O těle a duši

Dosti silný a nečitelný film. Maďarský Romeo a Julie v trochu zvláštním podání, kdy si lidé vlastně nerozumějí, ale milují se i přes to. V mém pohledu jde o docela zvláštní počin, který je docela zdlouhavý. Na konci je nicméně dost silný a propojený. Člověk i myslí na tragický konec, ale toho se vlastně ani nedočkáme. Konec docela dostane i celému filmu v to, že se zdá, že bude konec, ale ono ne a ještě tam nějakých těch deset nebo dvacet minut je. Toto téma lásky je mnohdy silně abstraktní a intimní. Těžké na zpracování, proto ho v celku oceňuji i v tomto konkrétním případě, ale asi mi to moc nezmění pohled na těžkosti samotného filmu. (25.02.2021)

Velmi citlivé, excelentně sehrané a zrežírované, i když dějové zbytečně opatrné, nechávající diváka na pochybách, v lepším případě ho film nabádá k práci s fantazií či k jakémusi vlastnímu dokončení. Mezi kalužemi krve, jež jsou pro tyto lidi součástí zaměstnání, se odehrávají vcelku klasické kolegiální vztahy obyčejných lidí, se stejně laděnými starostmi. Kadeřnice, nákup, zhodnocení ženských postav, buranské vtípky, sem tam souboj s vlastním charakterem. Do tohoto krvavého koloběhu obyčejnosti a smrti vstupuje jedna drobná, na první pohled chladná, bytost. Striktně dodržuje předpisy i společenskou morálku, včetně nekompromisní upřímnosti, je to zakřiknutá Sněhurka postávající ve tmě...uvězněná, jako zvíře pár metrů od ní. Zakouká se do ní jeden tělesně postižený starý mládenec, který už vlastně ženy pověsil tzv. na hřebík. Mám tedy prostředí, muže a ženu, romance o nádherném, snovém souznění duší může v pohodě začít. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (28.11.2017)

Dokonalý festivalový produkt. Zlejme dokopy kúsok nereálna, synchronicitu snov a zranení, pridajme o vedro viac krvi ako zvyčajne, nejakú tú krádež tvrdolínu (nech sa festivalovo poučený divák trochen bojí, spomenúc si na to, čo sa dialo v Srpskom filme), plachosť a zvláštnosť správania a postupné zbližovanie. Pretrepať, trochu premiešať a medveď na kritikov, ktorí ostanú z tohto PAF, zaručene víťazoslavne vycerí zlaté zubále. (26.10.2020)

Zábavný příběh plaché zralé lásky. Scény trochu klamou. Například kýč jak z učebnice jeleni v lese nebo děti hrající si na pasece na porcelánové váze od babičky je zde v provedené záběrů jelenů na bílém sněhu. Nehezké rituály porážky zvířat zase připomínají a agitku ochránců zvířat. Ani jednou však neplatí. Z komorního dramatu se stane bizarní událost.. Chladné sterilní prostředí bílých plášťů. Hrdinové jsou dojemní, aniž by žebrali o soucit. Chytré vystavění příběhu plynule zvyšuje napětí, tempo, vzrušení a dávky smíchu. Měkce samozřejmá nálada trvá až do konce. Minusem je určitá monotónnost. Finále tohoto žánru, který nikdy žádné ceny nesbírá si žádá sladkobolnou romanci, která je zde ale v mezích. (26.11.2018)

Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům. (01.08.2017)