Útěky domů

Príjemný detský film určený ale najmä dospelým. Pomerne nekonvenčný vzťah rodičov k svojmu adoptovanému dieťaťu má dobre prekreslenú psychologickú stránku, ale prím tu hrá samozrejme roztomilosť Tomáša Holého. Brejchová a Kanyza sa do svojich rolí skutočne vžili a potrebným korením je potom Kopecký. Dej tak trochu prešľapuje na mieste, v podstate by sme mohli vstúpiť do akéhojoľvek obdobia života tejto rodiny a vyzeralo by to rovnako, len s tým rozdielom, že malý sa dozvie nemilé tajomstvo. Stres v práci a starosti o dieťa, ktoré film rieši, sú univerzálne v každej rodine a kedykoľvek. Aj pekné kolegyne sa sem tam objavia v živote každého z nás. 70% (12.03.2018)

Tomáš Holý na vrcholu. Skutečně, kdyby tenhle kluk hrál dál a dál, byly by to supr role. Podle mě, by byl na úrovni herců, zvládající bravurně humor i drama. Honzík se prostě řídí svým rozumem a má velmi vyspělej a jasnej pohled na situace kolem něj. Troufám si říct, že daleko vyspělejší, než někteří komentátoři na ČSFD. Kteří se bohužel, tomuto filmu nevyhnuli. Film má skvěle se vyvíjející děj, perfektní herecké obsazení a výbornou atmosférou. Na kvalitě filmu také přidává role režiséra E.Schorma a jeho závěrečné režírování Jiřiny Jiráskové v divadelní hře. Určitě lehký humorný drama pro milovníky československých filmů. (09.02.2012)

Adoptovat takovýho nevychovanýho a protivnýho fakana, jakym byl Tomáš Holý, tak ho půjdu do toho dětskýho domova vrátit sám. Jana Brejchová zahrála svou roli věčně spěchající, stárnoucí módní návrhářky výborně. Kanyza zdatně sekunduje. Čunderlíková sice nic moc nezahrála, ale aspoň je hezká a netváří se celej film jak na vlastnim pohřbu jako v Nemocnici na kraji zkázy. A Tomáš Holý? Kdykoliv se tahle protežovaná "dětská hvězda" objeví na obrazovce, otevírá se mi nůž v kapse. Jinak film je o tom, že harant se dozví, že je adoptovanej a snaží se vypátrat svou biologickou matku. (15.05.2011)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)

Mám slabost pro cokoli, co vzešlo z Jirešovi imaginace. Základní situace je prostá, drama rodiny vyhrocené, ona je v páru starší a mají adoptovaného syna. Co může být náročnější? Šedivost a nezajímavost tehdejších dnů se snaží Jireš rozčeřit zajímavou profesí obou, etudkami Kopeckého a Schroma. A samozřejmě nesmí chybět klasický útěk na venkov. Prostory v pražském bytě jsou stísněné, víkendová krajina naopak naprosto uvolněná. (31.03.2013)