Doporučuji desetinásobně silnější Návrat (2003) od Andreja Zvjaginceva, který vám nedovolí dýchat. [lfš, 2017] ()
Potěší, ale nepřekvapí. Pěkné malebné záběry. ()
Když vám přečtení obsahu k filmu dá víc než zhlédnutí filmu samotného, je asi něco špatně..Anebo jsem na tak náročný snímek nebyla v daný moment dostatečně naladěná.. ()
Vynikajcí psychologické drama, které věrohodně ukazuje střet otce a syna, se kterým nežije. Tvůrci se dokázali skvěle se ponořit do duše mladého teenegerra Jeho myšlení a celkovém postoji. Dialogů, sice není mnoho, ale pokud máte nějákou zkušenost, budou vám některé životní situace ledacos připomínat. Snímek má také naprosto úžasnou atmostféru, kterou vytváří v první řadě démonická hudba. Tempo je navíc velmi citlivé a pomalé. A to je rozumný krok, jinak by se to nedalo zdaleka tak prožívat. Dočkáme se i bezemluvných scén, které vám ovšem nedajíí prostor nudit se, ale naopak stále víc zažívat děj a přemýšlet o něm. Scéna s ježděním do mlhy, už je sice zbytečně zdlouhavá, ale ta ve které Michael hledá Louise je skutečně velmi emotivní a skoro až nervydrásajíci. Vše ale záleží na divákovi. Jestli příjme netypcké zpracování a nezůstane konzervativní buran. Ostatně, myslím si že váš dojem s filmu, můžete ovlivnit především vy sami. ()
Světlé noci příběhem příliš nenadchnou, téma se dalo myslím zpracovat trošku lépe. Obsahují ale krásné záběry norské krajiny, kamera na velmi dobré úrovni. ()
Na mňa príliš minimalisticky nerozvinuté. Chvilami som sa cítil ako v 90-tych rokoch. Prišiel som domov zhulený jak taška o 2 ráno -zapol si nemecký Vox a kukal na horiaci krb alebo jazdu vlakom z Lipska do Berlina. Kamera za 5 ()
Dobře natočené bolestné drama...o sbližování otce a syna a o tom, že odcizení z minulosti není lehké překonat. ()