Útěky domů

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)

Myslim, ze samotny Jires zustal za ocekavanim. Vzhledem k solidnimu nametu, hereckemu obsazeni, (hlavne vyborna Brejchova s Holym) mi film neprijde nijak oslnujici, nejakou atmosferu to ma, jinak prumernost temer ve vsech ohledech... Posledni celovecerni film Tomase Holeho, ktery jsem doposud nehodnotil. (29.10.2017)

Škoda, že některé situace vyznívají hodně nevěrohodně, hlavně když Honzík (Tomáš Holý) hledá v kojeneckém ústavu odpověď, kdo je jeho pravá matka a zároveň ho tam jde hledat jeho adoptivní matka (Jana Brejchová). A takových náhod nebo divných situací je tam více a akorát kazí dojem z jinak kvalitního psychologického dramatu. Ale takové už filmy Jaromila Jireše jsou. (09.03.2018)

Príjemný detský film určený ale najmä dospelým. Pomerne nekonvenčný vzťah rodičov k svojmu adoptovanému dieťaťu má dobre prekreslenú psychologickú stránku, ale prím tu hrá samozrejme roztomilosť Tomáša Holého. Brejchová a Kanyza sa do svojich rolí skutočne vžili a potrebným korením je potom Kopecký. Dej tak trochu prešľapuje na mieste, v podstate by sme mohli vstúpiť do akéhojoľvek obdobia života tejto rodiny a vyzeralo by to rovnako, len s tým rozdielom, že malý sa dozvie nemilé tajomstvo. Stres v práci a starosti o dieťa, ktoré film rieši, sú univerzálne v každej rodine a kedykoľvek. Aj pekné kolegyne sa sem tam objavia v živote každého z nás. 70% (12.03.2018)

Mrzí mě, že film se soustředí příliš na vnější napětí (podané hudbou, kamerou a expresivními hereckými výrazy, zvláště Brejchové), místo na vnitřní psychologické vyjádření postav. Proč je postava Brejchové tak strašně ambiciozní? Je postava Kanyzy skutečně pořád dětsky rozverná, nebo nedospělá, či si to vše uvědomuje a je jen jenom nezodpovědná? Všechny tyhle možnosti jsou jen naznačeny, ale žádná pořádně prokreslená. Navíc film honí zbytečně moc zajíců - divadlo, adopce, příroda, vztahy - sice by asi hlavním tématem měla být ona adopce, ale k provalení dojde až v půlce filmu a vlastně se zdá, že jako by se nic neděje. Jsou zde občas dobré dialogy a zajímavé postřehy, film má zvláštní, zasmušilou atmosféru, je fajn vidět Evalda Schorma, ale celkově pro mne poněkud nudnější průměr. (10.03.2018)