Sun Valley Serenade
Zasnežená romanca
Režie:
H. Bruce HumberstoneKamera:
Edward CronjagerHrají:
Sonja Henie, John Payne, Milton Berle, Lynn Bari, Joan Davis, Dorothy Dandridge, William B. Davidson, Ralph Dunn, Chester Clute, Ann Doran, Glenn Miller (více)Obsahy(1)
Trubaduři z Dartmooru (orch. Glenna Millera) zoufale hledají práci a poštěstí se jim shodou okolností nejen spolupráce se zpěvačkou, o kterou je mimořádný zájem, ale také výborné angažmá v horském středisku Sun Valley. Mimoto z reklamních důvodů klavirista (J. Payne) očekává příjezd uprchlíka z Evropy (je II.světová válka), kterému se zavázal, že se o něj ve všem postará. Jaké je však překvapení celého orchestru, když vyjde najevo, že je to mladá a pohledná Norka Karen (Sonja Henie). (marťan)
(více)Recenze (32)
Jak já tu hlavní hrdinku nenáviděl! Blbá, intrikující, vlezlá a otravná... a oni tomu závěru říkají happyend. Totální unhappyend, v němž norská p**a, co umí akorát lyžovat a bruslit... škoda mluvit. Zabít. Donutila mě k naprosté estetické poddistancovanosti! Už proto ji musím nenávidět. ;) ()
Oscar 3 nominace: Kamera ČB, Hudba - M, Píseň - "Chattanooga Choo Choo" ()
Zasněžená Romance aneb Jak lze stalkingem a umanutostí vlastního štěstí vydobýti, a ještě muže přesvědčiti, že jde i o štěstí jeho vlastní. PS: Když jste cukrkandlová blondýnečka lolitkoidního typu, jde to mnohem jednodušeji. Možná to zvládnete i bez Orchestru Glenna Millera. To by ale byla škoda, protože hudba a hlavně performance zmíněného tělesa jsou asi tím jediným, proč stojí za to přežívat tu chválabohu necelou hodinu a půl ve společnosti mně osobně těžce nesympatických panáků, panovačné semetriky, a zmíněné ňuňukukučové kudlanky. Jistě, válečná kinematografie byla specifická, ale nebýt vynikajících páně Millerových kreací, byla by to jen schématická limonáda, ve které jsou zastrkaná značně šablonovitá míchátka ve tvaru hlavních postav. Sonja Henie nepochybně byla výborná krasobluslařka (ostatně se tomu věnuje cca deset minut stopáže), ale pokud se pokusíte byť jen v náznaku tohle srovnávat se Zpíváním V Dešti, uvidíte, že není oproti Zasněžené Romanci napřed o dekádu, ale o světelné roky. 60%, a to jsem ještě In The Mood;) ()
Navzdory tomu, že hlavní hrdinka je svým způsobem manipulátorka, která pro dosažení svého udělá i nějaké ty intriky, byla mi sympatická a fandil jsem ji nejen pro její roztomilost, ale také proto, že se k hlavnímu hrdinovi daleko více hodila. To, že se snímek odehrává v atraktivním prostředí, jehož kouzlu výrazně napomáhá perfektní hudba Glenna Millera a jeho orchestru, je obrovským kladem a chvíli jsem přemýšlel i o plném počtu hvězdiček. ()
Hudba Glenna Millera a nádherné prostredie zasnežených hôr tvoria dokonalý podklad pre romantický film. Všetko ale kazí nesympatická a už od prvej minúty otravná hlavná hrdinka. V tomto ohľade sa plne podpisujem pod komentár kolegu Douglasa. ()
Nejnesympatičtější romantická hrdinka, jejímž jediným cílem je provdat se. A té má člověk fandit? Ani náhodou! Pokud romantické komedie, tak Sturgese nebo Lubitche, kteří umí chytré hrdiny... ()
Povinnost pro ctitele orchestru Glenna Millera, jehož výstupy jsou fantasticky nasnímány a jež neztratily ze svého drivu dodnes nic. K němu je víceméně zbytkově dolepena love story s krasobruslařkou Sonjou Henie, která mi jen dotvrzuje mou averzi ke sportu. ()
Prostučký príbeh ako to už býva v muzikáloch nemože byť na škodu, lebo všetko sa točí okolo pesničiek a tanečných vystúpení. O hudbu sa stará orchester Glenna Millera a je to veľké potešenie. Korením sú aj krasokorčuliarske vystúpenia Sonji Henie. Príjemná romantika. ()
Je pravda, že celá dějová linie kolem Sonji Henie je v Sun Valley Serenade poněkud přestřelená, ale jedná se koneckonců o variaci na screwball komedie, obohacenou o muzikálové a hudební vložky, takže nějaká ta přehnanost je v tomto žánru zcela na místě. Zábavné pro mne byly i mnohé hlášky, dokonce i ty, které byly opakované v průběhu filmu několikrát ve stejné podobě, ale právě svou roztomilou přiznanou "dřevnatostí" či těžkopádností zůstávaly velmi vtipné. No a to hlavní, Glen Miller Orchestra šlape jak lokomotiva, takže i díky výtečnému hudebnímu podkladu se jedná o pohodový oddychový film (a jako takový netrvá déle než hodinu a půl, toto nepsané pravidlo bohužel většina dnešních hollywoodských scenáristů, režisérů a střihačů oddychových komedií nezná nebo nechce znát). ()
Miluji Glena Millera,divím se malému počtu hodnoceni. Jediná Orlau 32 mi rozumí. Děkuji ! přidávám komentář pana Douglase : Jak já tu hlavní hrdinku nenáviděl! Blbá, intrikující, vlezlá a otravná... a oni tomu závěru říkají happyend. Totální unhappyend, v němž norská p**a, co umí akorát lyžovat a bruslit... škoda mluvit. Zabít. Donutila mě k naprosté estetické poddistancovanosti! Už proto ji musím nenávidět. ;) A tato osoba má vaši oblibu, co dokázal on ? že mistrini světa nazývá norskou píčou? PS nejde ani tak o hraní, ale o hudbu která je do dnešních dní stále poslouchatelná :-) Co dokázal Douglas v životě? zatím jen kecá a Vy mu ty jeho kecy žerete až mě serete no coment deda :-) ()
Krásný a roztomilý film, kde je obsah takový "slaďounký", ale perfektní muzika a hity, jaké si i po 70. letech stále generace pobrukuje a nechybí na veškerých bálových tancovačkách. V tomto filmu uvidíte i nezapomenutelnou světovou mistryni v krasobruslení SONJU HENIE. Krasavec (jak jinak !) John PAYNE lámal dívčí srdce 40. let. ()
Moc příjemně koukatelný snímek, protkaný krásnou hudbou, roztomilou romantickou dějovou linkou a půvabnou zimní krajinou. 80% ()
Zatial jeden jediny film rezisera H. Bruce Humberstone-a, ktory som videl. Pribeh zaujme, John Payne to dobre taha, uprchlik v podobe krasnej Sonja Henie tiez hra na urovni. Krasne hory a lyziarske sceny len dotvaraju fajnu atmosferu : 70 % ()
Trubaduři z Dartmooru hledají práci, jejich manager Niffty je zoufalý. V nahrávacím studiu se náhodou připletou ke spolupráci se známou zpěvačkou Vivien Dawn - hraje a zpívá Linn Barry,(která se nepohodla z doprovodným orchestrem), a o kterou je mimořádný zájem.Jedná se hlavně o výborné angažmá v prestižním horském středisku Sun Valley. Mimoto z reklamních důvodů klavirista Ted Scott(John Payne) očekává příjezd uprchlíka z Evropy, o kterého se chce postarat. Jaké je ale překvapení celého orchestru, a Tedda především, když vyjde najevo, že uprchlíkem je mladá, sympatická, a velmi pohledná dívka z Norska - Karen Benson (Sonja Henie).....film provází výborné melodie, taneční a krasobruslařská čísla, a byl nominován na tři Oscary. ()
Pekne pisnicky, jinak se jedna o sotva prumernou romantickou komedii, kterych bylo v te dobe spousta. Za zminku stoji herecke obsazeni, ktere je slozeno z relativne neznamych hercu. ()
Hmm... ()
Kapela Glenna Millera ve svých nejlepších letech tu má obrovský šmrnc, lehkost, hravost, vtip, eleganci… Všemu ostatnímu ve filmu, snad krom dlouhé dynamicky nasnímané lyžovačky, se bohužel těchže vlastností nedostává, a k tomu, aby se na celek dalo koukat jako na sérii perfektních hudebních výstupů jakž takž poslepovaných nejnutnějším dějem, tomu chybí ty správné proporce – pitomoučká love story intrikující krasobruslařky a submisivního pianisty v druhé polovině zcela opanuje prostor, zatímco jedno z nejzásadnějších hudebních těles v dějinách už jen tiše šumluje v pozadí. Přesto si člověk nakonec odnese docela miloučký pocit. ***1/2 ()
Přede mnou dlouhý večer, v televizi nic, tak jsem si řekla, že trochu nostalgie nezaškodí. Docela roztomilá intrikánka Sonja Henie mi připomínala Natašu Gollovou v některých našich komediích. Co pokazila Sonja svým trochu prkenným hereckým projevem, to napravila krásnou bruslařskou exhibicí. Za scénář naivního příběhu nemohla, hrála co ji předepisoval, i když mnoho sympatií si tím nezískala. Hudební čísla byla perfektní, krásné bylo i zasněžené horské prostředí, ale i tak si myslím, že tento film, kdysi tak milovaný mými rodiči, by už dneska mezi mými vnuky neuspěl. ()
Za mě přesná ukázka amerického filmu 40.let 20.století....černobílý, hodně "umělý", plno scén bez slov - což zde bylo hodně při lyžování, bruslení a také poté plno hudebních čísel, ale i přesto mi ten film přišel delší než byl..Sonja Henie za mě odvedla skvělou práci a když člověk i zjistí, co vše ve svém životě zažila - říkám si, jak to mohla všechno stihnout :) ()
Kdysi nejoblíbenější film mého dědečka vychází ze schématu ztřeštěné komedie, která byla populární zejména ve třicátých letech, a vypráví klasický románek krásného muže a mladé potrhlé dívky - dědičky, která způsobí mezi americkou vyšší společenskou vrstvou pěkný zmatek. Film okořeňují zejména lyžařské scény, krasobruslařské kreace hvězdy (i když jen krátkodobé) Sonji Henie, a také příjemný orchestr Glena Millera a jeho slavná tancovačka In the Mood. Vyšší hodnocení ode mě film nedostává proto, že typologie potrhlých ženských postav, které jsou často sobecké a manipulativní, ve mně nikdy nemůže vyvolat sympatie. 60% ()